Z deníku Giro Rosa Markéty Hájkové
Jediná česká zástupkyně se v uplynulých 9 dnech rvala na nejprestižnějším ženském etapovém závodě Giro Rosa…
Ve stínu slavné Tour de France bojovaly světové elitní silničářky na svém nejprestižnějším a možná i nejtěžším etapovém závodě Giro Rosa (před r. 2013 Giro Donne). I tento podnik, při němž cyklistky putují od severu na jih Itálie měl kvůli Covid pandemii pozměněný termín z přelomu června a července se závod přesunul na září. Během devíti dní závodnice absolvovaly bezmála 1000 kilometrů, přičemž nejdelší etapa měřila 180km (170 km závod plus 10km neutrálních). I Giro Rosa, podobně s Tour de France zažívala dramatické boje, včetně pádu průběžně vedoucí závodnice a velké favoritky na vítězství Annemiek van Vlueten, která tak přišla dva dny před koncem o veškeré naděje. Utrpěla zlomeninu zápěstí a musela podstoupit operaci.
Celkovou vítězkou se stala její krajanka 30letá Anna van der Breggen z týmu Boels – Dolmans. V tabulkách vítězů se její jméno objeví již potřetí (2015–2017–2020)!
Bodovací soutěž ovládla nestárnoucí hvězda silniční cyklistiky, 36letá Marianne Vos, závodící za polskou stáj CCC – Liv.
Nejlepší vrchařkou pak byla závodnice z Dánska 25letá Cecilie Uttrup Ludwig (FDJ Nouvelle Aquitaine Futuroscope).
Jednou českou zástupkyní ve startovním poli byla Markéta Hájková, hájící barvy stáje Bepink. Dvacetiletá cyklistka skončila v celkovém hodnocení na 62.místě, mezi závodnicemi do 23 let jí patřila 15. příčka. Jak zhodnotila sama Markéta jednotlivé etapy a svůj výkonů na prestižním závodě Giro Rosa?
1. etapa Grosseto do Grosseto, týmová časovka 16,8km
Dost foukalo, ale na to, že jsme časovku v této sestavě, která se sešla na Giru nikdy nezkoušely, tak bylo 13.místo celkem pěkný výsledek pro tým
2. etapa Civitella Paganico do Arcidosso, 124,8km
Tak tady nebyl snad ani kousek po rovině, pořád nahoru dolu, dva úseky typu Strade Bianche a ve výsledku okolo 3000 m nastoupených. Tohle je na úvod etapáku pekelně těžká etapa. A já jsem bohužel moc technicky nezvládla sjezd, který byl cca 25 km před cílem, takže jsem odpadla. Škoda toho, ale i z kopce se závodí.
3. etapa Santa Fiora do Assisi 142,2km
Hezky zvlněná etapa, s pořádnou stojkou na závěr. Celý závod byl takový poklidný, rozhodovalo se až v samotném konci.
4. etapa Assisi do Tivoli,170km + neutrální start 12km
Nejdelší z celého závodu, ale vcelku jsme to odjeli rychle, za 4,5 hodiny. První polovina zvlněná s nástupy a pokusy o únik, jeden z nich nakonec vyšel a Britka Lizzy Banks si dojela pro vítězství. Etapa měla zajímavý závěr – kopec na pavé. Trochu jsem se té délky bála, ale etapa mi překvapivě sedla a zajela jsem v ní svůj nejlepší výsledek, což bylo 36.místo!
5. etapa Terracina do Terracina, 110,3km
Pro mě nezapomenutelná etapa, protože jsem v ní byla zhruba 25 km v úniku, ze kterého jsem vyhrála sprint a 3 bonifikační sekundy. Bohužel jsme byly dojety v polovině 10kilometrového kopce, kde tým CCC rozjel pekelně vysoké tempo, aby se zbavil sprinterek a připravil tak dobrou pozici Marianne Vos pro závěrečný sprint, který následně vyhrála. Byla to pro mě zajímavá zkušenost a samozřejmě i zážitek.
6. etapa Torre del Greco k Nole, 97,5km
Únava je znát, ale bojuju. V náročném kopci cca 15 km před cílem jsem na chvíli ztratila kontakt s balíkem, ale dokázala jsem se vrátit a do cíle dojela v hlavní skupině, což bylo pro mě důležité.
7. etapa Nola do Maddaloni, 109km
Začátek zvlněný, etapa se rozhodovala v závěrečných dvou okruzích, které vedly samozřejmě přes kopec, cíl byl na celkem dlouhém úseku na pavé. Nikdo netušil, že kousek před cílem dojde k nepříjemnému pádu, v kterém se ocitne i vedoucí závodnice Annemiek van Vleuten. Do cíle sice dojela, ale v nemocnici rentgen potvrdil, čeho se bála-zlomená ruka a konec nejen závodu, ale i sezóny.
8. etapa Castelnuovo della Daunia do San Marco la Catola, 91,5km
Docela krátká etapa, ovšem hooodně těžká již od prvních kilometrů. Silný vítr nadělil peloton hned na začátku, poziční jízda byla tedy v této etapě rozhodující, všichni se chtěli schovat. No a třešnička na dortu – cíl etapy byl na 4 km kopci o průměru snad 15%…Skončila jsem na 60.místě ze 100 závodících holek.
9. etapa Motta Montecorvino do Motta Montecorvino, 109,9km
Závěrečná etapa se jela na 4 okruhy ve stylu kopec a sjezd. Tím že odjela skupinka, zbytek balíku jel konstantně a tak z toho byla docela poklidná jízda. Dojela jsem na 46.místě, celkově pak 62. Z pelotonu 137 žen nakonec do cíle dojelo 85 závodnic.
A moje hodnocení?
Celkově si myslím, že můžu být se svým výkonem spokojená, udělala jsem neskutečný pokrok oproti loňskému roku a získala jsem nové zkušenosti, které mi rozhodně pomohou v růstu. V celkovém součtu jsem ztratila okolo 52 minut, což na tak náročný závod, kdy ani jedna etapa, kromě časovky víceméně nebyla po rovině není podle mě až taková ztráta a upřímně je vždycky fajn dokončit tak prestižní závod v konkurenci nejlepších cyklistek světa.
Foto:archiv Bepink, Markéta Hájková
