Už v neděli se postaví na svůj premiérový olympijský start rodačka z Třebíče, Tereza Neumanová…
Na své první olympiádě je Terka Neumanová, dvaadvacetiletá silniční cyklistka, která v letošním roce získala angažmá v profesionálním ženském týmu Burgos Alimenta. V Tokiu se postaví už v neděli 25.7. na start hromadného závodu. Jaké jsou její pocity a očekávání? I Terce jsme položily pár otázek…
Terezo, jak proběhly poslední dny před odletem a jak moc náročné byly předolympijské procedury?
Poslední dny před odletem jsem strávila v Praze, kde jsem byla proto, abych si trošku usnadnila všechny povinnosti před cestováním do Tokia. Měla jsem v posledním týdnu v plánu fasování, všechny procedury ohledně kovidu a samozřejmě trénink.
Co víš o olympijském okruhu, stihla jsi po potvrzené nominaci ještě nějaké speciální tréninky?
Tím, že byla olympiáda rozhodnuta prakticky na poslední chvíli jsem neměla úplně nejideálnější přípravu. Zvládla jsem odjet na dva týdny zpátky do Švýcarska, kde jsem se snažila udělat maximum, abych byla dobře připravená. Samozřejmě mít jistou nominaci déle dopředu, bylo by to lepší ve více směrech.
Je to pro tebe první olympiáda. Jsi hodně nervózní? Máš někoho, s kým ladíš i psychickou přípravu, abys zvládla přeci jen výjimečnou atmosféru?
Nějak speciálně nervózní nejsem. Beru to jako jiný závod a myslím, že je to i tím v jakém režimu tu jsme. Jen s ostatními silničními cyklisty na hotelu, je to jak každý jiný závod v sezoně. Nějak zvlášť to na mě nepůsobí.
Spolupracuji se sportovní mentální „koučkou“, ale připravuji se na to stejně jak na všechny závody, na kterých jsem chtěla podat co nejlepší výkon.
Co pro tebe účast na OH znamená? Přeci jen, nominace byla opravdu na poslední chvíli…asi jsi s tím na začátku sezóny nepočítala
Nepočítala jsem s tím a jsem za to strašně ráda! Největší radost jsem z té zprávy ale měla, když jsem viděla, jakou radost to udělalo mému okolí, rodině, příteli, kamarádům a v týmu. Jsou to ti, co mi pomohli se sem dostat, jsem si jistá, že bez nich bych tu určitě nebyla.
O tom, že budu ve hře o nominaci jsem věděla cca od půlky května, ale nechtěla jsem se na to soustředit. Měla jsem pro letošek pro mě osobně mnohem důležitější cíle. Myslím že přístup „moc se na to nesoustředit“, který jsem zvolila, byl ten, co mě dostal až sem.
OH budou bez diváků, s mnoha omezeními. Na co se v Tokiu těšíš?
Už jsem tu 4 dny a máme hodně striktní režim. Na hotelu jen s ostatními cyklisty. Na trénink můžeme ven, ale nemůžeme nikde zastavit. Do olympijské vesnice se zřejmě nepodíváme. Je to asi hodně jiné než olympiáda v normálním režimu a když slyším reakce ostatních sportovců, jsem ráda že to nemám s čím porovnávat.
Na závody bez diváků už jsem si zvykla. S nimi by to bylo určitě hezčí, ale není to nic, co by mě omezovalo.
Jak se ti líbí olympijská kolekce, na kterou bylo vysloveno i poměrně dost kontroverzních názorů?
Líbí se mi myšlenka kroje, ale to zpracování mi přijde hodně zjednodušené. Ale spíš u mě převládá pozitivní hodnocení.
Poslední dotaz nemůže být jiný než směrem k výsledku. Máš nějaké konkrétní přání, umístění, kdy si řekneš „super, zvládla jsem to“?
Závod bude hodně jiný, než závody během sezony. Nebudou tu velké týmy ani početné startovní pole. Taktiku můžu mít jen jedinou, přizpůsobit se tomu, jak se bude závod vyvíjet a vytěžit z toho nejvíc.
Představu o výsledku mám, ale jestli jak nakonec budu spokojená, to budu hodnotit až po závodě.
Tak za DNK přejeme hodně štěstí, ať vše vyjde!
