Peggy Marvanová se společně s Pavlem Paloncým zapisují do světových statistik: „První světová cyklo-Koruna Himálaje byla dobyta…“
Čeští ultravytrvalci Pavel Paloncý a Markéta Marvanová úspěšně dokončili projekt Korona Himálaje. Na silničním kole opakovaně zdolali 14 slavných alpských sedel a společně nastoupali přes 260.000 metrů výškových. Inspirací pro ně byl tzv. Everesting. Jde o výzvu kdy opakovaně stoupáte na vybraný kopec dokud nepřekonáte výšku Mount Everestu, tedy 8848 metrů.
“Když jsme loni na podzim jeli Everesting na Dlouhé Stráně, napadlo nás, jestli by nešlo takhle zdolat všech 14 osmitisícovek a získat tak pomyslnou korunu Himálaje” směje se Peggy Marvanová. “Napřed mi to přišlo jako strašná blbost” přiznává známý šumperský vytrvalec a dodává: “ale nadšení zvítězilo a my vyrazili jako předjezdci všech cyklistů do zasněžených a prázdných Alp. Chtěli jsme ty Everestingy ujet na nejikoničtějších alpských stoupáních a u toho vybrat 250.000 Kč v dobročinné sbírce a přispět na neurorehabilitační léčbu pěti dětí.”
Oba tito sportovci mají za sebou mnoho extrémních závodů i projektů a tak od nápadu k realizaci nebylo daleko. “Plánování, příprava a zajišťování materiálu si nic nezadalo s regulérní expedicí,” vysvětluje Pavel, trojnásobný vítěz extrémního zimního závodu Spine Race. “Posledních 14 dní před odjezdem jsme se vůbec nezastavili, 18. dubna jsme vyrazili s veškerou výbavou do Itálie a druhý den startovali na Zoncolanu. Ten první Everesting jsem startovala s touhou jít si místo jízdy na kole lehnout a konečně si odpočinout,” vzpomíná Peggy.
O výběru horských sedel nechali vytrvalci hlasovat své fanoušky. Mezi věhlasnými stoupáními, která zdolávali, byly klasiky jako Passo dello Stelvio, Mount Ventoux, Col du Galibier, Mortirolo či Zoncolan. “Byla to jedna pecka vedle druhé, moc jsme se na to těšili, ale vzhledem k podmínkách jsme museli dost improvizovat.” Říká Pavel. Letos bylo v Alpách nebývale mnoho sněhu, a tak jejich cesty pravidelně lemovaly několikametrové závěje.
S náročnými podmínkami, především s mrazem a sněhem se čeští dobrodruzi potýkali celou dobu. Při každém Everestingu strávili v sedle 20 – 24 hodin. “Nejhorší situace byly nad ránem. Někdy bylo třeba -7, měli jsme před sebou 1000 výškových metrů sjezdu, který jsme i při rychlosti 50km/h jeli 15 minut. Přestávala jsem úplně cítit prsty na rukou. Byla to šílená jízda! Šílená! A když mi v posledních stoupáních zrovna nebyla zima, chtělo se mi spát a bojovala jsem s mikrospánky. Vůbec nechápu, že jsem to fakt dala,” líčí Peggy, vítězka 4500 km dlouhého závodu Tour Divide přes Spojené Státy.
Jednotlivé výjezdy:
19.4. Monte Zoncolan
23.4. Passo di Falzarego/Valparola
28.4. Passo di Pordoi
4.5. Passo di Mortirolo
9.5. Passo di Sella
13.5. Mount Ventoux
19.5. Col du Telegraphe
23.5. Col du Vars
29.5. Col de la Madeleine
1.6. Col du Galibier
7.6. Passo dello Stelvio
12.6. Passo di Gavia
19.6. Passo di Giau
22.6. Tre Cime di Lavaredo
Původně měli vytrvalci v plánu oněch 14 Everestingů zvládnout za 42 dní. Kvůli koronavirovým opatřením, kdy dvojice nemohla mít na místě plánovanou podporu, se však tento plán ukázal jako nereálný a celý Himalájing se protáhl na 68 dní. “Spousta věcí se nám změnila pod rukama. V průběhu výzvy jsme ale zjistili, že jednu jistotu máme. Ať se děje cokoli, můžeme se spolehnout jeden na druhého. Ať už nám nepřálo počasí, technika a nebo koronavirové restrikce, vzájemně jsme se drželi. Jen díky tomu jsme nakonec splnili vše, co jsme chtěli,” radostně dodává Pavel.
Projekt Korona Himálaje měl kromě sportovní složky i část charitativní a výzkumnou. Dvojice sportovců uspořádala charitativní sbírku na neurorehabilitační léčbu pro děti trpící dětskou mozkovou obrnou. “Chtěli jsme tímto projektem i pomoc a věděli jsme že tato léčba je skutečně účinná. Bohužel ji pojišťovna nehradí, tak jsme chtěli pomoci my,” vysvětluje Peggy, za kterou stojí už několik úspěšných sbírek. Sbírka na léčbu poběží až do konce června. Aktuálně je vybráno přes 275 tisíc.
Poslední částí byl výzkum, kdy kromě měření tepové frekvence, výkonu a laktátu, probíhalo i kontinuální měření cukru v krvi. Zpracování výsledků ještě nějaký čas zabere, ale něco je zřejmé již teď. “Při 13. Everestingu jsem dostal tzv. hlaďák. Po celou dobu jsem se z něj snažil dostat, marně. Když se vám tohle stane při takto extrémní únavě, tělo už nezvládá hladinu cukru udržet ,” vysvětluje Pavel.
Z posledních testů je jasné, že z hlediska tréninkového efektu měl tento projekt jiný dopad na Pavla a jiný na Peggy. “Jeli jsme spolu, ale každý jsme se pohybovali v jiných intenzitách. Proto i výsledek je odlišný. Z měření jde vidět, že jsme oba dost natrénovali, jen každý trochu něco jiného. Nepropadli jsme se hluboko do únavy, nezatavili se, ani neonemocněli. Více se ale dozvíme až po pořádné analýze. Na ta čísla se dost těším,” směje se Pavel.
“Byl to solidní trénink,” shrnuje celou akci Pavel. Oba už se nemůžou dočkat, až vyrazí na závody. “Snad nám je situace nezruší jako ty červnové,” dodává autorka dvou cestopisných knih. Silniční kola ale teď oba nechají spát. Peggy se vydá na nejtěžší cyklistický maraton, 210km dlouhou Salzkammergut Trophy. 7.-8. srpna pak pořádá neopakovatelnou výzvu Okolo Měsíce, které se tentokrát může zúčastnit každý z vás.
Pavel se připravuje na vrcholné běžecké akce na přelomu srpna a září – 300km dlouhé PTL při Ultra-Trail du Mont Blanc ve Francii a 350km Tor de Geants v Itálii. Také se můžete těšit na sérii přednášek o tomto neobyčejném projektu.
Autor: TZ
Foto:archiv Peggy Marvanová
