Reklama

Blog DNK. Terapie kolem

O životě, o kole i o tom kolem…

Reklama

Je to měsíc, co moje o dva roky starší sestra podlehla zákeřné nemoci. S rakovinou bojovala dlouhých 7 let. Byla jsem jí poblíž a tak vím, jak silná a statečná byla. Jak nicotné jsou z tohoto úhlu pohledu moje životní „zápasy“, za které jsem si získala obdiv okolí…návrat k závodění po tříštivé zlomenině nohy nebo s prasklým obratlem, když mě na tréninku srazilo auto.

Ona bojovala urputně, s vírou a neskutečně pozitivním nastavením mysli. Ten stav s pevně stanoveným začátkem a nejistým koncem nám přinesl spoustu krásných chvil. I na kolo došlo…a byla to naše společná vyjížďka, díky které jsem poprvé dost zásadně přehodnotila svůj vztah k elektrokolům.

Já měla svůj bike, ona Enigmu s motorem…to byla jízda!

Kolo mi dalo sílu i do posledních tří měsíců, kdy už dohořívala její svíce života a já nám slíbila, že budeme spolu do posledního dechu. Když bylo volno, sedla jsem na silničku a bez konkrétního cíle dupala do pedálů. Pravá, levá, pravá, levá…ten cyklický pohyb mi dokázal navodit pocit uklidnění, relax.

RIP, Anni...

Bike přišel na řadu později. Bylo potřeba překonat to podivné prázdno. A kdy hlava ještě nebyla připravena na 100% pracovní nasazení, naopak bylo potřeba dodat tělu i duši pořádnou porci energie, přitom být v akci.

Volba byla jasná: změnit prostředí, vyjet někam, kde budu poprvé, kde najdu kombinaci adrenalinu i klidu, kde si dám do těla, když budu chtít. Tím místem se na 4 dny stalo rakouské Nauders.

„Říká se, že kdysi dávno, před dobou flowtrailovou a elektrobikovou, horská cyklistika byla krásná dřina smrdící potem, blátem a dobrodružstvím. V tom pravěku se jezdilo přes šutry i kořeny. A lidi to bavilo…“ napsali Trail busters o bikování v Nauders.

Den první

Po noci, strávené z části jízdou na místo a dospáním zbytku noci v obytně upravené dodávce se po zabydlení v příjemném penzionu pouštíme do poznávání první lokality. Pár informací od přátel, k tomu něco načtené od chlapíku z trail-buster.cz. Nu, jdeme to porovnat s realitou.

Lanovka Mutzkopf byla nejblíž, kopec nejnižší, traily nejkratší. Na mapě se klikatily tři červené a tři modré linky. Na horní stanici lanovky se rozkoukáváme, je tu téměř liduprázdno. Modrý ukazatel směřuje na šotolinu, těšíme se přeci jen do většího terénu a tak se bleskově shodneme: dáme postupně všechny tři červené: 66, 68 a 69. Green, Gary a Kreuzmoos trail.

No, jistě to nebyl úmysl od místních trailbuilderů, ale tenhle trail měl mít ještě jednu šestku navíc…666. Na rozjezd fakt ďábelské. Kořeny, kořeny, ostrý zatáčky-s kořeny, jak jinak…dlouhý úseky za sebou, minimum místa k odpočinku. Na několika místech chicken way…jenže, žádná extra výhra. Obtížnost se lišila v tom, že na „objezdovém“ úseku bylo o pár zatáček víc, tedy trail trochu méně prudce dolů. Ale utažený vracečky….s kořeny, samozřejmě, byly stejně na hraně projetí.

Náladu jsem si spravila na dalších dvou trailech, taky červených, ale pocitově víc na pohodu. Nebo, že bychom už se rozjezdili? Do hlavy se mi vkrádá myšlenka, že si dáme tu 66 ještě jednou, třeba už nám bude víc „chutnat“. Jenže moje drahá polovička si lehce odskakuje v kamenitém úseku, a co čert nechtěl, karbonový ráfek praská…. Takže pro dnešek končíme.

Den druhý

Máme velké plány. A taky vypůjčené kolo a peněženku prázdnější o 130 éček. Jenže za ty zážitky to stojí. Na pohodu jedeme k 2 km vzdálené lanovce Bergkastel, která nás vyváží, s využitím další horní lanovky, do výšky téměř 2900 m.n.m. Odtud se spouštíme po krásném, hravém trailu, který je zpočátku označen jako zelený, tedy family, postupně přejde do modrého. I tady se dá poskočit, užít si. Pak, s jistým respektem testujeme zdejší červený a neskutečně nás to baví. Škoda, že není času nazbyt, stálo by to za opáčko. Ale náš cíl je jinde – znovu lanovkou, teď už jen tou první a transferem k vyhlášenému vyhlídkovému místu a pak na červený Bunker trail.

Hned v prvních desítkách metrů si vzpomínám na hlášku pánů bikerů z Trail busters: “Nauders? Syrové, technické traily, šutry a kořeny všude a pro každého.“ Jak výstižné! Na červeném Bunker trailu (měl by se červenat!, lhát se nemá, několik pasáží by si směle zasloužilo černou barvu) si užívám adrenalin, občas si výsknu radostí, jak jsem zvládla těžký úsek, ale vzápětí mi úsměv zamrzá, protože ono „to těžké“ zdaleka nekončí. Jedna sekce střídá druhou…a tak je to dokola. Na konci cítím obrovský příval nadšení, spokojenosti a užívám si pohled na jezero Reschensee, ke kterému nás trail dovedl.

Moc času ale není, máme před sebou další „výtah“, tentokrát nás lanovka Schoneben vytáhne na další nový kopec, z kterého se vine další zatím nepoznaný červený trail Ober Schoneben. Ruce už toho začínají mít dost, jenže moje přání, aby to byl trail trochu na pohodu není úplně vyslyšeno. Nebojuju s technikou, ale vnímám, že už mě brzdí v tom správném užívání únava. Plán projet transfer, který by nás zavedl napět na náš známý kopec Mutzhof, si necháváme na další den. Jak se později ukázalo, byla to dobrá volba. A tak druhý den zakončujeme lehkým vyjetím po asfaltové stezce, která vede z kopce dolů až k penzionu.

Den třetí

Cíl je jasný, prozkoumat transfer, vedoucí ze Schonebenu, který končí neznámým červeným úsekem 3 – Lander Trailem. Ještě předtím na rozjetí jeden modrý trail, to zní jako super plán. Nevím, kde jsem vzala myšlenku, že modrá=pohoda a hladká cesta. Zas ty propletence kořenů, všude, jen se občas musí ještě hodně šlapat, protože to nevede tak z kopce. Chceš se rozvést? Vezmi sem svoji ženu…tohle mě napadlo asi 100x, když jsem si „odpočívala“ na modrý lajně.

Lanovka dává chvilku času na odpočinek rukám, čeká nás ½ z včerejšího červeného, který z nás vysál poslední síly. Tentokrát je to o hodně větší zábava, vím, že mě nečeká žádná past, tak i zrychluju. Následuje stoupání po šotolině k vyhlídkové chatě Reschner Alm, která je obsypaná cyklisty, e-bikery, turisty, a tak hned pokračujeme dál. Ještě chvilku stoupáme v rozvážném tempu, které dovolí obdivovat nádherné výhledy. Lehký sjezd plynule přechází k odbočce na 3-Lander Trailu.

Ani rozlučka s touto nádhernou lokalitou nezklamala.  Bylo tu znovu pár míst, co by si opravdu nezadala v tvrdé Enduro sérii. Návrat k penzionu byl po známém trailu Gary, po třídenním ježdění mi připadal vlastně úplně lehký.

Ježdění v Nauders, respektive na 3- Lander Enduro Trails má svůj nezaměnitelný charakter. Vyšší zdvihy jsou zde rozhodně výhodou. Když si ale na místní traily přivyknete, zjistíte že magické Flow se dá objevit i zde.

A není to tady jen o tom kole, můžete si užít pochody, koupání, feraty, lezení… mě ale tahle „biková“ terapie zafungovala skvěle.

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková