Rozhovor Karla Štěpánová: „Když budu zdravá, půjde všechno!“
Rozhovor Karla Štěpánová: „Když budu zdravá, půjde všechno!“
Jsou to dva roky, co jsem zpovídala tuhle věčně usměvavou bikerku, rodačku z jihočeského Zlivu. Tenkrát seděla u stolu s půllitrovým hrnkem čaje, čerstvě odoperovaným ramenem a hodnotila trochu rozpačitě závodní sezónu r. 2017, kdy se něco povedlo a něco naopak hodně ne. Přestože udržela v hodnocení UCI rankingu pozici nejlepší české bikerky, v mnoha dalších závodech zůstala za svým očekáváním. Co ale bylo důležité, vyzařovala z ní síla, chuť dřít dál a jít si za svým snem. „Mám na světovou top 15, čeká mě boj o olympijskou nominaci“, vzhlížela k další sezóně.
Teď je konec roku 2019, pozvání na čaj do jejího současného domova poblíž břežanského lesa jsem přijala já. Téma rozhovoru bylo nasnadě: co a proč se nepovedlo, co přinesl nový tým a co bude dál.
Kájo, než se budeme probírat uplynulým závodním rokem, musím se zeptat, co tvé zdraví?
Jsem zdravá! Po tak dlouhé době, kdy se to na mě navalilo se konečně můžu vrátit i ke sportům, co jsem nemohla. Tím myslím lyžování a pořádné posilování. Jezdit na kole mě moc baví, ale jenom jezdit a celý rok, to není ta nejlepší příprava. V sezóně mi ta zima, a to se bavíme o dvou letech po sobě, hodně chyběla. A absence posilování se projeví i při závodech, mnohdy z toho pramení i ty pády.
A co tvé astma, problém, který se vine, jak červení nit už taky docela dlouho?
Úplný recept na to nemám, mění se to během sezóny, podle toho, co kvete. Ale začala jsem dělat cviky na posílení dýchání a také jsem navázala spolupráci s novým fyzioterapeutem Pavlem Bryndou a ten zjistil, že kvůli předchozím zraněním jsem si vytvořila velkou dysbalanci a taky oslabení levé plíce. Chodím k němu čtyři měsíce a už cítím pokroky.
Vloni jsi do sezóny nastupovala s tréninkovým mankem právě po operaci ramene. Na tu letošní už byla příprava podle tvých představ?
No, nebyla, protože tam pořád chyběla část té kondiční. Ale ze začátku sezóny to vypadalo všechno docela slibně. Věřila jsem, že se budu postupně zlepšovat. Jenže pak přišel pohár na |Bedřichově, kde jsem si vyhodila druhé rameno a místo, abych mohla trénovat dál, měla jsem pauzu a už jen „dojížděla“ sezónu z toho, co zbylo.
Všichni fanoušci, ale i trenéři dalších týmů očekávaly letos tvůj vyrovnaný souboj s Jitkou Čábelickou. Když se ale ohlédneme nazpět, bylo to jinak….
Jo, přišlo mi, že jsme se o rok předtím s Jitkou tahaly navzájem nahoru. Že nás to obě posouvalo. Zkraje sezóny jsem věřila, že to tak bude. Povedlo se mi několik závodů venku, pak domácí svěťák v Novém Městě. Věděla jsem, že mám pořád co dohánět a když budu zdravá, půjde to. To, že občas něco nevyjde, přijde smůla, to k závodění patří. Jenže mě se toho zas sešlo moc. Ten úraz v Bedřichově mi vystavil stopku, doktor doporučil 5 týdnů ortézu, ale ani tak nebylo jisté, že budu v pořádku. Chybělo to posilování. Pauzu jsem měla kratší, ale i tak to bylo znát. Mistrák byl první start v intenzitě, o týden později byla Evropa, tam jsem se cítila už líp (17. místo-pozn.red.). Pak byl hned SP v Andoře, tam jsem onemocněla a táhlo se to až do Les Gets. K tomu všemu mě chytly střevní potíže, zhubla jsem dvě kila, síla žádná. Upřímně, zpětně vím, že byla blbost ten závod jet, jenže já to prostě chtěla zkusit, když už jsem tam byla. Jsem poučená, takhle už nikdy!
Jak náročné pro tebe bylo hledat zdůvodnění, že je ten propad jen dočasný, když jsi dojížděla na pozicích výrazně horších, než jsi byla zvyklá?
Bylo to psychicky náročnější, ale prostě jsem to v té druhé půli sezóny vzala tak, jak to je. Bavili jsme se o tom v týmu, i s lidmi kolem mě. Bylo jasné, že se žádný velký posun konat nebude, ale závodit jsem chtěla a každý velký závod je pořád zkušenost. Domluvili jsme se, že budu vynechávat Short track. Někdy toho byla fakt až moc, když třeba přišel pád hned na startu, ke kterému jsem se přimotala. To člověku nepřidá, na druhou stranu mě to hodně posunulo. Psychicky.
Začala jsem některé situace brát úplně jinak, když jsem tušila, že to nebude na dobrý výsledek, závod jsem si dokázala i tak užít.
Ale věřím, že se to zas zlomí a půjdu nahoru, letos jsem byla tak 50%. Kdybych tomu nevěřila, tak už kolo dávno nedělám.
Působila jsi stále pozitivně nastavená, přesto se na sociálních sítích tu a tam začaly objevovat příspěvky od tvých fanoušků trochu negativně laděné. Postřehla jsi to?
No jasně, postřehla. Někdy mi to až překvapilo, když to byl třeba člověk, co naprosto nesmyslně komentoval post o úrazu mojí mamky. Četla jsem i kritiku na mě, ale pořád to množství příspěvků, kdy mi lidi fandili, drželi palce, podporovali, bylo mnohonásobně větší. Což mě těší. Nejde si dělat hlavu z těch možná nešťastných lidí, co mi třeba závidí, že mohu dělat něco, co mě baví a ještě jsem za to zaplacená. Já to zpočátku nedělala s tím, že za to budu zaplacená. Od začátku, co jsem vstoupila do sportu, dělám všechno stejně. Co nejlíp. Jen teď za to dostávám peníze.
Letos jsi začala jezdit v novém mezinárodním týmu Superior MTB, máš vedle sebe skvělou parťačku Lindu Indergand. Jak hodnotíš první společnou sezónu?
Smlouvu mám na dva roky. A i když se mi letos tak moc nedařilo, nebyl a není tu žádný tlak na výsledky, pro ně je důležité, abych se uzdravila. Umístění netvoří 100% toho, co po mě chtějí. Váží si i přístupu, vystupování, osobní prezentace. Tahle atmosféra mi hodně pomohla právě v čase, kdy jsem se prala s problémy. Lidi v týmu jsou profíci, ale chovají se jako rodina. Našla jsem nové přátele a taky rozšířila obzory.
Linda je báječná holka. Hodně jsme se skamarádily, je hodná, otevřená, dost se od ní můžu naučit, když jdeme třeba společně na trať. A od ní i vím, jak funguje švýcarský nároďák, kolik mají společných soustředění, i se silničářkama. Nebo na svěťáku se jedou společně na jeden trénink projet, i když jsou každá z jiného týmu. Je toho víc, co vysvětluje, proč jsou Švýcaři nejlepší na světě.
Můžeš naznačit, jak máš postavenou smlouvu?
Mám měsíční plat a k tomu fakturuji cesťáky, startovné a další výdaje, spojené se závody. Máme předem domluvený kalendář, kam jede celý tým. Kromě SP jsou to HC a pár marketingově potřebných závodů. Tam mám i mechanika a zázemí. Letos to bude postavené trochu volněji, vzhledem k nominacím na OH.
Zmiňuješ OH, znáš současnou situaci? Je podle tebe reálná šance ještě na další místo?
No, to bychom do toho musely hodně šlápnout. Je to škoda, body se sbíraly dlouho a třeba Ukrajinky mají jednu známou bikerku, a přesto si vyjely dvě místa. Obsazovaly dalšíma holkama dobře bodovaný HC závody. Třeba Popová, myslím, nejela žádný svěťák, ale spoustu mezinárodních závodů.
Já se k tomu už vůbec neupínám. Po letošním roce si dávám za cíl zůstat zdravá. Po tom, co jsem si poslední dva roky prožila je to nejdůležitější. Ale vím, že jako zdravá můžu dobře trénovat a jít nahoru. Někde jsem slyšela: je to tak, jak to je a bude to tak, jak bude.
Jak daleko se vlastně díváš před sebe? Když nevyjde Tokio, je r. 2024 hodně daleko?
Zrovna nedávno jsme o tom přemýšlela. Dělám věci, které mě baví. Takže pokud mě to bude stále bavit a naplňovat, rok 2024 není daleko. Ale neupínám se jen k olympiádě. Jasně, je to sen každého sportovce, ale přeci jen je to nejen o výkonosti, ale i o politice. Budu tedy ráda, když se mi to podaří, ale když ne…svět se nezboří.
Přináší ti kolo pořád dostatek radosti, i přes ty kotrmelce, které tě potkaly? Přeci jen toho nebylo málo…
Jo, kolo mě pořád baví. Je fakt, že jsem někdy v srpnu měla docela krizi. Nešlo mi to a šance, že by se něco mohlo zlepšit, byla mizivá. Vkradla se mi myšlenka, že bych s biky skončila a připravila se na cyklokrosovou sezónu. Ale to by bylo špatný směrem k mému týmu.
Mě ale dělá kolo radost i jinak. Třeba na podzim jsem jela jeden kros u nás na jihu a zároveň jsem připravila dražbu mých nových věcí z N1 teamu, které už nemůžu vozit. Bylo to postavené jako charitativní akce pro jednoho postiženého klučinu, vydražily se dresy, já jsem přidala taky do kasičky, další lidi taky, nakonec se vybralo přes 30 tisíc.
Nebo jiná věc. Podpořila jsem jeden dětský písecký oddíl. Přišel mi pak poděkovat trenér a říkal: „na posilování jsme museli ty naše mladý pomalu přemlouvat, vůbec nechtěli, pořád by jen jezdili na kole. Ale jak viděli tvoje video na Instagramu, přihlásili se nám do tělocvičny všichni“. Tohle mě těší.
Chystáš po letošní sezóně nějaké změny v tréninku? Něco nového?
Jak už jsme zmínila, hodně se věnuju dynamickému posilování. Tělo funguje a skvěle reaguje, v kombinaci s tou fyzioterapií, kdy se srovnávají staré dysbalance vnímám po pár týdnech pocitově velký posun.
Mimo svou práci, kterou je trénink a regenerace po něm, jsi aktivní i v projektu We Love Cycling…
Mě se to moc líbí, je to platforma, která by měla spojovat cyklisty. Funguje tu i klub, který je pro lidi, co si chtějí zkusit závodit, ale nemají třeba výkonnost na to být v nějakém týmu. Tady se přihlásí do klubu, tím získávají zázemí na vybraných závodech, nejvíc na Nova Cupu. Můžou využít vyhřívaný stan, někdo se o ně postará, čeká na ně člověk z týmu na startu, poradí, co je potřeba.
Já jako ambasador jsem pozvaná na třeba na autogramiády, besedy při veletrhu, byla jsem ve stánku na podpisové akci při SP v Táboře, natáčeli jsme video s Jirkou Ježkem a automobilovým závodníkem Kopeckým a teď můžu prozradit, že bude pětidílný seriál videí, jak jezdit a jak se zdokonalovat při jízdě na pumptracku. Tam nás bylo víc, lidi se můžou těšit například na Michala Márošiho.
Už jsme toho napovídaly dost, takže poslední dvě rychlé otázky. Prozraď svým příznivcům, máš nějakou neřest, která se třeba úplně neslučuje s profesionálním životem?
Asi trochu ta strava. Já mám děsně ráda párky, nepřijde mi to hrozný dát si občas nějaký párky, salámky. Navíc táta dělá v oboru, takže mi vždycky zaplní ledničku dobrotami. Jsem prostě masová, ale zas moje spalování je tak rychlý, že nehrozí přibírání.
Na několika akcích, kdy jsi nemusela mít helmu, jsi byla za dámu v klobouku. Jak se „narodila“ tahle láska?
Vloni jsme šli nakupovat s mamkou právě do obchodu s klobouky. Než si vybrala, tak jsem si jich pár vyzkoušela a pořídila svůj první kousek. Začala jsem je nosit a cítila jsem se v tom dobře. Můj poslední úlovek je jeden krásný šedivý, z králičí srsti, teď nejoblíbenější.
Vánoční nebo novoroční přání Karly Štěpánové?
Zůstat zdravá. A šťastná a pak už půjde všechno. Ve sportu i v jiných věcech.
Děkuji moc za rozhovor a ať se vše vydaří!
