Pokračování inspirativního dobrodružství Zuzky a Máry…
Jak si lze na maximum užít aktivní dovolenou v přívětivém klimatu jednoho z Kanárských ostrovů? Zuzka Skalická tentokrát zavelela: bez kol! Pokračování desetidenního tripu, který naplánovala pro svého přítele-profesionálního cyklistku Máru Rauchfusse, je tady. A v závěru článku najdete užitečný souhrn rad, doporučení a dalších užitečností pro případ, že byste se nechali inspirovat.
Den 5.
Budíček nás zmobilizuje o půl 6, honem balíme a spěcháme na bus, který nás má hodit do Los Cristianos. Realita je ovšem taková, že 3 minuty do odjezdu zjistíme, že na naší zastávce bus jaksi nestaví a sprintujeme do centra. K našemu štěstí bus na čas nejel a po pár minutách se zjevil…
O půl 8 jsme v rezortním městě Los Cristianos, kde máme chvíli čas, než se otevře Aquapark. Máru už krosna začíná dost otravovat, žene ho kupředu sraz s kamarády. Celodenní vstupenka na celý den stojí 38 Euro. Je to dost, ale zpětně hodnotíme jako skvělou investici (nejen kvůli možnosti se konečně osprchovat 😊. Na nafukovacích donutech lítáme po atrakcích a tobogánech, vracíme se do dětských let. Za celý den člověk tak akorát projde všechny atrakce, nuda opravdu není. Jediná otrava je nošení roušek po celém areálu, což kontroluje i roušková policie. Smysl v tom jen těžko hledejme, v praxi si roušku sundáš až na tobogánu, hodíš na loket a dole v bazénu zase nandáš („jak hygienické“).
V průběhu dne také řešíme půjčení auta, což se ukazuje jako zapeklitý oříšek. Většina půjčoven je vyprodaná a k dispozici jsou jen auta s cenovkou 90Euro/ den a výš…
Nakonec ulovíme Toyotu Aygo za cca 60 Euro/den, což i tak není levné. Nicméně auto vážně potřebujeme (Mára už další přechod hor jít nechce), tak jsme rádi že něco klaplo…
Den 6.
Ráno se probouzíme na útesu za městem Los Cristianos. Po snídani jdeme na bus směr letiště, kde by nás měl čekat pojízdný nákupní vozík Aygo. Vše klapne, podepisujeme smlouvu a venku na nás čeká kára. Mára se tetelí, že už nemusí chodit a užívá si jízdy autem. Naším cílem je Santa Cruz se Tenerife, tedy hlavní město. Překvapí nás udržovaností, historickými budovami i krásnými parky.
Pár hodin se touláme, dopřejeme si oběd i kávu a odpoledne se přesouváme za město na jednu z největších písečných pláží ostrova-Playa de las Teresitas vedle městečka San Andrés. Při neděli sice praská ve švech, za to voda je čistá a ideální na plavání. Rovnáme záda, plaveme a užíváme moře. Večer vaříme dobrotu v podobě gnocci s rajčatovou omáčku a ťukáme si láhví červeného. Usteleme si pláži pod palmami…
Den 7.
Ráno nás málem přejede traktor čistící pláž (na podobné trosečníky asi není moc zvyklý). Já rychle valím do plážových sprch vyprat oblečení, které následně sušíme na palmě. Punk jak má být, lidi na mě koukají, jako kdybych z Marsu spadla. Po obědě se chystáme na přesun do severní části ostrova-národního parku Anaga. V merku mám odpolední trek z vesnice Chamorga skoro k moři a zpátky do 700 m. n. m. Výhledy jsou dechberoucí, navíc nikde není ani živáčka.
Trail je relativně exponovaný, ale s příjemným terénem. S blížícím se večerem hledáme spot na spaní, ideálně s výhledem. Nakonec vsadíme na menší zacházku a stoupáme podle mapy na místo, kde by mohla být dle vrstevnic rovina. Zjevíme se na vydlážděném rovinatém view pointu. Ihned se zamilujeme a hodnotíme místo, jako jedno z nejhezčích z celého ostrova. K večeři nám dělají společnost dost nebojácní a evidentně hladoví ptáci.
Západ slunce se vykreslí do barev, které si člověk jen těžko dokáže představit. Nic podobného jsem snad nikdy neviděla. Márovi zavěšuji hamaku na jediné dva použitelné stromy a lehám si na zem pod něj, protože já se vyspím opravdu všude.
Den 8.
Po snídani a zabalení klesáme přibližně půl hodinu do Chamorgy, kde máme auto. Následně pokračujeme spletitou a úzkou silničkou přes celou Anagu až do San Cristobal de la Laguna. Tam najedeme na dálnici a frčíme do Puerto de la Cruz na severozápadní pobřeží. Po oběde se vyvalíme na pláž a střádáme další plány.
Mě to samozřejmě táhne do kopců, na mapách nacházím luxusní přístřešek pro zavěšení hamaky. Mára je nakonec pro a pomalu stoupáme šílenými cestami vzhůru.
Silnice má místy sklon přes 30 stupňů, skoro mě to nutí se v autě předklonit abychom vůbec vyjeli. Po menším bloudění v šílených uličkách se nám povede zaparkovat a zahájíme stoupání. Na dvou kilometrech nás čeká necelých 200 m výškových. Přístřešek s panoramaty za menší námahu rozhodně stál…..
Den 9.
Po snídani menší oklikou scházíme zpátky k autu. Sjezd je o něco příjemnější než výjezd. Jedeme přes Santiago del Teide a padáme na západní pobřeží do Los Gigantes s cílem koupačky v přírodní piscině (mořský bazének). Je to docela zábava, vlny jsou silné, takže se voda odráží o bazének a všechny nahodí. Poté přejíždíme ještě na pláž v městečku Alcalá.
Je červená vlajka pro koupání, takže skákaní ve vlnách stojí za to. Rozhodujeme se, kde strávíme poslední noc. Nakonec vyhrává znovu El Médano, kde se nám první noc líbilo. Večer jdeme na drink na pozorujeme kitesurfaře, kteří mají ideální povětrnostní podmínky. Noc přečkáme na pláži, kdy nám vítr hezky šustí se spacáky.
Den 10.
Ráno dojídáme poslední zásoby a celý den trávíme zaslouženě na pláži. Let máme až v 19:00, takže si užíváme posledních paprsků. Odpoledne balíme věci, přesouváme se na letiště a vracíme auto.
A cena tohoto výletu? Se vším všudy 12 500,- /osoba/ 9 dní. Určitě by to šlo i levněji, největší položka byla půjčení auta a něco sežralo parkování našeho auta u letiště ve Vídni (plus noční taxík k němu). Na druhou stranu, dopřávali jsme si i v restauracích, v aquaparku a nijak výrazně nešetřili při nákupech. S cenovkou jsem vzhledem k intenzivním zážitkům spokojená…
Spaní na divoko bez stanu je téměř kdekoliv po ostrově OK. Nikdo nic neřeší, ani jednou jsme neměli problém. Stan už by možná zbytečně přivolával pozornost, a hlavně je zbytečný (počasí je stálé a muselo by se odbavovat zavazadlo).
Pro ty, kteří dávají přednost normálnímu ubytku se nabízí nespočet možností za relativně příjemné ceny. Za apartmán dáte od 1200,- Kč/ noc/ 2 osoby. Hotely s all inclusive jsou samozřejmě dražší…
Cena letenek je různorodá. Dlouhodobě nejlevnější letenky jsou z Vídně (Rynair, Wizzair). Nám se povedlo nakombinovat oba dopravce při ceně 2000,- Kč/osoba. Z Prahy jsou ceny několikanásobně vyšší (v průměru něco kolem 7000,-).
Po naší zkušenosti bych bookovala předem (pokud víte přesný termín). Aut je překvapivě málo a jsou drahá. Byla to nejdražší položka naší jinak lowcost dovolené (cca 300 Euro/ 5 dní).
Večeře v normální restauraci nás vyšla na 15 Euro/osoba. Takový evropský standard řekla bych. Kanárská kuchyně je dobrá, kromě ryb si pochutnáte i na jejich malých brambůrkách vařených ve šlupce, zelenině, cizrně a masu. Velké točené pivo si dáte v průměru za 3,5 Eura.
Autobusy jezdí relativně pravidelně, nejsou nijak předražené. Problémem je četnost spojů, zejména do hor. Přes týden se do hor vůbec nedostanete. Je třeba počítat s tím, že člověk je bez auta/skútru dost limitován.
Pro oficiální permit opravňující vás ke vstupu na vrchol musíte žádat (a platit) několik měsíců předem. Dobrodruzi mají jedinou možnost-vystoupit na vrchol v noci či na východ slunce (do 8:00), kdy strážci nekontrolují permity.
Autor, foto: Zuzka Skalická
