Po letní pauze se znovu o slovo přihlásil světový pohár horských kol. Jeho sedmý díl hostilo malebné francouzské středisko Les Gets.
České barvy měly zastoupení jak v elitní kategorii, tak mezi mladými nadějemi do 23 let. Právě tam na se blýskla Simona Spěšná, která nejprve v pátečním short tracku vybojovala 8. místo a v nedělním cross country si dojela pro skvělou devátou příčku.
Short track – první test po delší době
“Short track byl pro mě takový první test po delší době. Nevěděla jsem moc, co od toho po návratu ze soustředění čekat, navíc to byl kemp ve vysoké nadmořské výšce,” popisovala Simona své předzávodní pocity.
“Měla jsem takový vlažnější start, ale pak jsem šla dopředu. Vůbec jsem nevnímala, kolikátá jedu – jen jsem to prostě tlačila dopředu, co to šlo. Myslím si, že hodně klíčová byla ta louka a průjezdy zatáček po louce do kopce. Hodně holek to podle mě nesmyslně zavíralo a pak se tam „zahrabaly“. Já jsem to pojala krosařsky (přece jen jsem si z těch cyklokrosových závodů něco odnesla) a projížděla jsem to ve větším oblouku – díky tomu jsem neztrácela rychlost,” vypíchla klíčové momenty závodu.
“Z výsledku jsem pak měla velkou radost. Je to po dlouhé době, co se mi povedl velký závod.”
V cross country opět v top ten
“Já mám poměrně velký problém zopakovat dva dobré výsledky po sobě. Většinou to nějak neunesu a pak je ten druhý závod katastrofální. Dneska tomu ale bylo jinak,” přibližuje Simona obvyklé strasti v závodním dvojboji.
“Povedlo se mi odstartovat velmi dobře – kolem 12. místa – a pak jsem si jela absolutně svůj svět. Neměla jsem topové nohy, ale nepropadla jsem panice a celý závod jsem jela jedno tempo. Lítalo to kolem mě – dopředu, dozadu, hodně to padalo – ale to mě nijak nerozhodilo. Dlouho jsem měla kousek před sebou tříčlennou skupinu bojující o 5. místo. Já jsem ale dneska závodila hlavně sama se sebou. Byla jsem hodně rychlá z kopce dolů, takže jsem tam dokázala holky sjíždět a zároveň si i hodně odpočinout, protože jsem s tím nijak násilně nebojovala. To bahno pro mě bylo dneska velké plus,” pochvalovala si náročné podmínky.
“Mám z toho opravdu dobrý pocit, i kvůli tomu, že tam byl se mnou táta – poprvé mě viděl startovat z první řady a byl u toho, když jsem celý závod bojovala s těmi nejlepšími na světě o top 10. Vidět jeho úsměv v cíli mě moc potěšilo. Tak snad jsem mu udělala radost,” přála si.
Cíl pro MS? Neptejte se na číslo
“Na mistrák světa se moc těším. Chce to hlavně zůstat klidná jako do teď. Udělala jsem kus práce ať už po tréninkové stránce, kde jsme si s taťkou zase potvrdili, že vytrvalost je prostě základ a bez ní se závodník neobejde, tak po mentální stránce. Měla jsem několik hodin sezení s psycholožkou, protože to zase nebyla jednoduchá situace a to mi také hodně pomohlo,” zmiňuje další nezbytný parametr přípravy na závod.
A co očekávám na mistrovství světa? Neptejte se mi na to kolikátá chci dojet, já chci jet rychle, nahoru i dolů, mít z toho dobrý pocit a pak budu spokojená a věřím že i vy ostatní,” popsala Simona plány na nejvýznamnějším závodě roku.