Malé tváře, velká rizika: o ochraně dětí na internetu. Jaká je cena za „likes“?
Když jsem zjistila, že jsem těhotná, otevřeli jsme tohle téma doma jako jedno z prvních. S manželem pracujeme oba v médiích a víme, jak snadno se dokáže z přátelského prostoru stát místo, které umí být kruté, nevybíravé a někdy až děsivě rychlé ve svých soudech.
Já sama se na sociálních sítích objevovat potřebuji – protože to k mé práci v cyklobranži prostě patří. I náš magazín DNK má Facebook, Instagram, kde jsem měla tvořit obsah i poté, co jsem se stala maminkou. I tady proběhla dohoda a mamča, osoba v DNK nejdůležitější přijala s respektem moje rozhodnutí, že naše dítě ukazovat nebudu. I když ona sama při návštěvách zachytila hromady krásných momentek našeho prcka, které by šly propojit s naším obsahem a věděla, jak by to pozitivně ovlivnilo dosah.
Na internetu mám zatím jedinou fotku, kde je náš mladej zachycený zezadu, bez obličeje. A přesně takhle to chci mít – aby měl možnost rozhodnout se jednou sám, jestli chce být součástí online světa, nebo ne.
A možná právě proto mi tohle téma přijde důležité. Protože i když to vypadá jako maličkost, rozhodnutí nesdílet je vlastně docela velká věc.
A proto je tu tenhle článek.
Proč někteří rodiče nechtějí sdílet fotografie svých dětí
Rozhodnutí nesdílet fotografie dětí na sociálních sítích má mnoho vrstev. Často nejde o přehnaný strach, ale o vědomou snahu chránit soukromí a budoucnost dítěte. Tady jsou nejčastější důvody.
1. Soukromí a respekt
Dítě si zatím nemůže samo zvolit, co o sobě chce světu ukázat. A spousta rodičů má pocit, že by o tom mělo rozhodnout ono samo – až bude dost velké na to, aby rozumělo, co to znamená.
2. Riziko zneužití
Zní to nepříjemně, ale internet má i temnější stránky. Běžné rodinné fotky se dají stáhnout, upravit nebo dokonce použít v kontextech, které by tě ani ve snu nenapadly – od falešných profilů po pornografické montáže.
A s nástupem umělé inteligence se riziko „deepfake“ manipulací jen zvyšuje.
3. Kyberšikana a výsměch
Dětské fotky mohou skončit ve špatných rukou – někdo je použije k posměchu, memům nebo šíření škodolibých komentářů. A co dnes vypadá jako roztomilý moment, může být za pár let pro dítě trapas.
4. Sdílené detaily = sdílené souřadnice
Někdy stačí pár nenápadných detailů v pozadí – název školky, ulice, oblíbené hřiště – a cizí člověk má jasnější představu, kde se pohybujete.
A to už prostě není komfortní zóna.
5. Digitální stopa
Co se jednou objeví online, jen tak nezmizí. Fotky přežívají i po smazání účtu – na serverech, v archivech, screenshotech. A nikdo neví, jak s nimi svět naloží za deset nebo dvacet let.
Jak se dá sdílet bezpečněji
Ne všichni rodiče jsou radikální jako já. A to je v pořádku.
Pokud se rozhodneš sdílet, jde to i s rozmyslem:
nastav si profil na soukromý režim,
vypínej geolokaci a tagování míst,
sdílej fotky, kde dítě není rozpoznatelné,
vynechávej jména, školky, školy, adresy,
mluv o tom s rodinou – často jsou to právě prarodiče nebo tety, kdo s radostí sdílí všechno.
A jednoduché pravidlo nakonec: Když váháš, většinou platí, že nepublikovat je ta lepší volba.
