Světový pohár z televizního studia – zážitek na vlastní kůži

Světový pohár horských kol v Novém městě je minulostí, nádhernou zlatou tečku udělal český biker Jarda Kulhavý. Každý, kdo tu byl, si akci užil – ať už sledováním bojů přímo na trati, okukováním technických novinek v depech světových týmů, nebo prostě jen vychutnáním si atmosféry největší světové bikerské série. I pro mě to byl zážitkový víkend, i když tentokrát v úplně jiné podobě.

Je to už pěkných pár let, kdy jsem se po závodišti pohybovala s akreditací „Competitor“ nebo „Sportler“.
Závodní atmosféra je věc návyková, takže když se začal i na českém území jezdit světový pohár, začala jsem si rok co rok užívat závod v pozici diváka. A letos se mi naskytl „pohled“ třetí…novinářský, komentátorský..

Příprava

Když se ke mně před třemi týdny dostala informace, že jsem „nominovaná“ do televizního vysílání jako expert pro ženské závody prvního svěťáku, po první vlně euforie, mě zavalila hromada myšlenek, co vše bych si měla a chtěla nechystat.  O holkách, jejich přípravě, kolech, trendech v technice…. Tři týdny mi přišlo jako kupa času! Při plánování jsem vycházela z této představy, ta se ale záhy ukázala jako mylná.

Každodenní práce pro DNK a k tomu vždy něco nenadálého, mi ukrajovalo den po dni a najednou se můj čas scvrknul na necelý týden. To už se zodpovědnost směrem k akci vyšponovala na stupeň nejvyšší. Stůl zaplavily papíry, kam jsem si psala nejrůznější jména, fakta, zajímavosti, statistiky. Díky kámošovi Google a spol.jsem se toho tolik dozvěděla :-)…Tanja si uřízla před lety dva prsty na ruce, Aniku shodil vítr na kole, Georgia má vášeň v chování včel… Můj běžný den končil hodně po půlnoci. A protože se jednalo o první závod SP, byla ve hře i varianta, že se v popředí objeví i zcela nová „star“, kterou jsem do seznamu favoritek nezahrnula.  Přišla noční můra…vím, že nic nevím.

Naštěstí mi v pravý čas zavolal kolega, tedy hlavní komentátor, který dělá své řemeslo dlouho a skutečně profesionálně, uklidnil mě, domluvili jsme si detaily a rozdělení práce ve studiu a hned mi bylo líp.

Ze zákulisí

Práce experta ve studiu spočívá v tom, že reaguje na to, co vidí právě na obrazovce. Tu a tam může občas dodat nějakou zajímavost…pokud je na to čas. Dorozumívání s hlavním komentátorem je jen domluvenými gesty.

…přesně na čas postávám u obřích kamiónů s logem Česká televize. Pak na mě odkudsi zavolá Tomáš (T. Lachman, komentátor) a odvádí mě do studia. Aha..neskrývám svůj údiv nad malou buňkou, kde se vše odehrává. A také nad maličkatými monitory, na kterých budeme závod sledovat. Ještě že mám s sebou brýle na čtení, tentokrát se budou hodit i na sledování obrazu. Krátké seznámení s technikou, pár tlačítek, kterými mohu v případě nouze vypnout sebe i Tomáše (nouze je např. potřeba kýchnout si), zkouška zvuku, již se sluchátky na uších a jdeme na to !

První závod byl „nanečisto“, mladé dívky do 23 let jely v sobotní odpoledne, ale vysílalo se ze záznamu o den později. Tréma byla, ale přeci jen o fous menší. Hodina utekla, ani nevím jak, jediným bojem pro mě bylo přechylování příjmení, které pravidla v ČT přikazují.
A už je tu neděle a jede se na živo. Ano, je mi hůř. Ale snažím se to nedat najevo. Ráno jsem si proběhla depa, kde se už holky chystaly, podívala se  na závodní kola, co na nich nachystaly jinak po propršené noci. Vnímám, že živý přenos je o stupeň víc i pro všechny, co mají vysílání na starost. Odstartováno, dostáváme pokyn z režie a je to naše !

Tomáš prezentuje všechny základní informace pro diváky, kteří (asi) usedli k TV právě teď a už se necháváme vtáhnout do závodního dění. Do našeho studia jen slabě doléhá úžasná atmosféra ze stadionu, na monitoru vidíme vedoucí čtveřici, já si zatím vybírám ze svých nachystaných materiálů informace o všech, co jsou v záběrech kamer. A najednou tma…naše monitory potemněly. Minuta, dvě.. spojení s režií nefunguje. Tomáš zachovává klid, já se taky snažím.  Po chvíli dostáváme informaci, že je technický problém, výpadek potrvá minimálně 15 minut. Počáteční napětí povoluje, řeším potřebu informací o tom, co se děje na trati. Přes mobil se od mého muže, který fotil na trati, dozvídám vše důležité. Nevím, jak dlouho jsme čekali…krizový štáb měl několik variant, nakonec tu je opět pokyn k přípravě a už jsme zase v éteru.

Čas tu člověk vnímá jen okrajově, drama závodu vás pohltí, chcete toho tolik sdělit, jak se kdo cítí, kde se bude rozhodovat…Tolik jsem toho ještě chtěla říct, i o těch našich holkách, co se rvaly na 30 – 40tém místě…ale vteřiny a záběry z kamer jsou nekompromisní.

Hotovo. Na premiéru prý dobré. Loučím se, zkušenost veliká, snad bych řekla, že mě to bavilo 🙂. Na cestu dostávám ještě pár rad, na čem zapracovat k příštímu roku, kdy je mistrovství světa ! Tak to je výzva…   

Autor: KajaP

Kája Polívková