Základní princip Everestingu je prostý. Zdolat na kole v rámci jedné projížďky výšku Mount Everestu, jež činí 8848 metrů. Má však poměrně záludná pravidla.
Jezdec může k výstupu použít pouze jedno stoupání. Nelze si například v Alpách vybrat mezi dvěma passy a ty kombinovat. Sjezd musí probíhat po stejné trase jako výjezd. Nelze tedy jezdit na bajku po silnici nahoru a bikeparkem dolů.
Jezdec musí vždy vytypované stoupání absolvovat celé. Nelze např. střídat výjezd celého kopce a jedné jeho oblíbené části.
Pokud je v klesání drobný výjezd, metry nastoupané v tomto výjezdu se k celkovému skóre nepočítají, protože se dle pravidel jedná o tzv. kinetický výjezd (využili jsem kinetickou energii k vyjetí kopce – získání metrů).
Aktivita musí proběhnout naráz. Povoluje se maximálně dvě hodiny na šlofíka a nezbytně nutné dlouhé pauzy na jídlo.
Je třeba stoupání vždy absolvovat nahoru i dolů. Pokud vystoupáme 8848 metrů, máme sice hotovo a nemusíme pokračovat až na samotný vrchol stoupání, ale pořád musíme zaznamenat sjezd do startovního místa.
Ve stoupání se kolo nemůže tlačit, protože se dle autora jedná “o cyklistickou výzvu.”