Postřehy z Cairns – díl III. Karla Štěpánová: „Závod, který si musím zapamatovat“.
Poslední z trilogie reportů od české reprezentantky, Karly Štěpánové. Krátce po závodě, s emocemi, které k tomu logicky patří….
Asi není nikdo, kdo by této věčně usměvavé dívčině, s obrovskou vůlí, nepřál povedený závod a hezký výsledek. Jela bojovat za sebe, svou pozici v nominaci na OH, ale zároveň získat UCI body pro Českou republiku, která před prvním SP neměla pro olympijský start žádné místo, tedy ani pro naší dlouholetou stálici mezi světovou elitou, Katku Nash. Výsledky jsou známy, kdo si hodně přivstal, mohl sledovat závod žen on line, na redbull.tv. Kačka Nash zajela skvělý závod, z 38 pozice na startu se propracovala na výbornou 10. příčku! U Karly je ve výsledkové listině číslo 37. a ztráta přes 10 minut. Za jejím očekáváním…
V Cairns byla těžká trať, spousta pádů a následně technických problémů s koly, kdy závodnice „parkovaly“ ve svých depech a byly odkázány na rychlou pomoc svých mechaniků. Bohužel, mezi ně patřila i Karla Štěpánová….
„Neděle ráno, závodní den. Klasicky už nedospávám, melu se v posteli a koukám každých patnáct minut na hodinky.Pak už je to vše jak na drátkách.
Snídaně, chvilka oraz a pomalu se dobalit a o dvě a půl hodiny dřív být na závodišti. Tam zkouknout muže U23, kteří jsou před námi na trati, trochu se vystresovat, namotivovat a hurá do procesu!
Rozjetí bylo tak akorát, cítila sem se kupodivu docela dobře a ani vedro tolik nevadilo. Asi už jsem si zvykla. Protože to s počasím vyšlo tak, že bylo nakonec sucho a prášilo se, jela sem karbonový kola a o něco měkčí gumy. V závodě byla spousta defektů, já vezla pláště Ritchey Shield a nemůžu je vynachválit.
Start byl jako o život. Zaváděčka byla relativně po rovině, ale pravá levá, sem tam, po trávě, šotolině…docela hukot! Taky to, naštěstí hlavně za mnou, bylo jak na střelnici…rány kol o sebe, halekání bacha bacha, snad ve všech jazycích i tvarech 🙂
Samotnou mě překvapilo, jak v pohodě sem se procedila někam kolem 25, v depu mi pak hlásili po první třičtvrtině kola 26/27 s Kačkou Nash. Bylo vážně zvláštní, jak dobře se mi jelo, protože po zaváděčce, v prvním kole jsem v nejdelším stoupání na požádání Káču pustila a pak s ní vyjela nahoru do nejvyššího bodu…a i dolu do depa jsme dojeli spolu.
Jelo se ale fest a jelo se v prachu, který skovával kameny a vyjetý kořeny. Proto asi tolik defektů a hodně nervozity.
Předjíždět se dalo, ale každý si hlídá své místo. Mně se dneska stalo osudným setkání se závodnicí, který, i když sem zahlásila stranu a dostatečně zrychlila na rovným a přehledným úseku, asi přišlo nejlepší řešení vyjet mi do stopy a vytlačit mně až na skálu…
Crash to byl obrovskej… Koleno, celý stehno i loket sedřený a odražený! To by ale samo o sobě šlo, ukázalo se, že i s tím se dá…Problém ale byly totálně otočený řídítka, který nešly narovnat ani o strom.
Musela sem vyjet stoupání na nejvyšší místo trati a co hůř, potom i sjet sjezdy do depa. Co mám povídat, nikdy sem nezkoušela jet tak, že koukáte na gumu a neřešíte, kde jsou ruce. Takže co šlo sem sjela, co už bylo za hranou, jako drop a kamený schody, musely seběhnout nohy. V prachu, po skalách a kořenech, prostě paráda!
Do depa sem se procedila až na 45.místě L. Bylo to v druhým kole, jelo se ještě relativně pohromadě… Chvíli trvalo, narovnat řídítka, takže na trať jsem vyrážela pro mě s neuvěřitelným zásekem oproti prvnímu kolu…
Ani nevím, co potom bolelo víc, jestli ty odraženiny nebo tempo, kterým sem se snažila sjíždět co se dalo…
Bojovala sem, byla i krize, práskla sem si to a nevzdala to.
Dnes to byl závod se vším všudy…Cítila sem se silná, cítila sem se dobře, pak zklamaná a naštvaná sama na sebe, jestli sem měla tu holky předjíždět. Cítila sem i vztek, když sem po dalším kole viděla stejnou závodnici vytlačit ve sjezdu další dvě holky. Byl to závod, který je potřeba si zapamatovat! Vše to k závodění na Svěťáku patří.
Dojela sem sice smutná a zklamaná na 37.místě, ale když se podívám na jména ve výsledkovce, od 25 místa směrem ke mě, není pravdou, že to byl závod “bez” konkurence.
To ani Svěťák nemůže být. Bez ohledu na můj výsledek, myslím, že by byla chyba tu nebýt!
Autor: Karla Štěpánová, Kája P.
Foto: Michal Červený
