5 kroků, jak se nepohádat s partnerem na kole

Pohádat se s partnerem na kole není zas tak těžké. Některé páry spolu ani jezdit nemohou! Abyste snížili riziko, že se výlet nebo trénink změní v nervy drásající thriller, vyplatí se ujasnit si společně 5 následujících bodů.

1. Je to trénink nebo výlet?

Váš partner jezdí na kole mnohem více než vy a má logicky mnohonásobně větší výkonnost. A přestože jste na tom celkem dobře, vyjížďky na kole vás baví, tak mu nestačíte a už po pár kilometrech je cítit jeho nervozita. A to už je krok k tomu, aby to celou vyjížďku zkazilo, o dobré posportovní náladě ani nemluvě.

Řešení: Trénovat spolu mohou pouze přibližně výkonnostně vyrovnaní jedinci. Samozřejmě je spousta žen, které mužům stačí (nebo je i předčí) – pokud však mezi ně nepatříte, je dobré upozornit partnera, že trénink bude muset absolvovat v jiném čase a nepočítat s tím, že by intenzitu a kilometry naplánované v tréninkovém deníku „sfouknul“ s vámi v neděli cestou na Karlštejn. Jestliže si řeknete, že jedete na výlet, měl by ten výkonnější z vás opustit jakékoliv myšlenky související s tréninkovým režimem. Jen tak si můžete například vychutnat krajinu, zastavit se u nějaké památky nebo v malebné hospůdce na lehký oběd a nebudete mít zkažený den.

2. Kdo má co na starosti

Zastavíte, že doplníte energii a… Klasika. Vy jste si myslela, že energetické tyčinky sbalil on. On předpokládal, že jste je brala vy. Nemáte nic a hádka je na spadnutí. Tyčinky jsou ještě dost „soft“ příklad. Pokud se vám to samé nedorozumění podaří u náhradních duší nebo lepení, tak na ostré diskuse budete mít dost prostoru cestou pěšky do nejbližší civilizaceJ.

Řešení: Přesně stanovte, kdo je za co zodpovědný. Od technického stavu kola až po vybavení, oblečení, jídlo a pití. Předpokládat se nevyplácí.

3. Komunikace v akci

Dorozumívat se mezi sebou cestou na kole nemusí být vždycky snadné a místy (když se potřebujete opravdu dobře soustředit například na nebezpečný úsek trasy), je to dokonce dost nebezpečné. Hlavně páry, které nejsou na kole ještě příliš sehrané, čelí mnohým nedorozuměním. Pak mezi nimi létají věty typu: „Ale já myslela, že zastavuješ…“, „Mohl jsem tě zabít! Proč nedáš nějaké znamení, že budeš brzdit?“

Řešení: Stanovte si několik jednoduchých znamení, kterými spolu budete komunikovat během jízdy v případě, že nemůžete mluvit. Vystačíte si s jednoduchými rychlými gesty jednou rukou. Ujasněte si také postup v krizových situacích. Co budete dělat, pokud se jeden druhému ztratíte a spojení například přes mobilní telefon se nebude dařit. Kde případně počká ten, který je rychlejší a poodjede třeba v kopci atd.

4. Naše trasa

Někdo má radši lesní cesty, někdo okresky… Jedno je jisté. Jestliže chcete jet spolu, musíte se rámcově shodnout a naplánovat trasu tak, aby vám vyhovovala oběma. Určitě se přitom pocvičíte umění kompromisu, občas bude muset jeden nebo druhý ustoupit (klidně se střídejte, ať je v tom pořádek).

Řešení: Mluvte spolu. Rozšiřte si hezké zážitky z výletu o „plánovací večer“, kdy si třeba dáte sklenku dobrého červeného vína a popovídáte si nad mapou nebo u počítače. Eliminujete tak i riziko nepříjemných překvapení cestou. Jednoduše řečeno: Když budete počítat s náročným nebo nepříjemným úsekem dopředu, lépe ho zvládnete.

5. Tempo pro oba

Obloukem se vracíme k bodu jedna. Když už jste si ujasnili, zda trénujete nebo jedete na výlet, je potřeba zvolit přijatelné tempo tak, aby bylo komfortní pro oba. Teoreticky se nabízí, že tempo by měl udávat výkonnostně slabší, jenže prakticky to na trase znamená „schytat“ mnohem náročnější podmínky, než „v háku“.

Řešení: Budete muset zkoušet, dokud „vaše“ tempo nevykrystalizuje. Slabší z dvojice by měl mít právo jasně říct, co už nevydrží a délka trasy i rychlost jízdy se mu musí přizpůsobit.

Jak fungujete vy a partner na kole? Napište nám !