“Stáž v Aigle mi dala novou motivaci”, říká talentovaná cyklistka z Brna
Veronika Jandová, která patří k velkým nadějím české silniční cyklistiky, se vrátila z dvouměsíční cyklistické stáže v centru UCI
Osmnáctiletá Veronika Jandová, jejímž domovským týmem je TJ Favorit Brno, patří v současnosti k největším nadějím české ženské silniční cyklistiky. Před rokem dostala možnost hostovat v německém týmu Wheel Divas, po loňské velmi úspěšné sezóně, v které se blýskla na domácím evropském šampionátu 7. místem v silničním závodě, se rozhodla využít nabídky stáže v UCI centru ve Švýcarském Aigle. Dva měsíce se tak připravovala pod dohledem místních trenérů. Jaké si odnesla zkušenosti a v čem jí stáž pomohla?
Veroniko, jak ses na stáž vůbec dostala?
Dozvěděla jsem se to od pana Konečného (reprezentační trenér), kterého informoval Český svaz cyklistiky a tím to začalo. Od všech, včetně týmu jsem pak měla maximální podporu.
S čím jsi na stáž do centra UCI šla, splnilo to očekávání?
Popravdě jsem vůbec netušila, co mám čekat, jestli budou těžké tréninky, jestli bude fajn kolektiv, jestli budou trenéři v pohodě, nebo naopak přísní. Nevěděla jsem, s čím tam jdu. Ve výsledku jsem ale byla maximálně spokojená, překvapená, všichni byli milí a vstřícní.
Kolik dívek v tvém věku se na stáži sešlo a jak jste trénovaly?
Ze začátku jsme tam byly čtyři juniorky, ke konci už jen tři, obě dvě byly ze Střední Ameriky. Trénovaly jsme společně se ženami, když to byly možné a nebyly zrovna na závodech. Součástí přípravy byly i ale právě i závody, některé s ženami dohromady, některé naopak s kluky, na některých nás ani neklasifikovali zvlášť. Jednou jsem se mezi juniorkami prosadila, když jsem skončila druhá, pak jsem vybojovala pódium i mezi ženami.
Co tam pro tebe bylo nejtěžší?
Asi nedokážu říct, co konkrétně. Nepotkala jsem se s ničím, co by mi dělalo problém. Přišlo mi, že jsem se celkem rychle zorientovala a přizpůsobila prostředí a tréninkům, nic mi nedělalo problém.
Jaký přínos pro tebe stáž měla?
Určitě celkový posun. Pomohlo mi to, že jsem poznala trochu jiný způsob tréninku a hodně mi tam pomohli v technice ve sjezdech, s tím jsem měla velké problémy a myslím, že jsem v tom teď víc jistá a už bych nemusela tolik ztrácet. Jinak mi to dodalo trochu sebevědomí a hlavně chuť do cyklistiky. Na začátku sezóny jsem se trochu trápila.
Zmínila jsi, že jste v rámci stáže jezdila i závody. Jak bys je srovnala s těmi, co jezdíš u nás?
Závody jsme jely až v závěru pobytu, spíš jsme hodně trénovaly. Objely jsme vlastně jen čtyři závody, dva ve Francii a dva ve Švýcarsku. Příliš se to nelišilo od závodů u nás, měly jsme to brát hlavně tréninkově, takže jsme neřešily ani nějakou týmovou taktiku a podobně. Šlo o to, abychom se dostaly do závodního tempa.
Pomohla ti stáž uvědomit si, kam chceš svou další kariéru směřovat?
Pomohlo mi to hodně. Potvrdila jsem si, že se chci cyklistice věnovat dál a doufám, že se příští rok dostanu do nějakého dobrého týmu. Nakoplo mě to. Potvrdila jsem si, že mi jde se zdokonalovat v kopcích i vylepšit časovku, protože ta je taky v závodech důležitá.
Na Mistrovství světa v Yorkshiru ti silniční závod moc nevyšel. Jak své vystoupení na šampionátu hodnotíš s časovým odstupem?
Letošní MS se mi těžko hodnotí, jelikož jsem se v obou závodech potkala s okolnostmi, které mně zabránily vydat ze sebe maximum a dosáhnout lepšího výsledku. Myslím, že na časovku jsem byla dobře rozjetá, na mezičase jsem byla v top 20, ale potom přišly sjezdy a zatáčky, které mě zpomalily. Takže to byl spíš boj s kolem i hlavou. Hromadný závod na mě působil nervózně. První pád byl hned po neutrálním startu. Já se naneštěstí přimotala hned do dvou, s tím, že ten druhý mi vzal veškeré naděje. S odstupem to ale vnímám i trochu pozitivně. Přesvědčila jsem se, že se dokážu udržet s nejlepšími a jak se říká, z chyb se člověk učí. Chtěla bych poděkovat celému týmu za možnost na MS reprezentovat a za maximální podporu a pomoc.
Zdroj: CSC
