Premiéra dokumentu ze závodu American Trail Race již tento čtvrtek. Soutěžíme o dva lístky!
Video pozvánka a také soutěž o dva volňásky!
V kině Bio Oko se ve čtvrtek 17.2. ve 20.30 uskuteční premiéra a křest dlouho očekávaného dokumentu z prostředí závodu horských kol. Tento nejdelší podnik měří 8107 kilometrů, vede přes 13 amerických států a projíždí přes čtyři časová pásma. A v roce 2019 byli jeho součástí i novomanželé Markéta Peggy Marvanová a Adam Záviška.
„Tento snímek je jistě tím nejlepším materiálem, co jsme kdy měli možnost lidem dovést a zprostředkovat,“ svěřují se závodníci Peggy Marvanová a Adam Záviška. Právě oni si zajeli tento závod pod záminkou velkolepé svatební cesty. Celý kontinent přejeli v závodním tempu a na horských kolech, od východu k západu, naloženi veškerou výbavou. Cestou bojovali se silnými dešti, povodněmi, bouřkami, ale i závějemi sněhu a nelítostnými vedry.
A jak to celé dopadlo?
„Konec asi rozhodí úplně každého. Proto ho nebudu prozrazovat. Mám ráda emoce a v tomto snímku je jich opravdu hodně. Sama se upřímně nemůžu dočkat na ten zážitek, až to uvidím v kině a znovu se zasměju i si popláču. Režisér dokumentu Miroslav Náplava a tým srdcaři za mě odvedli neskutečně dobrou práci,“ komentuje Peggy. „Jen ještě nevíme, kdy bude snímek dispozici pro široké publikum. Tuto otázku jsme zatím neuzavřeli,“ dodává Adam Záviška.
Chcete se potkat s Peggy a Adamem, slyšet o jejich zážitcích a být mezi prvními kdo snímek uvidí?
Soutěžte s námi o dva lístky na film a přednášku v Pražském kině Bio Oko, která proběhne tento čtvrtek 17. 2. 2022 ve 20.30 hod.SOUTĚŽNÍ OTÁZKU nám vybrala přímo Peggy, tak můžete tipovat!
KOLIK MĚŘIL NEJDELŠÍ SJEZD NA TRATI?
Pište na mail damynakole@gmail.com nebo do odkazu na Facebooku Dámy na koleOdpovědi posílejte nejpozději do dnešní půlnoci! Výherce vylosujeme a vyhlásíme společně se správnou odpovědí ve středu v 8 hodin.
O závodě
Peggy a Adam dojeli do cíle 20. července roku 2019. Vzdálenost 8107 km a celkové stoupání 107 000 m překonali za necelých 49 dní. Odstartovali na pobřeží Atlantiku, na výběžku Cape Lookout v Severní Karolíně, a skončili na pacifickém pobřeží ve státě Oregon. Přejeli 13 států a čtyři časová pásma. Nejvyšší bod, jaký překonali, byl ve výšce 3430 m n. m. Většina trati vedla mimo zpevněné silnice, kde jim “líbánky” nejednou zpestřila blízká setkání s faunou čítající mimo jiné medvědy, pumy, chřestýše, hady či štíry…
“Na východě na nás číhalo nebezpečí v podobě aut, psů a nebezpečných bouřek. V nejhorším okamžiku jsme s vypětím sil leželi každý ve svém stanu a drželi si ho ve větru – foukal až rychlostí 100 km/h. A padaly dvoucentimetrové kroupy. Tu noc jsem nespala ani minutu, poslouchala jsem všechny blesky a modlila se, aby to na té bezmezné rovině neprásklo do nás. Ráno jsme zjistili, že blesk zabil zvíře jen 200 metrů od nás,” vzpomíná Peggy. “Na západě pak hrozily lesní požáry, další bouřky, na vysokých sedlech sněhové závěje a vůbec největší nebezpečí na nás číhalo na pouštích. Místech, kde jsme za celý den nenašli sebemenší stín…”
Co vyžaduje prostředí takto extrémního závodu?
Základní vlastností závodníků, kteří podstupují takovýto extrém je minimalismus. Jelikož jde o závod horských kol, který vede převážně terénem, kde je potřeba mít kolo co nejlehčí. „Pokud nepočítáme jídlo a pití, tak jsme si na tomto závodě vystačili s výbavou vážící 6 kilogramů, která zahrnovala věci na spaní, oblečení, hygienu, lékárnu i věci na opravu kola. Naše kolo pak bez této výbavy vážilo lehce přes 10 kg. S touto výbavou jsme si museli vystačit při dlouhých deštích, pouštních vedrech i při přechodu zasněžených hor. Je to ale skvělý pocit svobody, když zjistíte, jak málo věcí vám může stačit k životu na tak dlouhé cestě přes Ameriku“ dodává Adam.
Na co se můžete těšit?
Videa ze závodu bylo velmi těžké vytvořit a jsme dosud jediní, kdo něco takového přivezl. Závod se jede bez jakéhokoliv zabezpečení: co si závodník veze, kde spí a co jí, je čistě na něm. Plánovaná podpora je zakázaná. Není tedy možné mít s sebou doprovodný tým kameramanů. Všechny záběry jsme pořizovali sami v průběhu závodní atmosféry. Většina záběrů proto byla natočená přímo za jízdy. Svá kola jsme měli vybavené dynamem a nabíjecími systémy, abychom mohli natáčet i na místech, kde jsme věděli, že po mnoho dní nebudeme mít přístup k zásuvce. Nakonec jsme byli i po stránce energie úplně nezávislí na okolí. Vlastní energií, kterou vytvářelo dynamo našeho předního kola, jsme poháněli nejen kamery a fotoaparát, ale i navigace, telefony a světla.“
Na premiéře bude možné se na nějaký čas doslova ponořit do prostředí Ameriky. Během necelé hodiny a půl shlédneme dokument i odkryjeme zákulisí celého dokumentu.
Předešlý extrém této dvojice
Bez kol zvládli pokořit jiné dobrodružství, Laponskou extrémní výzvu. Jako první na světě dokázali dokončit 1000km trasu za polárním kruhem. Závějemi se na splitboardech prodírali 28 dní. O svých zážitcích Peggy napsala dvě knihy (Cesta za štěstím a První Stopa) a do další se ráda zase pustí.
“Když se vrháme do těchto, i pro nás těžko představitelných, zpravidla přes 1000 kilometrů dlouhých výzev, našimi těly hýbe silná touha poznávat. Tuto touhu se nám zatím nepodařilo popsat slovy, ale každému bychom ji přáli zažít. Na závody nejezdíme porážet ostatní. Jezdíme vyhrávat sami nad sebou. Ale teprve v závodní atmosféře jsme schopni se dostat na práh, kdy hlava i tělo posouvají své hranice a vše je okořeněno jistou dávkou adrenalinu.”
Dobročinné sbírky
Svými dobrodružstvími chtějí také pomáhat, pořádají sbírky i motivační přednášky, podílejí se na dobročinných projektech. V průběhu Amerického závodu vybírali finance na sportovní vybavení pro dívku Alex, která má za cíl jednou reprezentovat Česko na paralympiádě. Vybraná částka při tomto závodě přesáhla 445 000 Kč.
Autor, foto: TZ, archiv Peggy Marvanové
