ME v maratonu: “Spokojenost, je to za 7”, oddychla si Škarnitzlová
Vylepšit si maratonskou reputaci, to byl cíl Jitky Škarnitzlové před nadcházejícím evropským šampionátem. Povedlo se. Stejné nadšení z výkonu prožívá i na 11. místě Jana Pichlíková…
Slovenský Svit pod tatranskými štíty byl tuto neděli dějištěm mistrovství Evropy v maratonu. Pro elitní ženy byla připravená trať v délce 73 km, s převýšením 1800 m.
V ženském startovním poli chybělo několik jmen maratonského světa, včetně obhájkyně posledního evropského zlata, Britkou Sally Bigham, a tak mezi papírové favoritky patřila vítězka Alpen Touru Christina Kollman, spolu s loňskou bronzovou medailistkou z lotyšské Siguldy, Polkou Katazynou Sosnou.
Na startu byly i české zástupkyně, které také chtěly promluvit do bojů o přední příčky. Svazovou nominaci si vybojovaly Jitka Škarnitzlová a Johana Kolašínová, za své týmy pak startovaly Jana Pichlíková, Vendula Kuntová a Lenka Fridrichová.
Ambicemi dokončit v popředí se netajila Jitka Škarnitzlová, která letos prožívá v českých závodech vynikající formu. Otázkou bylo, jak zvládne zkombinovat hodně nabitý závodní program, kde střídá krátké cross country, a zároveň se připravit na dlouhý maratonský závod.
Po třech hodinách a 36 minutách proťala cílovou pásku favorizovaná Rakušanka Christina Kollman. Ta najela na své soupeřky náskok víc, jak 6 minut. O zbylých dvou medailích se rozhodovalo až v závěrečných metrech, boj lépe vyzněl pro španělskou bikerku Claudii Cotrinu Galiciu, která si odváží stříbro, bronz pak získala další rakouská závodnice, Angelika Tazreiter.
A jak zabojovaly české dámy? Tady jsou ohlasy některých z nich…
Jitka Škarnitzlová
„Spokojenost! Evropa zdolána, je z toho 7. místo!“, naspala nám krátce po dojezdu česká vicemistryně republiky v cross country. Po nepříliš povedeném světovém šampionátu, kde neměla svůj den, si chtěla tato sedmadvacetiletá bikerka své maratonské účinkování vylepšit. A povedlo se, Jitka se stala nejúspěšnější českou závodnicí a její bojovný výkon ji vynesl krásnou 7 příčku. „Přes noc nám trochu zapršelo tak to někde trochu klouzalo a na těch velkých kopcích byla mlha že člověk viděl jen pár metrů před sebe. Trochu škoda, že jsem v prvním úzkém výjezdu zůstala trochu vzadu a čelo závodu mi odjelo. Hodně se to nadělilo a jezdily jsme samostatně. Závod to byl těžký, dlouhé kopce, nahoru dolů, ale kromě posledních bez nějaké těžké techniky. Maraton za mnou, tak teď zase vše zpět pěkně vyladit na XC“, vzkázala naše nejvšestrannější česká bikerka, která letos bojuje na cross country i maratonských kláních.
Jana Pichlíková
Druhou nejlepší Češkou byla dvaatřicetiletá Jana Pichlíková, ta zaostala jen jediné místo za TOP ten. Oproti Jitce Škarnitzlové nemá tolik mezinárodních zkušeností, patří mezi talentované, ale amatérské závodnice, které svůj čas dělí mezi práci a trénink. A tak si svůj výsledek hodně cení.
„Spokojenost je obrovská, nečekala jsem, že bych mohla atakovat top ten. Nakonec 11.místo tedy 1/3 mého startovního čísla! Vyrážela jsem na trať s tím, že když se dostanu do poloviny závodního pole žen Elite, tak to bude super. Během závodu nepřišla žádná krize, průběžně jsem jedla to, co jsem si večer za asistence přítele připravila a ten byl také na všech třech občerstvovačkách. Start byl celkem klidný – městem za autem a pak nájezd do širší terénní cesty. Pak přišla louka a tam jsem zkusila vyjet více dopředu, abych měla dobrou pozici na první technický prudký výjezd. Bohužel se to tam zastavilo a musely jsme vybíhat…tím nám odskočilo tak 12 holek. Po sjezdu byla široká mírně stoupavá cesta, kde jsem docvakla dvě závodnice a na mně visely další dvě. Utvořili jsme skupinku a cizinky tedy střídat nechtěly. Takže jsme střídaly s Johankou Kolašínovou a Ruskou. Ostatní se vezly.
Po první občerstvovačce se to trochu rozdělilo a promíchalo. Bylo dlouhé výživné stoupání jak po šotolinových cestách tam blátivých a kluzkých, po loukách…bohužel výhledy byly zakryté mlhou, a tak jsem sledovala jen vzorek závodnice přede mnou. Do druhé občerstvovačky jsme dojely další dvě závodnice a pak přišlo stoupání nad Liptovskou Teplicku na Panskou hol’u. Zde jsem sem odtrhla od skupinky společně s Jankou Keseg Števkovou a společně jsme jely až do třetí občerstvovačky. Byla rychlá ve sjezdech, já naopak silnější ve výjezdech. O našem pořadí rozhodl poslední delší rychlý sjezd před brodem cca 70.km, kde vznikla díra 50 m a poslední 4 km do cíle byly namotané jako croscountry a na vlhkých kořenech je Janka jako doma. Takže jsem si dojela se ztrátou jedné minuty za Jankou pro krásné 11.místo.
Během závodu jsem přemýšlela o všech radách a dle situace je využívala, ale dost také rozhodovalo to mít klidnou hlavu, soustředit se hlavně sama na sebe a snažit se udržet si vybudovanou pozici. Počasí vyšlo chladnější s lehkým deštěm na startu. Raději mám teplejší podmínky, ale co se dá dělat, pro každou z nás byly podmínky stejné“.
Johana Kolašínová
Svůj den naopak neměla Johana Kolašínová, která před nedávnem zazářila na světovém maratonském šampionátu, kde vybojovala skvělé 20. místo. Na Evropě logicky mířila výš, ale nakonec se závodem protrápila na konečnou 21. příčku.
„Velké zklamání dneska, vůbec to netáhlo, nejelo to, navíc jsem měla defekt, ale nohy úplně mrtvé. Možná jsem měla v červenci málo odpočinku, fakt nevím. Zkoušela jsem se od začátku rozjet, jestli to půjde, ale nešlo to. Ze začátku jsem byla ve skupině, ale pak procouvala a zůstala sama. To člověku moc nepřidá, věděla jsem, že jedu vzadu, závod to byl těžký, pak už jsem asi i trochu rezignovala, prostě to nešlo“, popsala své trápení maratonským závodem Johana.
„Teď se musím oklepat, odpočinout a pokusím se dobře nachystat na mistrovství republiky, které se jede v Sudetech. Tam si snad spravím chuť“, nastínila své plány do závěru sezóny sympatická závodnice týmu Supgirls.
Foto: Pavel Skála, Michal Straka
