Restart silniční sezóny: španělský hattrick Annemiek Van Vleuten, odstoupení týmu CCC-Liv kvůli covidu

Tři jednorázové závody, kompletní světová špička plus čtyři české zástupkyně na startu. Jak vše dopadlo?

Reklama

Týden před prvním WorldTourovým závodem znovuotevřené sezóny, jímž bude italská klasika Strade Bianche, se světový ženský silničářský peloton poprvé po covidové pauze sešel o minulém víkendu v severním Španělsku, aby zde absolvoval tři jednorázové závody. První dva, Emakumeen Nafarroako Klasikoa – 1.1 UCI ve čtvrtek 23.7. a Clasica Femenina Navarra – 1.1 UCI v pátek 24.7 v okolí navarské Pamplony a třetí Durango-Durango Emakumeen Saria – 1.1 UCI v neděli 26.7. pak v baskickém Durangu.

Na startovní listině byla všechna hvězdná jména světového pelotonu a mezi přihlášenými nechyběly ani čtyři české zástupkyně Nikola Nosková se svou Équipe Paule Ka, Veronika Jandová s WCC Team a Melissa Van Neck s Markétou Hájkovou s týmem Bepink.

Obnovený start silniční světové sezóny se samozřejmě konal za nových anti-covidových opatření a v tomto směru došlo ještě před prvním závodem k nezanedbatelným komplikacím. Ve středu, tj. den před startem, vznesla TCA (The Cyclists’Alliance – odborová organizace hájící zájmy profesionálních jezdkyň seriálu WWT) pochyby o tom, zda pořadatelé dodrželi předepsané zdravotní protokoly a zda všechny týmy (zejména lokální) prošli povinnými PCR testy a zároveň poukázala na to, že stoupající počet nakažených v regionu Navarra je znepokojující.

Ve čtvrtek dopoledne, několik málo hodin před startem, pak uskupení CCC-LIV nizozemské legendy Marianne Vos překvapivě oznámilo, že vzhledem k situaci v regionu a nejasnostem týkajícím se zajištění zdravotních bezpečnostních opatření ze strany pořadatelů, se úvodních dvou závodů v navarské Pamploně nezúčastní a pojede až v neděli v baskickém Durangu. Podle slov manažera Erica van den Booma, tým vynaložil v posledních měsících nemalé úsilí k zajištění ochrany zdraví svých zaměstnanců a rozhodl se proto nevystavit své jezdkyně a personál riziku startu v pelotonu, kde se mohou objevit i závodnice které neprošly povinným RT-PCR testováním. Organizátoři ve snaze zachránit situaci zareagovali ustanovením, že na start závodu budou připuštěny pouze „otestované“ týmy a peloton se tak zúžil na pouhých 15, z původně 25 přihlášených sestav.

Česká stopa

Problematika anti-covidových bezpečnostních opatření se bohužel negativně dotkla i týmu WCC naší mladičké silničářské naděje Veroniky Jandové, který byl sice na španělské jednorázovky přihlášen, ale nakonec se jich nezúčastnil. Úspěšná juniorská reprezentantka z předešlých let bude tak muset svůj obnovený vstup do první sezóny v elitní kategorii odsunout zřejmě až na 18. srpna na italské Giro dell’Emilia.

České jedničky Nikoly Noskové, hájící barvy profesionálního švýcarského týmu Équipe Paule Ka, jsme se tedy nejprve zeptaly, jak to v praxi vypadalo s dodržováním zdravotních opatření: „Před každým UCI závodem musí být každý závodník a člen realizačního týmu testován na COVID, takže my jsme museli absolvovat 6 dní, a poté opakovaně 3 dny, před startem prvního závodu PCR test jestli náhodou nejsme nemocní. Poté nám byla měřena teplota, od týmu jsme dostali mailem jasně daná pravidla, co musíme dodržovat ohledně hygieny při cestování a podobně. Povinností je samozřejmě nošení roušek a desinfekce,“ popsala Nikola.

Nikole vstup do sezóny nevyšel zcela podle jejích představ. Před startem v Pamploně byla ale rozhodně pozitivně naladěná: „Moc jsem se těšila konečně na závody a setkání s týmem, a i když jsem moc netušila, jak na tom budu po tak dlouhé době bez závodů, chtěla jsem si rozhodně užít, že zase můžeme dělat co nás baví,“ zhodnotila jablonecká rodačka své pocity po příjezdu do Španělska. Úvodní čtvrteční Emakumeen Nafarroako Klasikoa sice dokončila, ale do zbylých dvou závodů už kvůli nečekaným fyzickým komplikacím spojeným s dehydratací nenastoupila. „Doufala jsem v lepší start sezóny, ale tento rok je vážně nějaký celý zakletý. Teď se vrátím do Čech a po malém odpočinku a rutinním zdravotním check-upu se vrátím zpět do tréninku. Sezóna je to sice krátká a atypická, ale rozhodně bych si i letos chtěla dojet pro nějaký pěkný výsledek.“

O tom, jak náročný byl hned první závodní den svědčí i fakt, že klasifikováno bylo pouze prvních 35 závodnic z celého devadesátičlenného startovního pole – všechny ostatní dokončily mimo časový limit. Zkratka DNF se tak ve výsledkové listině objevila u jmen hned všech tří našich silničářek. Při absenci Noskové pak v následných dvou závodech hájily české barvy již jen dvě zástupkyně italské formace Bepink. V pátek dokončila 55. Van Neck a Hájková 59., zatímco v neděli dojela Markéta Hájková na 49. místě a Melissa Van Neck nedokončila kvůli defektu.

Holky pak své vystoupení ve Španělsku zhodnotily takto: „Závody tu byly letos náročné díky velmi dobrému obsazení a já osobně samozřejmě nejsem spokojená s aktuální formou,“ říká Melissa a pokračuje „musím ještě udělat velký kus práce – moje kondice se dost zhoršila vzhledem k zdravotním problémům které jsem měla v Itálii během pandemie, ale poslední dobou už mám pocit, že jsem na cestě nahoru. Nedělní závod pro mě navíc ještě bohužel skončil defektem v opravdu nevhodnou chvíli, ale mám radost, že holky z týmu podaly slušný výkon. Tak jako tak bylo skvělé mít možnost opět startovat a pohybovat se v pelotonou. Závody s týmem mi opravdu chyběly. Organizace ve Španělsku se snažila dodržovat všechna opatření, i když to není úplně jednoduché a skoro nemožné vše dodržet na sto procent a to i pro jednotlivé týmy. Některé povinnosti přinášejí finanční a organizační komplikace, ale nakonec jsme vše naštěstí zvládli,“ zhodnotila Melissa nakonec i anti-covidová opatření.

Její týmová kolegyně Markéta Hájková ke svému navarsko-baskickému vystoupení uvedla: „Je opravdu skvělé být po tak dlouhé době znovu na závodech a moc jsem se těšila, ale musím říct, že první dva dny byly opravdu velmi nervózní se spoustou pádů a to nebylo vůbec nic příjemného, a už vůbec ne pro mě, vzhledem k hrůzostrašnému pádu po kterém jsem v únoru v Austrálii skončila v nemocnici. Ani můj výkon v prvních dvou dnech nebyl moc dobrý, myslím, že i hlava si potřebovala znovu zvyknout na závodní nastavení. Ve čtvrtek jsem si to skutečně protrpěla – vedro, křeče v nohou… Pátek už byl lepší, ale opravdu dobře se mi jelo až v neděli. Do posledního závodu jsem nastoupila s čistou hlavou a bylo to znát, i po fyzické stránce jsem spokojená s tím, jak se mi jelo. Podařilo se mi i splnit taktické úkoly které mi byly uloženy – první polovinu závodu jsem strávila na špici a chodila do úniků abychom byly jako tým vidět, takže nakonec mám ze svého nedělního výkonu opravdu dobrý pocit.“

Nadvláda mistryně

Samotná trojice španělských jednorázovek byla pak absolutní one-woman-show úřadující mistryně světa Annemiek Van Vleuten, která proměnila všechny tři své starty ve tři vítězství. Po triumfu na únorovém Omloop Het Nieuwsblad je tedy její letošní skóre 4 ze 4! Výsledek o to famóznější, že při každém ze svých čtyř letošních startů si nizozemská šampionka dojela pro vítězství v sólovém úniku a počítali bychom i její poslední loňský závod, jímž bylo mistrovství světa, pak je to dokonce 5 sólových vítězství v řadě (má-li tedy Annemiek nějaké noční můry, prokletí duhového dresu to rozhodně nebude).

Se znovuotevřením sezóny po vynucené několikaměsíční pauze se tedy světový ženský peloton a jeho letos zatím suverénní vládkyně ve Španělsku vypořádaly následovně:

Ve čtvrtek se zahajovalo jednorázovkou Emakumeen Nafarroako Klasikoa (1.1 UCI) na profilem velmi těžké trati z Pamplony do Lekunberry, jejíchž 118 km čítalo hned čtyři vrchařské prémie plus závěrečné cílové stoupání. Závod byl velmi selektivní a již po prvních 20 km jeho čelo prořídlo na zhruba čtyřicet závodnic. Rozhodující útok přišel 18 km před cílem, kdy se ve stoupání na poslední vrchařskou prémii z vedoucí, tou dobou již pouze šestičlenné skupinky (Van Vleuten, Van der Breggen, Longo-Borghini, Deignan, Koppenburg) odpoutala domácí vrchařka Mavi Garcia hájící barvy BTC Ljubljana. Její únik byly schopny zlikvidovat pouze Van Vleuten (Mitchelton-Scott) s Van der Breggen (Boels-Dolmans), pak ale nastoupila do útoku duhová Annemiek Van Vleuten. Van der Breggen neměla už sílu reagovat, zatímco Garcia její první nástup zachytila, ale na druhý už nebyla schopná odpovědět. Van Vleuten tak absolvovala sólo závěrečné 4 km a cílem projela s bezpečným odstupem před druhou Mavi Garciou a třetí Annou Van der Breggen.

Následující páteční Clasica Femenina Navarra (1.1 UCI) se startem i cílem v Pamploně byla svým profilem zdánlivě mírnější, ovšem na závodnice čekalo na 122,9 km dlouhé trati nespočet krátkých, ale velmi prudkých “stojek”. Zhruba v polovině závodu, na 62. kilometru, zaútočila Italka Elisa Longo Borghini (Trek-Segafredo) a společně s ní se do úniku vydala, jak jinak, Annemiek Van Vleuten (Mitchelton-Scott) a tato dvojice si vytvořila bezpečný náskok na zbytek startovního pole. V jednom z krátkých stoupání 22 km před cílem Van Vleuten zaútočila znovu a dojela si pro další sólové vítězství. Osamocená Longo Borghini bez problémů dokončila na 2. příčce a o poslední místo na stupních vítězů se ve spurtu hlavní skupiny popraly Italky Maria Giulia Confalonieri (Ceratizi-WNT) a Elisa Balsamo (Valcar). Jejich vzájemný souboj nakonec vyzněl lépe pro Confalonieri.

V neděli pak čekaly na závodnice okruhy v okolí baskického Duranga při závěrečném 113 km dlouhém Durango-Durango Emakumeen Saria (1.1 UCI). Nejprve 5 okruhů mírného profilu s rychlostními prémiemi a poté dva okruhy se stoupáním na vrchol Goiuria Gaina ležícím 7 km před cílem. Zatímco v prvních dvou třetinách závodu zůstal peloton pohromadě a soustředil se na spurty na rychlostních prémiích.

V následujících dvou stoupáních se začalo útočit. V prvním z nich to byla Mavi Garcia (Alé BTC Ljubljana), její nástup ale ještě před průjezdem vrchařskou prémií zlikvidovala Van Vleuten (Mitchelton-Scott) společně s Koppenburg (Équipe Paule Ka). V následujícím posledním stoupání už to byla samotná Annemiek Van Vleuten která v nejobtížnějším úseku zaútočila a vytvořila si několikavteřinový náskok na pronásledující Annu Van der Breggen (Boels-Dolmans), který udržela po zbývající 3 km až do cílové pásky. Na třetím místě pak dojela Elisa Longo Borgini (Trek-Segafredo) o dvě vteřiny před Clarou Koppenburg (Équipe Paule Ka).