8100 km na kolech jako svatební cesta. Novomanželé ujeli nejdelší závod planety
“Kdo nás zná, ani se nediví”, říká k extrémnímu zážitku ultramaratonkyně Peggy Marvanová
Vzít si na svatební cestu dva měsíce volno a pořádně projet Spojené státy, o tom mnozí jen sní. Ale ne o způsobu, jakým to provedli Markéta “Peggy” Marvanová a Adam Záviška. Celý kontinent přejeli na horských kolech, od východu k západu, naloženi veškerou výbavou a jeli non stop.
“Kdo nás zná, tak se ani nediví. Vždyť nás spojil český extrémní závod 1000 mil,” vysvětluje Peggy. “Pomyšlení na svatbu jsme měli už před dvěma lety za polárním kruhem, když jsme v zimě překonávali 1000 kilometrů dlouhou výzvu. Když jsme si ani skoro po měsíci chůze, hladoví a unavení nelezli na nervy, shodli jsme se, že si nedokážeme představit nikoho jiného, s kým bychom toho byli schopni.”
Vzali se letos 30. dubna a 1. června už stáli na startu závodu American Trail Race.
“Netušili jsme, co všechno nás na trati potká. Kdybychom to předem věděli, tak bychom se na takto riskantní svatební cestu určitě nevydali,” připouštějí novomanželé. Zvláště o extrémní počasí a pusté vyprahlé úseky na trati nebyla nouze.
Do cíle dojeli 20. července a sami ještě nemohou uvěřit, jak to vlastně zvládli. Nešlo jen o tu úctyhodnou vzdálenost 8107 km a celkové stoupání 107 000 m. “Na východě na nás číhalo nebezpečí v podobě aut, psů a nebezpečných bouřek. V nejhorším okamžiku jsme s vypětím sil leželi každý ve svém stanu a drželi si ho ve větru – foukal až rychlostí 100 km/h. A padaly dvoucentimetrové kroupy. Tu noc jsem nespala ani minutu, poslouchala jsem všechny blesky a modlila se, aby to na té bezmezné rovině neprásklo do nás. Ráno jsme zjistili, že blesk zabil zvíře jen 200 metrů od nás,” vzpomíná Peggy. “Na západě pak hrozily lesní požáry, další bouřky, na vysokých sedlech sněhové závěje a vůbec nejhorší byly pouště. Místa, kde jsme za celý den nenašli sebemenší stín…”
Na stupních vítězů?
I kvůli živlům byl letošní závod tak extrémní, že ho dokončili jen tři závodníci z 18 přihlášených. Peggy s Adamem na to potřebovali 48 dní, 22 hodin a 45 minut, a jak ukazují satelitní záznamy, 30 dní čistého času šlapali – to dělá přes 14 hodin denně! Peggy jej dokončila jako jediná žena.
Závod je bez jakéhokoliv zabezpečení: co si závodník veze, kde spí a co jí, je čistě na něm. “Dle pravidel nemůžeme žádat nikoho o pomoc. Nesmíme sdílet žádné vybavení, pomáhat si při servisu kola ani třeba jet ve větru v háku, abychom nebyli zvýhodněni vůči ostatním,” popisuje Peggy. Na svatební cestě proto každý spali ve svém stanu. Kromě toho vezli nářadí a náhradní díly, minimum takového oblečení, aby vydrželi mírné mrazy i velká vedra. Markétino vybavení včetně spotřebního zboží a veškeré elektroniky vážilo necelých 7 kg, kolo samotné lehce přes 10 kg.
“Jediné, co nám naší minimalistickou váhu komplikovalo, byly pouště. Tam jsme si kolikrát museli na kolo nabalit až devět litrů vody, stejně nám na 200 km dlouhé úseky mezi civilizacemi vystačila jen tak tak,” dodává Adam.
Odstartovali na pobřeží Atlantiku, na výběžku Cape Lookout v Severní Karolíně, a skočili na pacifickém pobřeží ve státě Oregon. Přejeli 13 států a čtyři časová pásma. Nejvyšší bod, jaký překonali, byl 3430 m n. m. Většina trati vedla mimo zpevněné silnice, kde jim “líbánky” nejednou zpestřila blízká setkání s faunou čítající mimo jiné medvědy, pumy, chřestýše, hady či štíry…
Z cestovního deníku
červen, Colorado
Úsek trati je uzavřený kvůli sněhu a lavinám, jen za první letní den napadlo 60 cm sněhu. Musíme ho objet.
Nasadili jsme nové pláště a řetězy. Úžasné je, že kola a všechny komponenty, oblečení a další výbava přežila bez problémů 5000 km v horku přes 40 °C, v dešti, mokru, blátě, mlze, brodění ve vodě i v mokrém písku.
červenec, Utah
Řešili jsme dilema: počkat celý den na lepší předpověď počasí, nebo se vydat na Block Mountain a trať ve výšce 3350 m n.m. hned? Na náhorní planině je souvislá vrstva mokrého sněhu, 19 km budeme muset kola tlačit, ba nosit. Zvládneme to, než podle předpovědi přijdou divoké bouřky? Rozhodli jsme se vyrazit hned. V noci jsme došli až na sníh a krátce přespali, v pět ráno ještě před svítáním jsme vyrazili bojovat se sněhem. Mezitím se zhoršila bouřková předpověď. nakonec jsme to ale zvládli ještě rychleji a ušetřili celé tři hodiny…..
Včera samé stoupání a klesání, navíc kola naložená jídlem a vodou na dlouhý úsek bez civilizace. Zabivakovali jsme o půlnoci po 18 hodinách jízdy. Obdivujeme oblohu a Měsíc se všemi detaily, jak je možné ho vidět jen v místě s nulovým světelným znečištěním.
Tajgou i horami
Podobný závod už si vyzkoušeli: Tour Divide (4500 km), vedoucí Skalistými horami z Kanady k mexickým hranicím. Roku 2015 jej Peggy dojela v ženách na 5. místě, v roce 2017 se tam i s Adamem vrátila, aby v ženské kategorii závod vyhrála, navíc jako první Evropanka vůbec.
Bez kol zvládli pokořit jiné dobrodružství, Laponskou extrémní výzvu. Jako první na světě dokázali 1000km trasu za polárním kruhem dokončit. Závějemi se na splitboardech prodírali 28 dní. O svých zážitcích Peggy napsala dvě knihy (Cesta za štěstím a První Stopa) a do další se ráda zase pustí.
V jednom mají absolutně jasno: “Když se vrháme do těchto, i pro nás těžko představitelných, zpravidla přes 1000 kilometrů dlouhých výzev, našimi těly hýbe silná touha poznávat. Tuto touhu se nám zatím nepodařilo popsat slovy, ale každému bychom ji přáli zažít. Na závody nejezdíme porážet ostatní. Jezdíme vyhrávat sami nad sebou, nad představami o sobě samých a svých schopnostech. Teprve v závodní atmosféře jsme schopni se dostat na práh, kdy hlava i tělo posouvají své hranice a vše je okořeněno jistou dávkou adrenalinu. Zkrátka ujet tu trasu jen tak by nebylo ono.”
4 otázky pro Peggy
Jídlo snů během cesty?
Koupit u benzínky pizzu, upečenou z mraženého polotovaru. Nebo čínská polívka.
Jaké náhradní oblečení sis s sebou vezla?
Jeden cyklistický komplet na sobě. Lehkou péřovku. Náhradní pouze ponožky.
Nějaký krizový okamžik z cesty?
Bylo jich víc. Přejezd v Nevadě, v tropických vedrech, 1400 kilometrů, mnohdy 100 kilometrů bez jediného stínu. Při jedné etapě mi došla voda, posledních 30 kilometrů jsem si musela šetřit jeden poslední lok.
Vyplašení chřestýše, který se pak postavil Adamovi. Auto, co dostalo na silnici smyk a jen o metr nesmetlo Adama.
Další plány?
Původně jsme chtěly jet něco na tandemovém kole, ale nepokládaly bychom se tam dobře. Je ještě hodně ultramaratonů, která patří mezi ty krásné ale i náročné. Jeden extrémní je v Kyrgyschánu, pak je jeden hodně hezkej na Novém Zélandu.
Svými dobrodružstvími chtějí Peggy s Adamem také pomáhat, pořádají sbírky i motivační přednášky, podílejí se na dobročinných projektech. “Pro kamarádku Alex vybíráme finance na sportovní vybavení, které ji pomůže dostat se blíže k jejímu cíli, reprezentovat Česko na paralympiádě. Naším cílem je vybrat 445 000 Kč. Aktuálně máme vybráno přes 381 000 Kč, takže už se blížíme do finále,” radují se. “Je to jedinečná dívka, velká bojovnice, která pro splnění svého snu dělá maximum a nezastavuje ji ani bolest z nutných operací. Těšíme se, že ji budeme moci ještě dlouho sledovat při jejích dalších úspěších.”
Alex se narodila s rozštěpem páteře. Usilovně trénuje plavání a jízdu na handbiku, na kterém už loni vyhrála Český pohár. Na paralympiádu ovšem potřebuje lepší vybavení. Sbírka probíhá přes organizace Sport pomáhá a Konto Bariéry.
Markéta “Peggy” Marvanová (24)
Studentka Fakulty tělesné kultury na Univerzitě Palackého v Olomouci, ultrabikerka.
V roce 2015 zdolala závod horských kol Tour Divide (4418 km z Kanady k Mexiku) a napsala o tom svou první knihu Cesta za štěstím. O dva roky později už ho v ženské kategorii vyhrála. Na kole si i vydělává, jezdí po Praze jako messengerka – a pro potřebné zase vydělává charitativními jízdami.
Adam Záviška (25)
Jeskyňář, biker, polárník a truhlář. V roce 2014 se zúčastnil závodu horských kol napříč bývalým Československem 1000 miles (1660 km náročným horským terénem). V létě 2016 projel společně s Peggy Highland Trail 550 ve Skotsku (890 km kamenitou krajinou) a v létě 2017 americký Tour Divide.
V roce 2017 se stali prvními pokořiteli polární Laponské extrémní výzvy (Lapland Extreme Challenge), 1025 kilometrů v mrazech až -37 °C zvládli za 27,5 dne. Pomohlo jim k tomu nejen odhodlání a vytrvalost, ale i 6 kilo čokolády, 48 čínských polévek, 17 nanuků a dvoje spodky. Celý příběh poutavě a vtipně popisuje Peggy v knize První stopa, kterou v prosinci 2018 pokřtil ostřílený polárník Václav Sůra.
Více informací najdete na adrese http://peggymarvanova.cz, kde si můžete zmíněné knihy objednat. Další detaily z cest i fotky najdete na Facebooku: https://www.facebook.com/marketamarvanova.cz/?ref=br_rs
Autor: TZ
