Sbohem, Medunko…
Včera nás zasáhla velmi smutná zpráva, naše kamarádka a redakční kolegyně Jitka Mimránková podlehla těžké nemoci. Bylo jí 37 let…
„….každý rok se najde nějaká výzva, kterou je třeba pokořit.“, to byla slova naší kamarádky, kolegyně a také vášnivé cyklistky Jíti Mimránkové, přezdívané Medunka, která kolo milovala ve všech jeho podobách. Bohužel, osud jí nastavil výzvu, která byla nad její síly. Bojovala několik let statečně a s odhodláním jí vlastním, nakonec příliš silnému soupeři tuto neděli podlehla…
Kolo k ní patřilo od malička. Sloužilo pro radost, jako dopravní prostředek i jako závodní stroj k dobývání úspěchů. I když Jíťa jako amatérka netoužila dosáhnout na stupně vítězů, ona si jezdila závody především užít, ať už šlo o biky, silničku nebo i cyklokros. Milovala závodní atmosféru, lidi kolem i každé své kolo, které si uměla do puntíku servisovat!
I v těžkých chvílích, kdy se prala s rakovinou, aktivně spolupracovala s Nadačním fondem Daruj vlasy, který primárně pomáhá onkologickým pacientům procházejících chemoterapií.
Milovala život a do poslední chvíle se o něj rvala. Připomeňme si Jitku jejími pravidly, podle kterých i ve svých těžkých chvílích žila a která pro Vás sepsala ve svém Blogu. Ať se nám všem vryjí do paměti a i jejich prostřednictvím Jíťa zůstane navždy s námi….
Sedmero pro dobrou náladu a chuť do života
Je mi pár týdnů 36 let a rakovina ke mně zavítala již potřetí. Nehroutím se, nelituji se, nefňukám, ani neřeším proč já a co jsem komu udělala. Rakovina zase přišla, je tu a já nemám chuť jí nechat poslední slovo. Mám hodně plánů, snů a o život chci bojovat, nic jiného nepřichází v úvahu. Mám kolem sebe super lidi, kteří mi v této cestě pomáhají. Rodina, kamarádi, kolegové v práci a hlavně doktoři.
Nikdy jsem nebyla gaučový povaleč a vždy jsem byla a stále jsem akční a veselá povaha. Mám ráda pohyb a částečně disciplínu. Že něco nejde, není možné, je pro mne naopak výzva. Třeba ujet v časovém limitu nejtěžší maratony v Evropě. Silniční, Oetztaler Radmarathon (237 km, 5500m převýšení), jsem už několikrát pokořila. Na bajkovém, Salzkamergut Trophy (210 km, 7100m převýšení), se mi ještě nepovedlo zvládnout časový limit, ale není všem dnům konec.
Byly časy, kdy jsem si myslela, že bez pohybu nemohu být. Ejhle. On sport netrénuje jen po fyzické stránce, ale i po psychické. Tréninkové hodiny učí trpělivosti, odhodlání a motivují k dalším výkonům. Takže pokud Vás nemoc sundá takříkajíc ze sedla, nevzdáváte se. Mně stačilo chtít žít, abych tělu dopřála potřebný čas na léčbu. Při sportu poslouchám své tělo, co je pro něj snesitelné a co ne. A v tomto boji to není o překonávání rekordů či bolesti. Ale o pocitu z pohybu.
A tak se mi podařilo 11 dní po operaci s 18ti cm jizvou na břiše sednout na kolo. Proč? Protože bylo nádherně, svítilo sluníčko a já měla děsnou chuť- nakoplo mne to dobrou náladou a optimismem, že mi je úplně jedno, že venku nyní prší. Neujela jsem žádnou závratnou dálku, jen něco málo přes 10 km a trvalo to skoro hodinu, ale pro mne to byl mega velký impuls a motor do dalších dní, které přijdou, kdy nebudu mít fyzicky sílu zvednout se z postele. To budu vzpomínat na tuto jizdu a budu se těšit na další.
Moje sedmero, co dělám pro dobrou náladu a chuť do života
1) Sním a plánuji
Mám sešitek, do kterého si zapisuji co bych chtěla dělat, kam bych chtěla jet. Píši si jak krátkodobé plány, tak dlouhodobé, na které se fakt těším. Letos třeba chci napsat knihu a strávit jednu z dovolených v Norsku jen se svým mužským, kolem a lodí.
2) Dělám si radost a mám čas jen sama pro sebe
Naučila jsem se říkat NE a dělat věci, které mne baví. Věnuji si háčkování – po celém bytě máme klubíčka, háčky a další nezbytnosti. Zavírám se v koupelně s plně napuštěnou vanou a s knížkou. Usmívám se, raduji se z maličkostí a užívám si každý den.
3) Mám ráda své tělo
Sice je plné jizev, ale je moje a nikdy mne nenechalo ve štychu. Skvěle regeneruje a neustále mi dokazuje, že je toho ještě hodně co zvládneme. Poslouchám ho. Dopřávám mu odpočinek, dobré jídlo a dostatek péče.
4) Myslím pozitivně
Občas před tím sluníčkem přistane mrak, ale mám kolem sebe skvělé kamarády, co vyslechnou můj žal a mraky odeženou, takže za chvilku je to zase úsměv od ucha k uchu.
5) Udržuju se fit
Sportuji – kolo a joga udržují mé tělo v kondici a projasňují mou mysl. Samozřejmě, nejdu přes hranu, pokud tělo řekne ne, netrápím jej. Není mým cílem podávat dokonalé výsledky, ale být v pohodě.
6) Nenechávám se odradit
Na mém seznamu je pár bodů, které se nikdy neuskuteční, protože na ně nebudu mít. Ale to mne neodradí od toho je tam nemít a nesnít o nich. Nenechávám se odradit druhými, že to a támto nemám dělat. Oni nejsou v mém těle, v mé hlavě a nenechám si od nich brát energii a sílu, kterou čerpám z těchto plánů. Znám své hranice a nedovolila bych si je překročit. Chci žít, ne přežívat.
7) Vážím si každého dne, kdy se ráno probudím
A když je můj muž vedle mně, je to dokonalé!
R.I.P. Jíťo…
