Velovista! Už se těšte za rok!
Na pět dní vypnout a věnovat se pohodově kolu, sobě, přátelům a poznávání. Umíte si to ještě vůbec představit? Ale přesně takhle zní hlavní (nad)hodnota nového projektu Velovista, který odstartoval na jihu Rakouska. Má ambice stát se každoroční pevnou součásti evropského cyklistického kalendáře. Můžeme jen doporučit!
V minulosti se tu v podobném termínu konce května konaly pravidelně srazy příznivců gétéček. Rychlých sportovních vozů, přinášejících nebezpečí, hluk, poškozené silnice a vyhánějící další turisty. „My ale máme přece jiné cíle,“ reagovala korutanská vláda a podpořila novou Velovistu. Etapovou nezávodní cyklistickou jízdu pod horami mezi jezery a městy.
Pravý opak, dokonale „sustainable“. Udržitelnou a zdravou. Objevující krásy zdejšího kraje návštěvníkům. Zároveň však přinášející byznys místním v poloprázdných restauracích, penzionech a hotelích teprve se probouzející sezony.
Nultý testovací ročník se povedl náramně! Navzdory nezvykle chladnému počasí, které tu v tomhle období nezvykle vládlo.
Začínalo se ve středu dopoledne ve Villachu u Městského mostu. Odtud se dlouhý had několika stovek cyklistů vedený Peterem Paco Wrolichem, olympionikem a bývalým členem worldtourových stájí Gerolsteiner a Milram, vydal podél tyrkysové řeky Drávy k východu. Po předstartovním karambolu a destrukci představce autor těchto řádek ozkoušel šikovnost a především ochotu místního servisu Biclou atelier. Merci, Baptiste!
Následovala osamocená stíhačka do Ferlachu s polední pauzou na společně zajištěný oběd. Po něm dál celkem osmdesát kilometrů až ke Klopeinskému jezeru, nejteplejšímu v Alpách. Po dojezdu další bohatá svačina na návsi St. Kanzianu, ubytování na dosah s (jedinou naši letošní) koupačkou v jezeře a pak ještě program s večeří v kulturním domě. Jako nášup se podávala večerní laserová show na jezeře.
O den později na cestu do Klagenfurtu hrozil déšť. Pořadatelé měli připravený autobus pro ty, komu by se snad do něj nechtělo. Ale těch se našla jen hrstka. Přesto odpolední část etapy z Grafensteinu v hustém lijáku prověřila charaktery!
Ukázal ho po oba dny i Franz Klammer, legendární olympijský vítěz ve sjezdu z roku 1976. Je mu už jedenasedmdesát, ale drží se pořád ve formě. „Lyžuju, když je hezky a jenom se vozím,“ usmál se. „Hodně hraju golf a taky jezdím na kole, okolo dvou tisíc kilometrů ročně. Bydlím sice ve Vídni, ale v Korutanech jsem doma a trávím tady pořád hodně času. Podívejte se, jak je tady krásně, moc rád téhle akci pomůžu, abych ukázal náš kraj lidem odjinud,“ dodal rodák z vesničky Mooswald u Bad Kleinkirchheimu.
Třetí odpočinkový den v metropoli Korutan, tedy bez stěhování, zpestřila projížďka za historií. Na procházku epochami v Maria Saal, ke korutanskému trůnu v aleji, a pak dál k Wörthskému jezeru/Wörthersee i půvabné městské čtvrti s hospůdkami a galeriemi u kanálu. Kdo chtěl, mohl se jet projít, nebo vydat lodí křižovat jezero. Jen si vybrat, ve společnosti, anebo indi. Na dvoutisícových vrcholech Karavanek na hranici se Slovinskem na dohled čerstvě napadlo, vyhlížely úžasně.
V sobotu konečně pořádně vyšlo slunce, i když bylo chladno. Šlapalo se podél jezera do lázeňského Veldenu a pak zpátky do Villachu. Pár nadšenců stihlo i výšlap na rozhlednu Pyramidenkogel s nejdelší evropskou skluzavkou (s géčkovým šok, fuj…). Za což si pak všichni zasloužili parádní pobyt ve vyhlášených lázních KärntenTherme.
Nedělní dojezdná vedla okolo Ossiachského jezera. Celkem do padesáti kilometrů jako všechny zbylé předchozí dny. S odpoledním cílovou branou a posezením na Nikolaiově náměstí ve Villachu. Do půlnoci se dostali do postelí i Pražáci (když chtěli a překonali stau na dálnici před Salcburkem)… Anebo jste si mohli pobyt klidně o den prodloužit, abyste důkladně vstřebali zážitky.
Kompletní servis se třemi, čtyřmi nebo jako pro nás pěti noclehy v kvalitních hotelech, jídlem, převozem zavazadel i doprovodným programem vyšel okolo 500 eur. Největší část členů pelotonu tvořili Rakušané, pak Němci, dvě desítky Čechů, Poláci, Italové, Slovinci. Až překvapivě povětšinou senioři na elektrokolech. Ovšem vybavení a na první pohled zkušení, i když třeba pomalejší. Nejstaršímu bylo devětaosmdesát…
Přitom trasy byly ideální pro svižné gravely, zdolala je i silnička, treková kola, celopéra sem byla zbytečně těžkotonážní. Pokud jste si ovšem nechtěli přidat traily u Ossiachu. O víkendu se přidalo jen na den nebo dva několik rodin i s dětmi. Trasy byly přehledně značené, přejezdy silnic chráněné policií a dobrovolníky. Zvládly by se zajisté i delší distance.
„Chtěli jsme si napoprvé všechno vyzkoušet a vyjít z letošního ročníku do těch dalších. Plánujeme navýšit kapacitu, nejspíš připravíme další nové etapy i s možností individuálního prodloužení. Rozšíříme kompletní servis i na angličtinu. A určitě se podíváme zase do jiných míst,“ říká Lada Pranterová z Korutanské turistické centrály.
Tak sledujte www.velovista.at, až vyhlásí termín a trasu na příští rok. Anebo se tam vydejte v létě sami obhlídnout terén.
Zdroj:TZ
Foto:Velovista.at
