Trpinka a buchpeky. Diář Dámy na kole IV.

Dnes naposled. Někdy čas běží rychleji, než by si člověk přál. Tady na Mallorce to platí pokaždé. A nemyslím jen pobyt jako takový, ale i ten čas, který strávíte na kole. Tři, čtyři hodiny….pořád je na co koukat a chuť nepřestává. Dřív než hlava vypoví službu unavené nohy, bolavá záda. A nebo …trpinka.

Že nevíte, o co jde? Z Mallorky si vezu i dva nové výrazy do cyklo slovníčku ;-).  Obojí se týká toho, co my ženy řešíme. No uznejte samy: ať jízdu na kole milujeme sebevíc, vždy přinášíme i nemalé oběti. A asi je jedno, které z desítek modelů dámských sedel, které je dle výrobců zaručeně to nejpohodlnější, si na své kolo vyberete. Dvě, tři hodiny asi v pohodě, ale když tady se jezdí čtyři, pět..někdy i déle. Konec takového výletu už trpí ani ne tak nohy, ale mnohem větší problém dělá právě to sezení. Když můj muž jeden den navrhoval, že vypadám při síle a že si trasu ještě prodloužíme, špitla jsem, že už trpím.  V jeho očích otazníky, tak jsem to trochu osvětlila. A během chvíle byl výraz na světě.

S druhým slovíčkem se to má jinak. Dá se říct, že je propojením touhy a reality. V nadsázce a s úsměvem, samozřejmě… Jde o pojmenování jedné fáze cesty k ideálu. Představte si sportovce, s vypracovaným tělem, na břiše viditelné „BUCHty“.  Je vyposilovaný a bez tuku.  Ale může být i varianta, kdy jsou ty vycvičené svaly schované, břicho je oplácané pěknými špíčky (někdy i šPEKY). Dlouhé, vytrvalostní jízdy na kole ale dělají své a tak se tělo začíná měnit. A já to zažívám to na vlastní kůži. Hurá….jsem ve fázi „buchpeků“!

Nastal čas loučení. Strávila jsem 7 dní na kole, dva v posteli, přečetla jednu knihu a stihla i trochu práce. Díky, Mallorko za přívětivé počasí, fajn lidi a prima zážitky. Návrat sem je jistý!

A vy, holky, dámy…pokud na kole jezdíte, ale doteď jste nepřišli silniční cyklistice na chuť, dejte jí ještě jednu šanci. Vydejte se právě sem, do cykloráje, na Mallorku. Litovat určitě nebudete.

Vaše Kája

Autor: Kája P.

Kája Polívková