Bravurní technika, ale i defekty a pády ovlivnily závod žen do 23 let
Sobotní odpoledne patřilo ženám do 23 let. Teploměr sice ukazoval příjemných 21 stupňů, ale trať promáčel silný liják. Ten sice v 15 hodin ustal, ale v druhé polovině závodu opět začalo mrholit, takže všechny kamenité sekce byly hodně kluzké, stejně tak i některé prašné zatáčky dokázaly připravit závodnicím nečekané podsmýknutí.
Pro tuto kategorii byl závod vypsán na šest okruhů, což byla slušná porce, v každém z nich se během čtyřech kilometrů nastoupalo před 200 výškových metrů. Očekával se souboj mezi obhájkyní titulu Sinou Frei ze Švýcarska a německým talentem Ronjou Eibl. Počítalo se také s loňskou juniorskou mistryní světa v horských kolech i na silnici Laurou Stiegger (AUT).
A papírové předpoklady se téměř naplnily, v polovině okruhu byla odskočená pětice závodnic. Vláček vedla Stiegger, za ní jela Sina Frei, Francouzka Lecomte, Španělka Rocio del Garcia Martinez a Italka Martina Berta. Kdo chyběl, byla kandidátka na zlato Ronja Eibl. Tu postihl na prvním kilometru defekt a do závodu de facto nastupovala osamoceně ze samotného konce startovního pole.
Nikdo další se na čelo závodu už nepropracoval, skupina jela ďábelské tempo, kterému později nestačila Italka. Na prvním místě se střídala Sina Frei s Laurou Stiegger, přetahovaly se o každý metr tratě, nájezd do techniky, kterou jezdila maličká Švýcarka s neuvěřitelnou jistotu. A byla to jedna z kamenitých sekcí, která rozhodla. V předposledním okruhu sklouzla Laura Stiegger v kluzkém sjezdu a než se vrátila zpátky do sedla, měla ztrátu zhruba 10 vteřin. Sina Frei toho okamžitě využila, šlápla s maximálním nasazením do pedálů a setřásla i na druhém místě jedoucí Francouzku.
Stiegger byla lehce otřesená a chvíli jí trvalo, než se dostala zpátky do tempa a spustila stíhací jízdu, nakonec ji od Siny Frei dělilo pouhých 14 vteřin. Sina Frei si zkompletovala úctyhodnou sbírku, zvítězila na ME už počtvrté za sebou!
Diváci v Antropos aréně i podél tratě mohutně povzbuzovali kvartet českých závodnic, vpřed hnaly Terezu Sáskovou, která skvěle odstartovala a polovinu závodu se pohybovala v první desítce. Ta si skvěle rozuměla s technikou, sjezdové pasáže na mokru jí očividně seděly, v těch na absolutní špičku neztrácela. Ale byla to právě jízda z kopce, kde chytla Terka defekt, musela zastavit v depu na výměnu kola a nakonec cílem projela na 13. místě.
“Nemrzí mě, že ta desítka nevyšla, nedávala jsem si za cíl být do nějakého umístění. Dosud nejlépe jsem byla na svěťáku v Andoře třináctá, takže jsem věděla, že bych mohla být do patnáctky, jak tady nejsou Američanky a Kanaďanky. Chtěla jsem hlavně zajet tak, abych s tím byla sama spokojená, což se až na ten defekt povedlo,” řekla po závodě Tereza, která si užívala v mokrých podmínkách. “Docela mi to vyhovovalo. Z kopce jsem spíš najížděla, až jsem to asi přehnala, protože v předposledním kole jsem ufoukla zadek a musela zastavit v depu, čímž jsem asi půlminutku ztratila. Ale zklamaná nejsem. Mám za sebou první půlrok v téhle kategorii, ještě mě dost závodů čeká”, smála se vicemistryně z domácího šampionátu.
Jana Czeczinkarová před týdnem získala v třiadvacítkách titul, ale svou formu z minulého týdne hledala marně. Po slušném startu se jí nepodařilo vybojovat lepší než dvacáté místo. “Bojovala jsem dneska sama se sebou, snad nikdy životě se mi nejelo hůř. Po startu jsem to trochu přepálila, protože jsem se chtěla dostat dopředu, jak mě tam holky zavřely. Doufala jsem, že si budu držet tu patnáctku, ale spíš jsem stála. Nebyly tady žádný kopce, který by mi seděly, spíš všechno hodně to tahu a na to jsem neměla nohy, musela jsem hodně točit. Cítila jsem, jak mi to podsmekávalo, možná jsem to měla moc nafoukaný, ale ono to klouzalo všem. Spokojená být nemůžu, to určitě ne. ” zhodnotila Jana.
Smolařkou dne, hned po Ronje Eibl byla bezesporu Tereza Tvarůžková. Startovala z poslední řady, dokázala se během prvních dvou kol propracovat výrazně dopředu, ale pak v jedné pasáži velmi nešťastně spadla, takže kromě rozbitého kolene utrhla Boa stahovací kolečko u tretry. Bota se jí vyzouvala, musela jet až do depa velmi opatrně, nakonec zastavila, aby jí mechanici botu provizorně stáhly elektrikářskou páskou. V cíli byla hodnocená na 25.místě.
“Jelo se mi dneska fakt moc dobře, cítila jsem, že mám sílu v nohách, že by to mohlo jít. Trať se mi líbila, mokro nevadilo, seděly mi tady ty prudké výjezdy. O to víc mě to mrzí, že to nevyšlo…” smutnila Tereza.
Ještě smutnější byla Monika Kučerová, která si v pátečním sprintu vybojovala překvapivou 6. příčku a do cross country závodu šla s velkým odhodláním. Nakonec ale závod nedokončila. „Na začátku prvního kola jsme měla defekt, musela jsem běžet až do druhého depa. Snažila jsem se to sjíždět, pak ale přišel nepříjemný pád v kamenech a tam mě to úplně psychicky sebralo. Sice to odneslo jen odřený a natlučený koleno, proto jsem zkusila ještě nasednout na bika, ale nešlo to. Opustila jsem trať, což mě moc mrzí…“, řekla ještě s uslzenýma očima Monika.