Holky kolem kol. Rozhovor s Terezou Vlk Huříkovou
Její kariéra byla vyšperkovaná juniorskými světovými tituly v horských kolech i na silnici, vévodila dlouhé roky i domácí scéně, prosadila se ale i mimo sportovní pole, když se stala trojnásobnou Miss cyklistiky.
V posledních týdnech se její jméno několikrát objevilo nejen na starovní listině závodů, ale také při vyhlašování těch nejlepších. Ne že by české elitní scéně nějaká posila neslušela, ale návrat do vrcholové cyklistiky Tereza nechystá. Přesto se její život opět kolem kol hodně točí.
Terezo, opět tě vidíme v závodním dresu, se startovním číslem na řídítkách. Před měsícem to byl maraton ve Vysočina Aréně, v místě kde se konal už po dvanácté SP horských kol. Jaké se ti vybavily vzpomínky na Nové Město na Moravě z doby, kdy jsi byla elitní jezdkyní?
Když jsem dostala nabídku od Superioru jet závod v jejich dresu, bez váhání jsem souhlasila, aniž bych si dokázala představit, co mi to přinese za zážitek. Nejen ze závodění, ale hlavně z té atmosféry, kterou jsem tu zažívala v době mé kariéry každý rok. Sice je při cross country fanouškovský kotel mnohem větší, ale i tak mi to vrátilo intenzivní prožitky z minulosti. Start v aréně je totiž něco neskutečného. V člověku se mísí obrovská nervozita s euforií.
Dařilo se ti tu? Trať tady má svůj charakter a ne každému sedí? K tomu tlak domácího prostředí…
Byla jsem tu vždycky nejlépe kolem 20. místa, což pro mě nebyl úspěch, protože jsem byla schopná jinde zajíždět výsledky v TOP TEN. To jsem chtěla dokázat i v Novém Městě, už jen pro ty úžasné fanoušky, kteří mi vždycky tou podporou naháněli husí kůži a i slzy dojetí. To třeba když mi u trati fandil brácha s dětma. Tohle bych nikdy nezažila, kdyby se nekonal SP u nás v Česku. Vždycky jsem byla pyšná na to, že jsem Češka, když celý ten náš kočovný svět MTB dorazil do Nového Města. Pořadatelé totiž vystřelili tento díl svěťáku atmosférou a organizací vysoko nad ostatní lokality, kde jsme závodili. A to platí dodnes.
A jaké byly aktuální dojmy z poměrně náročného maratonu? V lese to bylo docela kluzké… (pozn.red.-Tereza skončila na 2.místě!)
Pro mě to byla výhoda. Bahno, hluboké kaluže, kluzké kořeny, kamenité sekce, traily…to miluju. Akorát s náročností a délkou závodu mi postupně odcházely síly v rukou i nohou. Nejsem už zvyklá, a to ani na to jíst gely. Braly mě z nich křeče v žaludku posledních 15km. Ale i tak jsem si to užila.
Vždycky jsem bývala hardtailistka, teď jsem byla fakt ráda, že to jedu na pořádném XCO celopéru a ne na pevňáku. Navíc mi udělalo radost, že jsem jela celou dobu na dohled od vítězky, která v Německu pravidelně závodí.
Večer jsem si ještě střihla NightRace v barvách Rouvy. To byla teprve energií nadupaná akce.
Pojďme ale od závodění k tvým relativně novým rolím a aktivitám. Jsi dvojnásobná maminka, jak velké máš děti? A jak dlouhou jsi měla pauzu od kola, v souvislosti s mateřstvím?
Máme čtyřletého Viktora a dvouletou Dorotku. Pauzu od kola jsem měla asi půl roku. S malým jsem naposledy jela na kolo v 4,5 měsících, pak byla zima a na jaře jsem porodila. Od prvního dne po šestinedělí jsem seděla na trenažeru a jezdila na Rouvy s malým ve vajíčku vedle mě. Když bylo hlídání, jezdila jsem ven. Od jeho 4 měsíců pak jezdil se mnou ve vozíku. U malé to bylo později, protože v tomhle věku začínal podzim a zima. Takže jsem opět využívala naplno Rouvy a indoor cyklistiku.
Vím, že jste sportovně laděná rodina, manžel hraje fotbal. Kolik prostoru u vás má cyklistika?
Manžel se teď sportu trochu musel vzdát, aby nám mohl postavit dům. Ale kolo ho chytlo a letos si k biku pořídil ještě silničku, také Superior. Těší mě, že chce se mnou trávit čas aktivně při tom mém sportu. Že jsem mu to neznechutila, ale naopak přitáhla dalšího cyklistu do našeho světa kol. Letos máme za sebou cyklodovolenou v Třeboni a ještě nás čeká Livigno.
Začala jsi být hodně aktivní na sociálních sítích, přerostlo to i v různé spolupráce, považuješ se za influencerku?
To tak neberu, spíš mě to baví a spolupráce se na to postupně nabalily. Nezměnily ale moje fungování, jen mě v tom podpořili. Jsem ráda, když někoho inspiruju k pohybu a ten pochopí, že se to dá i s dětmi v jakémkoliv věku. Beru ale sociální sítě spíš jako osobní deník, kde si ukládám to, co prožívám. Mateřství mi přineslo obrovskou škálu emocí a zážitků. Děti mi hrozně obohatily život. Zároveň mě paradoxně vrátily k mému předchozímu životu, k cyklistice.
Těch spoluprací máš víc, ale jedno propojení je pro tebe hodně srdeční záležitostí…
Ano, je to staronová spolupráce se značkou Superior. Naše cesty se opět sešly v době jejich 30.výročí . Je neskutečné, jaký pokrok udělali od dob, kdy jsem na Supu vyhrála titul mistryně světa. Jsem nadšená, že mohu testovat a užívat to nejlepší z jejich výroby, která je navíc česká.
Celé mateřství mě v aktivním životu s dětmi podporuje sportovní obchod sportega.cz, kteří mají jak eshop, tak kamenné obchody se sportovním vybavením úplně na všechno.
Další náhoda mi přivedla do cesty projekt L’Etape, který mi vrátil hroznou chuť zase víc jezdit na kole a postavit se znovu na start. Ne už jako závodnice, ale pro ten prožitek, adrenalin a motivaci na sobě makat po celý rok. Letos se jede první ročník horské etapy u nás v Prachaticích a já jsem ambasadorkou tohoto závodu.
S L’Etape přišla i spolupráce s Kalas Sportswear. Oblékala jsem jejich dresy jako česká reprezentantka, ale teď, co šijí pro ProTour týmy v čele s Matheu van der Poelem, je to jiný rozměr v oblékání. Ty střihy a látky jsou neskutečné. Mají to vychytané a dotažené do detailů. Je radost v tom trénovat!
A ještě jedna věc – z odpůrkyně indoor cyklistiky se navíc stala díky Rouvy jeho propagátorka! Baví mě to, že můžu být aktivní za jakéhokoliv počasí a není to nuda. Mám od Garmin CZ nadupaný trenažer Tacx Neo 3M, abych mohla sportovat i doma s dětmi, když třeba marodí.
Když se stanou sociální sítě povinností, je pro tebe těžké pak odložit telefon a třeba si užít kolo i bez focení?
Teď je toho poměrně hodně, protože je v červnu jeden projekt za druhým, ale ráda si od toho chvíli odpočinu. Tvořit reels je někdy časově náročné, ale baví mě to. Co se týká focení, to jsem vždycky milovala. Zachycování krás kolem a zážitků mě vždycky bavilo, akorát nebyla možnost to sdílet a fotky z telefonu nebyly tak kvalitní jako jsou dnes. Bavilo by mě i focení pořádným foťákem, ale k tomu jsem se nikdy bohužel nedopracovala.
Funguje to tedy tak, že před jízdou máš plán, kolik a jaké fotky, videa potřebuješ ulovit? A kvůli tomu se díváš kolem sebe jinak než dříve, když si jen tak vyrazila za sportem?
Já s dětmi nejsem moc schopná nad něčím přemýšlet. Nápady se mi většinou rodí až za jízdy, to jsem pak studnice nápadů. Alespoň tedy když jedu sama a ne v balíku s kamarády, což si ale taky moc užívám. Všechny mé spolupráce mě podporují v tom, co dělám a jak to dělám. Mám svobodu psát a sdílet s lidmi, co mi aktuálně dělá radost a nebo co opravdu využívám. Nemohla bych asi propagovat něco, co běžně není součást mého života.
Máš nějaký tip jak balancovat ten čas mezi online a offline světem? Dáváš si někdy i od sociálních sítí tzv. detox?
Důležité je se nestat otrokem, nebrat si moc spoluprací, když už je ta možnost. Já si primárně chci užít čas s mými dětmi. Zároveň mě baví už se zapojovat do běžného světa a mít své aktivity. Je to pak větší harmonie.
Pro letošní rok ses stala tváří, resp. ambasadorkou Horské etapy silničního závodu L´ Etape. Jaké jsou s tím spojené povinnosti a jaké už máš zážitky?
L´Etape je hodně aktivní, není to jen o dvou závodech za rok, což je skvělé! Pořádají se vyjížďky po celý rok, soustředění u nás i v teple. Být součástí tohoto projektu je pestré a jsem za to velmi ráda.
Budeš i sama součastí závodu. Těšíš se na bolavou kopcovitou 100km?
Tím, že kilometry už dávno nepočítám, mám jinou prioritu, než vyhrát. Stačí mi vytyčit si cíl, nějakou motivaci v podobě absolvování závodu a to mě nutí na sobě po celý rok makat. Těším se, až účastníky přivítám u nás na Šumavě, kde bude krom skvělé atmosféry taky nádherná příroda. Bude to další skvělá výzva, která mě motivuje sportovat po celý rok, a věřím, že tak to mají i ostatní.
Už jsme to tu zmínily, jsi ambasadorkou značky Superior, vzpomeneš ještě na tvůj závodní bike?
Ano, na jejich kole jsem vyhrála MS v Livignu. To byl velmi silný okamžik, který prohloubil naši tehdejší spolupráci. Na Superiorech se začaly dělat pruhy mistra světa, já dostala úžasné kolo svých snů – v bleděmodré barvě se želvama jako z animáku Hledá se Nemo. Dneska se musím smát, jak jsem byla ujetá na tu modrou a na želvy, bylo to ale něco, co mě charakterizovalo v dobách mého rozletu, a tak na to vzpomínám s láskou. To se bavíme o kole s 26” koly, s duálním řazením, s 50cm širokými řidítky s rohy….
Jaká kola máš ve své cyklo garáži teď?
Teď mám zbrusu novou raketu z továrny B.F.I. – Superior XF 9.9 TEAM, na které závodí aktuálně závodníci továrního týmu jb Brunnex Superior na Světových pohárech. Je to pro mě čest, že můžu zažít to neuvěřitelné porovnání kola z roku 2005 a skoro o dvacet let později.
Vedle biku mám silničku Superior X-Road 9.5 GF a pro akce s dětmi využívám i elektrokolo eXF 8089.
Které z nich nejraději provětráváš?
Je to pro mě vždycky těžká volba. Když se chci vyřádit, beru bike, když nechci přemýšlet kam jet, prostě sednu na silničku. Bike mi přináší svobodu a hravost, silnička pocit síly a rychlosti.
