I biatlonistky milují cyklistiku, italská kráska jí dává přednost před běháním
Že sportovci jiných vytrvalostních disciplín velmi často využívají k tréninku kolo, je všeobecně známé. Někdo to má jako nutnost, jiný to bere jako skvělou příležitost skloubit trénink i zážitky. Přesně tak to má i italská kráska Dorothea Wierer.
Na silničním kole v úzkých serpentinách nebo na trailech pod sluncem ozářenými štíty velehor zvláště v okolí Anterselvy ji teď můžete potkat. Biatlonová královna je největší sportovní hvězdou Jižního Tyrolska. Pochází z Niederrasenu/Rasun di Sotto v údolí Anterselvy/Antholz, kde leží vyhlášené biatlonové centrum, dějiště světových pohárů i mistrovství světa.
Dorothea má sice jako biatlonistka v rámci letní přípravy naordinovaný běh, ale když si může vybrat, volí kolo. Cyklistika ji baví víc, nechala se slyšet.
V dětství hrála fotbal s klukama, lyžovat začala až v deseti letech. Ve svém prvním závodě netrefila žádný terč, ale starší bratr ji nakonec pro biatlon přesvědčil. Za dvanáct let vrcholné kariéry získala nyní 31letá krasavice čtyři olympijské medaile, třikrát se stala světovou šampionkou, z toho dvakrát loni právě doma v Anterselvě, a přidala dalších sedm medailí ze světových šampionátů, vyhrála celkově světový pohár.
K tomu stihla dokončit univerzitní vzdělání, nafotit kolekci pro Playboy a vdát se. Na závodech se objevuje už i její mladší sestra Magdalena.
„Jaro v Jižním Tyrolsku pro mě znamená dotankování energie. Užívám si rozkvetlou přírodu, její vůně a barvy, delší dny a hlavně sluníčko,“ říká. V oblibě má i výstupy na Weisshorn (2317 m), jehož vrcholek ještě ukrývá bílá čepice. Zdejší krajina je zkrátka ideální nejen pro regeneraci, ale i důkladnou přípravu pro další závodní sezónu.
Kde to má nejraději? „Jsem ráda takřka kdekoliv Pusterském údolí. Když mám v tréninku běh, ráda volím trasy okolo jezera v Anterselvě. Ještě raději jsem ale na kole, protože zvládnu delší vzdálenosti a vidím toho víc.
Každý rok vyrážíme pravidelně s reprezentací na kole z Marteltallu na Passo Stelvio, to je nejkrásnější trasa, jakou si umíte představit. Je to ale komplexní zážitek, nejen to stoupání do výšky přes 2700 metrů, já mám takovou tradici, vozím si jako traťovku kromě gelů také „obyčejné“ jihotyrolské jablko. Mám je moc ráda a nikdy na ně nezapomenu. A na vrcholu si dám za odměnu kousek jablečného štrůdlu, ten mi zase dodá energii na cestu dolů,“ vypráví své cyklistické zážitky.
Kolo jí baví, i proto se ráda postaví na start závodu, třeba silničního maratonu Gran Fondo v Dolomitech.
Pokud se tedy chystáte na cyklistickou dovolenou právě do jihotyrolska, které už zanedlouho (13.5.) otvírá opět cestovní ruch, můžete tuto velmi pohlednou sportovkyni potkat.
Autor TZ
Foto: IDM Südtirol/Benjmanin Pfitscher
