Reklama

Blog DNK: Zážitek, co nemusíme. Pneumotorax.

Ne všechno je třeba prožít na vlastní kůži…

Reklama

Ne všechny dny spojené s kolem jsou růžové. Říká se, že kdo nepadá, jezdí pod své možnosti. I tak se pádům snažíme vyhnout, trénujeme obratnost a posilujeme svalový korzet, abychom karamboly, které přijdou, zvládly jen s odřeninami. Občas to nevyjde a z docela nevinné chyby se stane nepříjemná záležitost na dlouhé týdny. Příběh závodnice z týmu Kellys Bikeranch, Katky Mertenové navíc kvůli „místě činu“ s sebou nese i nejedno poučení.

 V létě 2016 jsem si ve Francii poměrně nevinným pádem na biku způsobila pneumotorax pravé plíce. Tento nepříjemný zážitek mě upoutal na nemocniční lůžko, následně  „odhlásil“ ze všech plánovaných závodů v daném roce, zrušil dvě služební cesty, „ozdobil“ jizvou na hrudníku, ale hlavně ponaučil.

Co to je? 

Pneumotorax je přítomnost vzduchu v pohrudniční (pleurální) dutině. Za normálních okolností je pohrudniční dutina jen nepatrnou štěrbinou mezi pohrudnicí, pokrývajícím zevnitř pevnou hrudní stěnu a poplicnicí, pokrývajícím povrch plíce, s níž pevně srůstá. Normálně je v pleurální dutině ve srovnání s atmosférou negativní tlak a dutina je vyplněna minimálním množstvím tekutiny, umožňující vzájemný posun listů pleury při dýchání.

Jak může vzniknout?

Nejznámější příčinou vzniku pneumotoraxu je hluboké poranění hrudní stěny, bodné nebo střelné. Cyklisté si nejčastěji přivodí pneumotorax pádem na kole, při kterém si zlomí jedno či více žeber a to jim hrudní dutinu propíchne.

To však není jediný případ. Existuje několik příčin pneumotoraxů:

  • Spontánní – vznikne následkem plicních chorob, nebo vrozenou dispozicí
  • Úrazový – tzv. traumatický, vznikne při perforaci hrudní stěny
  • Iatrogenní – vzniklý komplikací lékařských vyšetření

 

V mém případě šlo o traumatický pneumotorax, ovšem bez zlomených žeber. Aspoň něco pozitivního. K poškození došlo tvrdým nárazem hrudníku o kámen, který zapříčinil vniknutí vzduchu do pleurální dutiny. 

Rozpoznat, že máte pneumotorax, není úplně snadné. Nejčastější příznaky jsou bolest na hrudi, obtížné dýchání, někdy doprovázené kašlem. Můj subjektivní pocit bych nejlépe přirovnala k pocitu vyraženého dechu (který jsem možná i měla, dodnes nevím), a také pocitu, že mám na hrudníku balvan, který mi brání v hlubokém nádechu. 

Necítila jsem se ale nijak vážně zraněná, tudíž jsem se na kole dopravila do apartmánu, kde jsme bydleli (naštěstí jen z kopce dolů), a lehla si. Nedělalo se mi ale lépe a tak mě přítel přiměl dojet do tamní nemocnice a absolvovat vyšetření.

Lékaři k rozpoznání PNO zrentgenují hrudník, případně provedou CT sken. V případě pozitivního nálezu je na rentgenu jasně viditelná smrštěná (kolabovaná) plíce.

Léčení – trochu delší, než jsme čekali

Způsob a délka léčení závisí na rozsahu pneumotoraxu. Pokud se jedná o menší spontánní pneumotorax, který není doprovázen dechovými obtížemi, tak není třeba chirurgického zásahu. Pneumotorax se sám vstřebá a plíce se rozvine do původní velikosti. 

Rozsáhlejší a hlavně traumatický pneumotorax je třeba drénovat. Do hrudníku je zaveden drén (hadička o šířce cca 8mm) napojený na odsávací přístroj, který za nízkého tlaku pomalu odsává nahromaděný vzduch z pleurální dutiny. Drén je zaveden většinou 5-7 dní přičemž pacient má klidový režim na nemocničním lůžku. 

Zavedení drénu se provádí pouze s lokální anestezií (znecitlivění konkrétního místa), takže nebolí ale je poměrně dost nepříjemné. Já se na pár sekund nemohla nadechnout. Následné odsávání ale už probíhalo v klidu. Možná to bylo i tím, že jsem dostávala léky proti bolesti a hodně času tak prospala a nevnímala natlučená žebra. Čtyři dny a čtyři noci. 

Odjela jsem  z Francie v domnění, že v Praze už budu chodit jen na kontroly a budu si pomalu srůstat. Díky pečlivosti mého ošetřujícího lékaře v Motole, který mě pro jistotu poslal ne jen na kontrolní RTG ale i na CT, se po dvou týdnech zjistilo, že při vyndání drénu z mého hrudníku francouzští doktoři zanechali 4cm zmiňované hadičky vevnitř a musí ven. Takže jsem absolvovala kolečko předoperačních vyšetření, následovala operace v celkové narkóze, a opět rekonvalescence.

Rekonvalescence, kolo druhé

 

Po vyndání drenáže se doporučuje přibližně 4týdenní klidový režim. Mně doktoři doporučili procházky, pokud se budu cítit dobře tak i delší, ale hlídat si, abych se příliš nezadýchala. To se ale ze začátku stávalo při sebemenším kopci. Asi nemusím říkat, jak moc náročné je to na pro psychiku člověka, c byl před krátkým časem v docela dobré kondici.  Také jsem prováděla dechová cvičení, při kterých jsem 3x denně 10minut nafukovala balónek co nejdelším nádechem. Napomáhá to plíci opět se plně rozvinout, takže je cvičení hodně důležité i pro budoucí sportovní výkony.

Návrat do tréninku

Asi nejlepší rada co jsem dostala byla: „poslouchej svoje tělo, řekne ti co už můžeš a co je ještě moc“. 

Ale každý sportovec si samozřejmě pokládá otázku: Kdy zas budu moct trénovat a podávat výkony? Takže pro lepší představu tady je můj průběh:

 

  • července úraz, následovaly 4 dny hospitalizace
  • po 4 týdnech operace (vyndání zapomenutého zbytku drénu)
  • následoval týden absolutního klidu
  • po 5. týdnech od úrazu první sportovní aktivity, bez zadýchání, v úplně nízké intenzitě – cca 5 hodin/ týden
  • dva měsíce od úrazu - pomalý běh, volně kolo, pokus o plavání, tady ale obtíže při dýchání – celkem cca 8hod sport týden
  • tři měsíce od úrazu – pokus o sport ve vyšší intenzitě, absolvovala jsem 3 noční bikové závody, ale pocitově s výrazným omezením
  • čtyři měsíce od úrazu- zátěž ve střední intenzitě v pohodě, sportovní aktivity už i  včetně posilovny(týdny předtím jsem měla pro řadu cviku omezení)
  • pět měsíců od úrazu - cca 10hod sportu/týdně, bez omezení

Trvalé následky?

Estetické. Pokud byl pneumotorax léčen drenáží, tak po vyndání drénu zůstane na hrudníku jizva o velikosti cca 1-5 cm. Mně lékaři nabídli vyhlazení jizvy laserem, pokud by mi jizva příliš vadila z kosmetických důvodů. Přece jen je to jizva přímo ve výstřihu J Já jsem se rozhodla jizvu si nechat. Tak trochu mi připomíná, že nejsme nesmrtelní a že i nevinný pád na kole nemusí skončit bez komplikací.

Omezení dočasné

Péče o čerstvou jizvu i její  ochrana před UV zářením je samozřejmá. V případě pneumotoraxu jsou ale další omezení.  Doktoři mi doporučili se minimálně měsíc po vyndání drenáže vyvarovat prostředí s proměnlivým tlakem vzduchu. Pro mě to tedy znamenalo zrušení služebních cest, kam jsem se měla přepravovat letadlem. Ale také vyhýbaní se vysoko položených míst v horách nebo používaní horských lanovek.

Také je třeba mít na paměti, že jizvu nemá člověk jen na povrchu, ale také na tkáních uvnitř těla. A zacelení těchto vnitřních jizev trvá až 6 měsíců. Tudíž by se člověk měl po tuto dobu vyvarovat jakýmkoliv pádům nebo nárazům, které by mohli mít za následek narušení nezacelené jizvy. 

 

Omezení trvalé

Asi jediným zásadním zákazem je hloubkové potápění. Při pohybu pod vodou dochází k velkým a hlavně rychlým změnám okolního tlaku. Tyto změny mohou opětovně vyvolat pneumotorax. Proto lékaři hloubkové potápění velmi nedoporučují.

 Ponaučení

 

  1. Při podezření na zranění hrudníku si VŽDY nechat udělat RTG! Nikdy nevíte, co se v těle stalo a jaké to může mít důsledky.
  2. Nepodceňte kvalitní zdravotní pojištění, vztahující se i na sport! Na místě jsem neplatila sice nic, protože jsem byla ve státní nemocnici. Po návratu mi ovšem přišla faktura na €2,100 EUR za hospitalizaci, přesun sanitkou a ošetření. Fakturu jsem pouze předala pojišťovně, která vše vyřídila za mne.
  3. Pokud jedete do Francie, mějte spojení na někoho doma, kdo umí francouzsky a v případě potřeby bude překládat…tímto děkuji sestře mého přítele, které jsem zavolala ve chvíli, kdy nade mnou už stál doktor v jedné ruce injekci na znecitlivění, v druhé skalpel, a já pořád nerozuměla, co že mi to bude dělat. Na angličtinu zapomeňte.

 

 

 

Autor: Katka Mertenová, redakce DNK
zdroj: www. stefajir.cz,  www.cs.medlicker.com

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková
Reklama