„Baby sobě, bejby!“ aneb opět zážitkově a na full gas na Gravel Blinduru
Tahle akcička se jela poprvé před 6 lety. Gravel Blinduro. Dvoudenní závod či vyjížďka, jak si to uděláš. Značený okruh překrásným krajem České Kanady, v sobotu přes 70km, v neděli 64km, vždy s pěti měřenýma RZtama. K naší radosti je už několik let součástí i vložená kategorie MTB 15+, což otvírá prostor užít si víkend v partičce DNK, protože většina gravel nemá. Ano, ta společná kategorie….věk 15+ většina z nás už „oslavila“ třikrát, ale to stavíme na vedlejší kolej. Baby sobě, je to o zážitku.
Vloni jsme si to užily a tak, v trochu obměněné sestavě, stojí v sobotu dopoledne opět pětice vysmátých bikerek (40+) na startovní čáře věhlasného Gravel Blindura, aby projely „na oči“.
Organizátoři, pánové Zdeněk Pól a Michal Prokop pro letošní 7.ročník přesunuli centrum do autokempu Osika s výrazně modernějším zázemím, a přilehlým rybníkem stejného jména. To v kombinaci s letním počasím dovedlo víkendové zážitky k dokonalosti. Ale zpátky do sedel.
Sobotní okruh nám připravil přes 1000 výškových metrů, což není málo. K první RZtě jsme dojely společně, stihly udělat jednu fotku před, navzájem se hecly, a i když každá z nás měla trochu jiné ambice, zvukový signál načtení čipu zvedl adrenalin a do pedálů jsme dupaly hodně ostře.
Ty endorfiny po pár minutách, co RZ trvala, sdílení pocitů, jak kdo viděl těžká místa, která zatáčka vynášela, jak pálily nohy, když se ta rovina zvedla, a přitom byl vidět prapor, označující cíl….to si musíte prožít. Stojí to za to.
Během závodu, resp. transferu mezi RZ se rozdělíme, nikdo tu ale nejede sám, pole, čítající téměř 500 Blinduristů je zárukou, že se máte za kým schovat, s kým popovídat.
V areálu se zase sejdeme všechny, je čas na jídlo, pivko, masáž velmi šikovné fyzioterapeutky, potkáváme se s dalšími přáteli, s někým po roce na stejném místě, identifikace podle našich černo-růžových dresů.
Neděle slibuje lehčí trasu, RZ je zase pětice, ale už ne tolik na hrubou sílu, naopak, ty technické jsou zábavné a nepůsobí takový oheň ve stehnech, shodujeme se po dojetí necelých 65 km.
Koupačka u jezera zchladí, smyje prach, ale velkým dílem i únavu. Pak už zbývá jen závěrečné vyhlášení, které nám i letos přináší „bednu“. Tentokrát ale stupeň nejvyšší, kdy si ve svém premiérovém skorobikovém závodě užívá potlesk naše Hanička. Holka, která musela kvůli zdravotním problémům pověsit běžecké tretry „na hřebík“ a našla si kolo. (a pak mě, jako trenérku). Pár let jezdí silniční maratony, bike byl stranou. A teď začínáme psát novou kapitolu.
Byl to víkend, který dobije baterky na spoustu dalších dní. Fotky oživí vzpomínky, to až se zase někde potkáme. A snad tím i přilákáme další holky či ženy zkušené, aby si daly cíl zkusit něco poprvé. A přidaly se k nám.
Hanky povedená premiéra
„Závod jsem od začátku (přihlášení) brala jako zážitkový a hlavně se těšila na setkání s DNK partičkou, od jarní Mallorky poprvé. Bike a 2 závodní dny bylo něco úplně neznámého. Hlavním cílem byl dojet bez úhony. No a také udělat trenérce radost a zajet nějaký dobrý výsledek. Že to skončí, jak to skončí, jsem vůbec nečekala.
Na start nastupuju s lehkou nervozitou, ne z profilu, ale z toho, že jedu na biku, na kterém neumím. Ale říkám si, je to gravel závod, takže to nemůžou být úplně nějaké šílenosti. První RZ toho terénu trochu má, ale nakonec to není tak hrozné, jak jsem si myslela. Tím nervozita opadne. V některých RZ pomůže i to, že část jedu za Kájou a kopíruji její stopu nebo jsem nějak na oční kontakt. Hlavně v těch rychlých dolů, nebo technických.
V jedné jsem vypálila hned od začátku, ale začalo mě docházet, tak asi ve 2/3 jsem na chvilku musela zvolnit. Ale stačilo, když mě předjeli dva lidi, to byl impuls je dohnat. V cíli jsem hledala srdce, plíce …..
Po prvním dni překvapivě vedu kategorii MTB s 50s náskokem. Je to dost? Nebo málo?
V neděli mám obavy víc než z únavy z toho, jaké budou RZty. Někdo říkal, že se většinou jede v opačném směru a tak by to znamenalo i některé hodně rychle z kopce. Už na pátém kilometru je první RZ, naštěstí milosrdná, ne moc dlouhá a žádná technika.
V druhé je to trochu jiná písnička. Začátek nenápadný, ale pak to přijde. Sjezdy, prudké změny směru, hluboké štěrkovité plochy …. i když občas přijde výjezd, tak tenhle úsek byl mazec. Ve sjezdu jedu dost za svou hranou, opakuju si, co jsme probraly den předtím s Kájou, že si kolo cestu najde a na štěrku nesmím sáhnout na brzdy. V cíli jsem spíš psychicky než fyzicky vyšťavená. Tak tohle bylo dost velké vystoupení z komfortní zóny, ale na druhou stranu se mi po této RZ jede nějak hezky, napětí a únava ze mě spadla.
Poslední RZta je krátká, ale klikatí se mezi stromy, po mechu a kolem kořenů. Krásná technika. Snažím se přišlápnout v místech, kde to aspoň trochu jde. Vlastně si to už užívám. Po načtení čipů tomu nemohu uvěřit, přidala jsem k dobru ještě 9 sekund a MTB 15+ s náskokem 59 sekund vyhrála a celkově se dostala do TOP 5. Tak to byla krásná třešnička za luxusním víkendem!
Tak kdo s námi příští rok, Dámy?
