Dvacetiletý talent Mona Mitterwallner o nadšení z novoměstské trati i přání být nejlepší cyklistkou světa

Mona Mitterwallner, teprve dvacetiletá rakouská závodnice týmu Cannondale Factory, sbírá úspěchy v elitní kategorii jako na běžícím páse. Z kraje dubna letošního roku se postavila na start Světového poháru v Brazílii poprvé s elitními ženami, i když by ještě tři roky mohla pokračovat v kategorii U23. A vedla si výborně-dojela na 6. místě. Minulý týden v Albstadtu už se díky třetímu místu dočkala i pódia.

V loňské sezóně ovládla světový šampionát v cross country kategorie U23, celkově ovládla i SP a překvapivě získala duhový dres na světovém šampionátu v maratonu. I to byl důvod pro odchod z kategorie nadějí do elity.

Nyní Monu čeká závod Světového poháru v Novém Městě na Moravě, kde poskytla ve volném dni rozhovor pro náš partnerský web mtbs.cz…

Mono, jak se ti líbí trať v Novém Město na Moravě?

Zdejší trať mi skvěle sedí, není tu prostor na odpočinek mezi sjezdy a výjezdy, což je pro mě jedině dobře, potřebuju jet pořád full gass, což je i mou nejsilnější stránkou. Jsou tu skvělé sjezdy, technické výjezdy, celá trať se mi líbí. Kdyby to zůstalo takhle a nepršelo, bylo by to nejlepší.

Ještě jsi tu ale nezažila zdejší fanouškovskou atmosféru…

Ještě ne, v loňském roce byl přístup fanouškům zakázán, letos to tu bude poprvé s fanoušky a prý se mám na co těšit. Jsem ale celkově ráda, že už jsou fanoušci podél trati.

S jakým cílem jdeš do závodu?

Do závodu vždycky jdu s tím, že chci vyhrát, to je důvod, proč se stavím na startovní čáru. Samozřejmě v kategorii elitních žen už to tak jednoduché není, ale cílem vyhrávat je. Kdybych to ale měla říct jinak, tak natrénováno mám dobře, proto je cílem vždycky dojet závod s pocitem, že jsem do toho dala sto procent.

Jaké máš cíle do sezony?

Cílem je stát se nejmladší vítězkou celkového pořadí Světového poháru. Je to ale velké sousto. Já mám ale cíle vždycky vysoké, snažím se limity neustále posouvat.

A ty kariérní?

Chtěla bych být nejlepší cyklistkou, která kdy jezdila. Vím, že cíle nemám malé, ale možná právě proto se mi daří, nutí mě to neustále trénovat a dávat cyklistice 100 %.

Vše je pouze na horských kolech, chtěla bys zkusit i jiné disciplíny, cyklokros, silnici?

Je mi teprve 20 let, letos je celkem 9 závodů Světového poháru, do toho mistrovství světa, Evropy a jiné závody, takže program je nabitý. Cíle jsou zatím pouze na horských kolech. Chtěla bych se pokusit o obhajobu duhového dresu v maratonu. V určitém bodu kariéry bych ale chtěla závodit i na silnici, určitě je to v mé hlavě, teď se ale stoprocentně zaměřuji pouze na horská kola.

Jsi prvním rokem v elitní kategorii přesto, že jsi ještě tři roky mohla jezdit v U23, co toto rozhodnutí přestoupit výš obnáší?

V loňském roce jsem vyhrála 6 závodů světového poháru, mistrovství světa i Evropy. Dokázala jsem vlastně všechno hned prvním rokem, proto jsem se rozhodla pro novou motivaci. Je to ale pro mě samozřejmě i velká čest stát na startu s holkami, ke kterým jsem vzhlížela. Teď je pro mě obrovskou motivací, když dojedu třetí, a přesto vím, že je tam ještě výkonnostní rezerva. Je to pro mě ale i úleva, kdybych dojela v kategorii do 23 let třetí, každý by se ptal, co se stalo. Letos se ode mě tolik nečeká, to já mám spíš vysoké cíle.

Máš mezi soupeřkami, ke kterým jsi vzhlížela, nějaký cyklistický vzor?

I když ke spoustě jezdcům vzhlížím, svůj vzor nemám. Já bych chtěla být někdo další, nejlepší verzí sebe samotné, odlišit se od ostatních, a to jak výsledky, tak stylem závodění. Chci zkrátka dávat cyklistice 100 % svým vlastním způsobem.

Kdo tě trénuje?

Mým trenérem je Christoph Rauch, je také z Tyrolska a po mém boku je od začátku mé kariéry. Mám ale velkou podporu samozřejmě i od týmu, například trenéra techniky Kenta Gallaghera, který s námi před závody piluje trať. Umí jezdit snad na každém kole, sjede úplně všechno, je zkušený, ale hlavně ty zkušenosti umí předávat.

Kdo tě přivedl k cyklistice a kdy jsi začala jezdit?

K cyklistice mě přivedl táta, je to 6 let zpátky. Jednou se mě zeptal, jestli s ním chci jet na kolo a od té doby musím jezdit pořád. Chodí samozřejmě do práce, takže mě pak musel dát do týmu, aby se mnou někdo jezdil, on už na to neměl čas. Ve svém prvním závodě v roce 2017 jsem dojela druhá, chvíli jsem i vedla, ale prohrála jsem ve sprintu, to jsem byla dost naštvaná. Dělala jsem před tím hodně sportů – volejbal, lední hokej, ale cyklistika vyhrála, je to nejlepší sport, který může člověk dělat.

Díky čemu jsi tak úspěšná, co za tím je?

Myslím si, že to bude hlavně má psychika. Jsem závody vždycky natěšená a připravená mentálně nejlépe, jak to jde. Samozřejmě i tělo, které je schopně se adaptovat na maximální výkony a extrémní fyzickou zátěž. Psychika je ale nejdůležitější. Když hlava nechce a přitom jsem fyzicky skvěle připravená, závody dopadají špatně. Když je ale tělo úplně vysáté a bez energie, a přesto chci jet, co to dá, jsem schopná podat skvělé výkony. Hlavně jsem ale od malička hodně ambiciózní, nikdy jsme nechtěla prohrávat, to je pro mě nejhorší věc.

Celý rozhovor si můžete přečíst na mtbs.cz
Foto: Jan Brychta

Kája Polívková