Jízda na e-biku není podvádění. Jaké jsou 4 nejčastější mýty o elektrokolech?
Elektrokolo – je dopravní prostředek, věc, sloužící k rekondici či velké zábavě, anebo je to stroj, na který si prostě nesednete?
E-biky jsou tu s námi již více než 10 let. Nejprve jako dopravní prostředek do města, poslední dobou také čím dál více v rekreační i výkonnostní cyklistice. Jen s obtížemi byste hledali mezi velkými značkami tu, která by e-biky nenabízela.
Spektrum je široké, můžete vybírat mezi koly za dvacet pět tisíc, které poslouží na krátké vzdálenosti staršímu člověku. Velký boom zaznamenaly celoodpružené e-biky z velkými zdvihy, které mají za cíl nabídnout velkou porci zábavy a volnosti pohybu. A nemůžeme zapomenout ani na silniční kola s elektropohonem.
S tímto rozvojem elektro segmentu je ale také spojená kritika směrem k jezdcům na elektrokolech. Padají ostrá slova jako podvádění, e-bike není kolo, jezdec není cyklista.
Názory začaly dělit cyklistickou komunitu do dvou táborů. S příchodem nových modelů, s vylepšenými pohony, odlehčenými rámy, ale také zařazením elektrokol do závodního programu nejvyšších bikových soutěží pod hlavičkou UCI, došlo k dalšímu názorovému rozkolu. Elektrokola jako dopravní prostředek i kolo pro zábavu ano, ale v soutěžní formě ne.
Vraťme se ale do úrovně rekreační a výkonností cyklistiky, kdy na elektrokola usedají lidé s úmyslem se jen tak projet. Právě pro tuto skupinu a na její podporu vznikla řada studií, které měly za cíl objasnit přínos kola s pohonem.
Je jízda na elektrokole podvod?
Určitě jste zaslechli posměšky, že si jezdec na e-biku sám sobě lže, když zdolá to či ono stoupání, že je to vůči cyklistovi na normálním kole vlastně podvod. Nabízí se otázka – v čem vlastně spočívá to ono „podvádění“? Jistě, pokud se přihlásíte na regulérní cyklistický závod a postavíte se na start s e-bikem – to je podvod.
Ovšem pokud jedete na svém „obyčejném“ kole a štve vás, když vás do kopce předjede jiný jezdec na e-biku, uvědomte si, že každý jste si zvolil své kolo svobodně a dle vlastního uvážení. To že vás to štve je váš problém a nikoho jiného (rozhodně ne onoho jezdce na e-biku). Váš trénink to přece nijak neovlivní. Vy si na vrcholu kopce nebo na konci tréninku prožijete skvělý pocit najetých kilometrů, zdolání výškových metrů, možná rychlostního průměru, a také unavených nohou. Váš cíl, proč „to“ děláte byl splněn.
Je jízda na elektrokole trénink?
Další argument je, že borci a borkyně na e-biku vlastně podvádí sami sebe v tom, že mají pomocníka do těch namáhavějších částí jízdy. Nicméně řada výzkumů ukázala, že tento argument je mylný. Záznamy tepové frekvence ukázaly, že jezdci na e-biku se pohybují ve střední až vysoké intenzitě a zároveň ujedou větší vzdálenost než, jezdci na standardních kolech (bavíme se o porovnávání stejných demografických skupin).
O tom, že by elektrocyklisté mnohdy ani nevyjeli, protože mají na trase z domova buď velký kopec, nebo se svým pomalým tempem dostanou jen kousek z města, jejich perimetr dojezdu není velký, což je hodně demotivující.
Ale ani ti jezdci, které dokážete minout na svém normálním kole se nevezou zadarmo. I s touto kategorií e-cyklistů byly provedeny studie s měřením (University of Colorado Boulder) a výsledky vyšly víceméně dle očekávání. Práci, kterou jezdci na e-biku odvedou, je podobná jako při svižné chůzi.
To sice nezní jako moc, ale je třeba vzít v potaz, že pro netrénovaného jedince je doporučená minimální denní aktivita 20 minut v zátěži srovnatelné se svižnou chůzí. Z tohoto pohledu je to skvělá možnost prostřídat vycházku s hodinovým výletem na e-biku.
Snadno znamená víc?
V roce 2016 již zmiňovaná University of Colorado Boulder zveřejnila výsledky studie, při které 20 lidí se sedavým stylem života dostalo za úkol najezdit na elektrokole minimálně 2 hodiny týdně v jakékoli tempu a formě si zvolí, to celé po dobu 4 týdnů.
Výsledkem bylo, že kromě očekávanému zlepšení fyzické kondice, účastníci v průměru najeli více než dvojnásobek minimálně požadové doby a průměrně najel každý účastník za dobu studie (4 týdny) téměř 350km. Zkrátka platí to, že jezdec s malou kondicí vydrží na kole delší čas, když se neschvátí a zároveň se dobrovolně opakovaně k aktivitě vrací.
4 nejčastější mýty o elektrokolech
1. Elektrokolo jede samo
Jde o zásadní nepochopení elektrokola. Nejede samo, musíte se na něm šlapat. Jeho principem totiž není „šlapat za vás“, ale pomáhat vám při vaší aktivní jízdě. Zpravidla motor přidává určitá procenta vašeho výkonu v závislosti na zvoleném stupni dopomoci. Sílu motoru můžete přizpůsobit na ovládacím panelu nebo ho i zcela vypnout.
2. Na elektrokole nesmím jet v dešti
Není problém používat elektrokolo za deště (ale už ne při průtrži mračen), motor a baterie jsou u dobrých modelů skryty v nepromokavém obalu. Nelze jej však ponechat zaparkované tam, kde není chráněno proti dešti, sněhu a slunci (UV záření může poškodit lak nebo pláště). Vyhněte se také provozu elektrokola v hlubokém bahně, zásadně neprojíždějte brody, nebo hluboké kaluže. V případě kondenzace vlhkosti v oblasti řídící jednotky se vám odpojí elektronika kola až do doby, než kompletně vyschne.
3. Dojde mi baterka, jsem v koncích
Tak to není, na kole můžete šlapat dál, ale už za své. Jen je třeba počítat s tím, že e-bike má ve většině případů váhu přes 20kg. Tak se přeci jen vyplatí si výdrž baterie ohlídat, vždyť elektrokola v dnešní době už bez problémů ujedou slušnou porci, od desítek kilometrů a klidně i přes magickou 100.
4. Mohu se spolehnout na výrobní údaj o dojezdu
Na otázku, jaký počet kilometrů s kolem najedu, nelze dát přesnou odpověď. Roli zde hraje spousta aspektů jako váha jezdce, profil terénu, povětrnostní vlivy (teplota, vítr), styl jízdy, volba jednotlivých úrovní dopomoci (eco, trail, boost) a samozřejmě také typ a kapacita použité baterie. Proto se u většiny elektrokol udává kilometrové rozpětí, kdy horní hranice vychází z optimálních podmínek, nicméně změřených v praxi.
