Janko, kdy si získala svůj první titul v horské cyklistice?
První titul je z roku 1998, závodila se na Štrbském plese. Byl to můj vůbec první start na mistrovství Slovenska. Tenkrát se hned v prvním kole srazily dvě největší favoritky, trať byla těžká, ony nedokončily, a tak jsem si dojela pro překvapivé vítězství.
Od té doby titulů přibylo a to nejen z biků…
Ano, za dobu, co jezdím, jsem získala 46 titulů mistryně Slovenska v elitní kategorii. Bike, silnice…Slovenská mistrovských titulů v kategorii Elite ženy v různých cyklistických disciplínách.
Sbírku domácích titulů bych rozdělila následovně. Dvacet titulů v horské cyklistice v disciplíně cross country, pět titulů v maratonské disciplíně, šest titulů v Eliminator. Horská cyklistika je sport s krátkou historií, disciplíny přibývaly postupně.
V této sezóně jsem vybojovala první titul v nové disciplíně short track.
V silniční cyklistice, která je královnou všech cyklistických disciplín, mám dva tituly v závodech jednotlivců, tři tituly v časovce jednotlivců a dva tituly v časovce do vrchu.
V cyklokrosu mám sedm mistrovských titulů.
To je sbírka, nad kterou přechází zrak! Při více jak dvaceti letech závodění je to kariéra dvou generací…
V začátcích jsem měla možnost zazávodit si ještě s Ivetou Šitárovou, která s Evou Orvošovou patřila mezi první horské cyklistky na Slovensku.
Eva Orvošová se představila i na Olympiádě v Atlantě, kde měli horská kola svou premiéru. Její deváté místo je zatím nejlepším umístěním slovenského cyklisty v této disciplíně na OH. Ve sbírce má i stříbrnou medaili z Mistrovství světa v roce 1991.
Silniční cyklistika žen po slavné éře kolem Lenky Ilavský na Slovensku přestala existovat. Momentálně zažívá renesanci.
K tomu jsi také vybojovala účast na třech olympiádách….
Startovala jsem v Athénách, v Pekingu a v Londýně. Na závod v Athénách nevzpomínám ráda. Dopadlo to smolně. V nájezdovém kole mě zastavil hromadný pád, kde mi australská reprezentantka šlápla do zadního kola. Zlomila mi špice. V té době neexistovaly technická depa, kde bych si mohla kolo vyměnit, jak je to dnes a tak jsem nedobrovolně musela závody vzdát. Mrzí mě to dodnes.
Naopak pro Peking a Londýn jsem získala od UCI divokou kartu, v hodnocení národů jsem jako jediná bodující Slovenka neměla šanci. Ale výsledky hovořily pro mě. V Londýně jsem dojela na 21. místě.