Reklama

O deštěm zkropené stovce a objeveném talentu.

Mohlo být krásné babí léto, mohla být ale taky slota. My měly něco mezi tím, a přesto se podařilo vytěžit z každé společné minuty maximum. Přesně o tom jsou DNK ride…

Reklama

Naplánovat na závěr září silniční víkend je sice trochu odvážné, ale kdo neriskuje, nic nezíská. Navíc-bylo potřeba náležitě zakončit silniční sezónu, tedy alespoň otevřené DNK skupiny, která se letos utvořila a od jara do podzimu pravidelně makala na silničních a bikových vyjížďkách. Naším výchozím bodem na sportovně-společenskou tečku byl jeden parádní penzion v bohem zapomenutém koutu Českého ráje, Na Pohoří. Oblastí pro vyjížďky byl protější ještědský hřeben a kozákovský hřbet. Prostě ráj.

Víkendová předpověď byla dost děsivá, což už pár dní před odjezdem vyvolávalo mezi přihlášenými živou debatu. Padaly povzbudivé hlášky, kolovaly printscreeny nejrůznějších meteorologických předpovědí, ladilo se oblečení. Na programu byly dvě silniční jízdy, s plánem zdolat významné vrcholy Ještěd a Kozákov, při tom natočit po oba dny 100 km. Předpověď ale nahrávala spíš postelovému lenošení a knížkou, ty aktivnější by se asi vrhly na úklid. Pro akční Dámy na kole to byl čas pro silniční výzvy.

V pátek podvečer, den příjezdu, se skupina sjížděla v rozmezí několika hodin. Ty šťastnější stihly krátkou projížďku, část se vydala sledovat zapadající sluníčko na nedalekou skalní vyhlídku. Se setměním se skupina zkompletovala, když dorazily i ty, co uvízly v obvyklé pražské dopravní zácpě. Rychlá seznamka, opáčko pravidel jízdy ve skupině, praktická ukázka, jak opravit silniční defekt a už je na řadě první hřeb večera, který nás pobavil i hlavně zaplnil hladové žaludky. Soutěž o nejchutnější gulášek! Degustujeme to, co každá doma navařila, o vtipné komentáře není nouze, stejně tak ani o slzy v očích od smíchu, místy taky kvůli intenzivní síle chilli papriček. Jo, jo..přiměřeně. Bodování je tak těsné, že odměňuju nejen vítěze, ale i v těsném závěsu druhé místo, a to je hned třikrát.

Sobotní ráno je víc než přívětivé, kdo si přivstal, může se kochat nesměle vykukujícími slunečními paprsky, které rozpouští převalující se mlhu v údolí.  Krátce po 10 hodině vyrážíme vstříc první stovce s odhodlání zdolat v lehkém oparu skrývající se Ještěd. Nasazení je maximální, navzdory rychle měnícímu se zabarvení oblohy. Ranní modrá se totiž mění v šedivou a čím blíž jsme k vrcholu, tím víc je jasné, že v souboji o suchý výjezd tu půjde o minuty.

I když jsem při vypsání akce netušila, že budu po zdravotní stránce pořád mimo hru, ukázalo se to jako výhoda. Role doprovodného auta byla tentokrát hodně užitečná. Vrchol Ještědu vítá všech 13 statečných divoženek veselou hudbou (trefily jsme se do místních slavností), ale také slušným větrem a začínajícím drobným mrholením. Jedno rychlé foto a honem k autu doplnit energii a navrstvit oblečení na sjezd. Déšť sílí, upravujeme trasu, z původního směru k Jizerským horám se pokorně vracíme do vlídnějšího údolí u Českého dubu. Tam už za sucha holky praktikují střídání alá kolotoč, drží svižné časovkářské tempo, co nevidět mají v nohách téměř 80 km. Zas se hlásí déšť, skupina se dělí na dvě části, jedna jede nejkratší cestou do penzionu, druhá se sveřepým cílem, že ta stovka zkrátka padne, nastavuje kilometry okruhem přes Hrubou skálu.

Ještěd zdolán...
Sladká odměna u auta...

Zmokly všechny, až na mě. Zatímco vařím těstoviny, přijíždí první část skupiny, kterou ještě stačily ochránit pláštěnky. O dobrých 30 minut později a také za mnohem intenzivnějšího deště se vrací zbytek party. Všechny mokré, až na kost. Kdo by si snad myslel, že uvidí mrzuté výrazy v obličeji, je na omylu. Síla motivace i bezva kolektivu dělá své. A číslo na tachometru je 113 km! Splněno.

Moc dlouho odpočívat se nechce nikomu, je hodně zážitků, které je třeba sdílet. Když se probere jízda, proběhne spontánní módní přehlídka, respektive zkoušení našich nových dresů. Přiťukneme si na tu ujetou stovku a je čas na další soutěž. Miluju heslo, že i dospělí si mohou hrát a v téhle skupině se toho vůbec nebojím. Dvě party, pantomima na cyklistická témata. „Chytila jsem vlka“, „Dávám Bunny hop“, „Antidopingová kontrola“… Holky jedou na plno i tady. Sranda, bomba, nonverbální komunikace nám jde dokonale. Jeden talent vedle druhého! Všech 13 hádanek odtajněno, zahrála si každá.

 

Je tu nedělní ráno, pršelo celou noc a příroda to dává znát. Mlha a všude hodně mokro. Výzvy jsou od toho, aby se přijímaly, což dámy předvedly o den dříve. Jednohlasně se shodujeme, že zvolíme podobně zážitkový program, ale tentokrát kola necháme v garáži a vyrazíme po svých prozkoumat Skalní město. Oblast Hruboskalska je půvabná, naše trasa je nahoru a dolů a dává svalům také zabrat. Na chvíli se rozjasní, abychom si užily rozhledy na Kozákov i 10 km vzdálené Trosky. O chvíli později se zatáhne a znovu se spouští déšť. V lese to vadí mnohem míň a lehce vtíravá myšlenka, jestli jsme přeci jen neměly vyrazit na silničku, je ta tam. Den se přehoupl do druhé poloviny, ale pořád je co si říct, skupina se rozrostla o nové tváře, ráda poslouchám příběh každé z holek, jakou cestou se mezi nás dostala, po očku sleduju jejich spokojenost.

Je čas loučení, hřeje nás načerpaná energie do zásoby i příslib další společné akce. Plány jsou velké, blízké i vzdálené. Co na tom, že se blíží zima. Dámy na kole jedou i bez kola. Takže až napadne, hurá na běžky. Kdo se přidá?

 

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková
Reklama