Postřehy z Cairns – díl II. Jak připravit hlavu? Stačí potkat krokodýla..

 A protože i u sportovců platí heslo„Voják leží nebo běží“, tak je nemyslitelné, aby Karla při odpočinku seděla a sepisovala zprávy pro nás a bránila nohám v regeneraci. Takže tento předzávodní report vznikl v kooperaci: závodnice v poloze ležmo sděluje své pocity a její kouč Libor pečlivě přepisuje. A my, na DNK rádi předáváme Vám, čtenářům….

„Po čtvrtečním tréninku na trati, jsem se už na hotelu jen povalovala a odpočívala a těšila se na poslední volný den. Pátek byl volný, ale u mě už je přípravou na den před závodem. Protože je čas, aby odpočívala hlava. Ještě nejsem ve stresu, jako 24 hodin před startem. Takže volno, dva dny před závodem, je možná víc, než by se zdálo, alespoň u mě.
V páteční ráno mi bylo jasný, že nohy ladem nenechám. S tím sem asi už i usínala ve čtvrtek 🙂  Dohodli jsme se, s Liborem, že ráno na slickách pojedu hodinu a čtvrt tak, abych přijela na závodiště, kde se potkáme.  Děláme to tak většinou, že se “promítneme” na závodišti, kde nasávám atmosféru, koukám po ostatních. A “količka” v klidu někde u trati taky není k zahození. Prostě “vše pro hlavu” a odreagování.

Zpátky už sem se vezla autem a tajně “kula pikle”…co na odpoledne :-). Jak říkám, když odpočívá hlava, tělo si odpočine mnohem víc…takže to chtělo nějaké odreagování. Vydali jsme se autem směr hory, národní park, na koupačku do ledové a hlavně sladké vody. A jen tak mimochodem jsme cestou potkali nejen 2,5metrů velkého krokodýla, ale narazili i na sídlo bývalého “třtinového magnáta” ve stylu Sever proti Jihu… Dost hustý!
A aby toho odreagování nebylo málo na jedno odpoledne, tak jsme kolem půl sedmý večer, kdy už je tu totální tma, projížděli nějakou vesnicí, kde hráli místní, pravý nefalšovaný Australský rugby. Uf….masakr!

“Večeře, haha, asi bych moc neměla popisovat večerní grilování u bazénu, a to že jsem snědla 450gramů australského hovězího a půlku cibule. Mňam! To se potom spí a odpočívá, když je hlava čistá, nohy vytočený a v horský řece vykoupaný a břicho spokojený, plný…

Sobota – den do startu.
Nevím jak ho mají ostatní, já vstala, nasnídala se…a v hlavě už vidím dropy, techniku, jsem prostě na trati. Chvilka odpočinku, aby slehlo a jede se na trénink. Venku vedro, a poprvé i sucho. Už jsem naladěná  na “závodní” mód. Na závodiště autem, rozjetí na hrubých pláštích, stejný jako to bude zítra. Pak už vyrážím rovnou na trať. Měním kolo po jedný rundě, zkoušíme tlak v gumách a jestli karbonový kola, nebo hliníky. Skoky i klopenky dneska kloužou víc, ve stopě je prach, kameny se schovávají a to i do kopce. Jíl se kupodivu na prach mění velmi ochotně a rychle. Ale zase to jede.
Nicméně chci aby na zítra sprchlo, vyhovuje mi to asi víc.
Z terénu pak valím po silnici do hotelu a po sprše mám do hodiny fyzioterapii. Lámání těla, který miluju a cvičení který mi ukazuje, že je vše jak má být. A už jen zbývá doplnit energii na zítřek a pořádně se vyspat. Okolo mě se ladí kola, připravuje vše na zítra, ale to jde mimo mě.
Já už mám svůj svět, tunel… Závodní!!!

Krátce před publikování článku mi přišla ještě jedna zpráva, rozpis počtu kol (4, 2 km), pro jednotlivé kategorie. Pánové z UCI tedy elitní ženy rozhodně nešetří. Čeká je 6 kol plus jedno zkrácené, zaváděcí. Muži mají pouze jeden okruh navíc… Můžeme tipovat, kdo bude na trati delší čas?

Přečtěte si také Postřehy z Cairns – díl I.

Autor: Karla Š., Kája P.

Kája Polívková