Zpátky do formy. Šestinedělí aneb matkou na plný úvazek
Postřehy a doporučení naší redaktorky Lucky, autorky cviků RUTINA, která se po narození miminka postupně vrací k pravidelnému sportování
Matkou na plný úvazek
Po příchodu Viki na svět jsem cítila sice unavená, ale neskutečně šťastná a bez zdravotních potíží. Sezení v tureckém sedu nebylo problém. Díky tomu jsem od prvního dne byla pohyblivá a hlavně samostatná. Začalo ponořování do mateřských povinností. Šestinedělí před námi, jinými slovy doba na vzájemné seznamování a zvykání si na sebe.Vše bylo nové, na první pohled náročné, ale po pár dnech a malých nezdarech rutinní a samozřejmé. Něco si sedlo, něco jsme se naučili, něco stále ladíme. Šesti nedělemi jsme propluly pocitovou rychlostí 14 dnů. Všechny stejné a přitom tak odlišné.
Stát se maminkou je neskutečný pocit. Na prvním místě je role mámy a vše co dělám, je pro Viki. Tenhle systém zůstane už napořád. Ostatní záležitosti se přemístily na vedlejší kolej. Zní to neskutečně, ale mé pravidelné dávky pohybových aktivit se propadly v žebříčku hodnot na úplné dno. Na prvním místě byla má dcera, a na druhé zajištění její spokojenosti a pak dlouho nic.
Nevím, čím jsme si to zasloužili, ale Viki je „prozatím“ neskutečně hodné, spavé dítě, a k tomu všemu velký jedlík. Tahle zásadní kombinace způsobila, že jsem měla začátek role matky velmi ulehčený. I tak jsem se ale dostala do fáze, že jsem nestíhala základní chod domácnosti, což moje hlava nechtěla připustit. Z počátku jsem pomoc od tatínka odmítala, to však dlouho nevydrželo. Došlo mi, že sama vše nezvládnu. Jakákoli drobná pomoc měla rázem nevyčíslitelnou hodnotu. Vše se točilo, točí a bude točit okolo Viki, které chceme dát to nejlepší. Je jasné, že časté procházky na čerstvém vzduchu jsou na úkor domácích povinností, ale tak to zkrátka je.
Strava a kojení
Snažím se jíst nenadýmavé potraviny, vyhýbám se cibuli, česneku, luštěninám, ostrým kořeněným jídlům a mému oblíbenému čerstvému pečivu. Housku, rohlík a chleba si koupím, ale jíst den staré pečivo není požitek. Abych šla štěstí naproti, denně piju 3 hrníčky fenyklového čaje, který podporuje zažívání a k Viki se dostane jako součást mléka. Vedle toho piju obden dva hrníčky čaje pro kojící matky. To je spíše z psychologického hlediska, protože od začátku mám mléka dost a malá rozhodně nestrádá.
Kojení je úžasná věc, kterou příroda zařídila dokonale. Díky velkému dennímu výdeji mléka jím více než obvykle a především i v noci. Mám pocit, že málokdy se najím tak, aby se do hodinky neobjevil pocit hladu. Výhodou kojení je, že díky němu lze po porodu rychle zhubnout nadbytečná kila, což je dobrá zpráva pro ty, které mají obavy, jak se dostat na svou původní váhu. Já tento problém neřeším, díky bezproblémovému a aktivnímu těhotenství jsem přibrala celkem 9 kg. V porodnici nechala 6,5 kg a na konci šestinedělí je to plus 1,5 kg od počáteční váhy.
Během šestinedělí jsem byla hodně v pohybu a párkrát se dostavila večerní únava. Velký podíl na tom měl pocit, že nestíhám a nezvládám vše tak, jak bych chtěla. A v neposlední řadě i přerušovaný noční spánek. A to jsem si myslela, že budu na vstávání v noci vytrénovaná z nočních služeb. Jak hluboce jsem se mýlila.
Pohyb po porodu – posilování zad a pánevního dna
Šest neděl bez sportu dodržují i profesionální sportovkyně. Za sebe můžu říci, že v těhotenství jsem pohyb vyhledávala, ale v šestinedělí si na něj ani nevzpomněla. Za prvé na sportování nebyl čas a za druhé mi vyplavování endorfinu vůbec nechybělo. Měla jsem účinnější zdroj pocitu štěstí. Zní to až neuvěřitelně. Ze své závislosti na sportu jsem se „dočasně“ vyléčila. V hlavě jsem měla pouze svou dceru.
Největší fyzický výkon měl následující podobu. Šlo o posilování nohou a rukou. V jedné ruce Viki v korbičce, v druhé nákup a to vše v kombinaci s výstupem ze sklepa do druhého patra. Hned v závěsu se umístilo tlačení kočárku do „prudkých“ brdků, které se mi postavily do cesty při procházkách. Ano, krapet jsem se zadýchala. Ovšem nemůžu říct, že se během těhotenství a po porodu ztratila celá má fyzička. Hlavní pohybovou aktivitou se staly každodenní procházky s kočárkem.
Brzy jsem si mezi povinnostmi musela najít čas na posilování zádových svalů. Časté zvedání miminka, jeho nošení a zpočátku i špatná poloha při kojení se začaly projevovat hodně rychle. První bolest se ozvala v okolí lopatek. Příčina byla jasná. Vše jsem přizpůsobovala pohodlí miminka a svá záda tak přetěžovala v nepřirozených polohách. Vedle toho jsem zařadila i posilování pánevního dna. Jedná se o jednoduchý cvik, který urychlí zavinutí dělohy a celkovou rekonvalescenci po porodu. Je založen na opakovaném stažení močové trubice, jako kdybyste chtěly zadržet moč. Výhodou je, že tento cvik můžete provádět kdykoli a to vsedě, vleže i vestoje. Vhodný je i před porodem.
Takže návrat do formy zahájen procházkami s kočárkem a opravdu lehkým posilováním pánevního dna a zádových svalů.
Postup, jak správně cvičit zádové svaly jednoduchým způsobem najdete v článku RUTINA. Sbližování lopatek v sedě.
