Simono, jaké jsou první dojmy ze závodu?
Já jsem šla na start s tím, že si to tady doma chci užít, protože kromě Albstadtu ty poslední závod vůbec nevycházely podle mých představ. Ale povedl se mi start, byla jsem vepředu a pak už jsem jen jela. Pořád totální šrot, od začátku a čekala jsem, kdy mi dojde, ale ti diváci to úplně doplnili a nakonec jsem tady a druhá.
A síly došly?
Nikdy jsem juniorskou sérii nejela takhle vepředu a nevěděla jsem, co od toho čekat….a v posledním kole byla prostě Švýcarka lepší, na vítězství bych musela mít ještě silnější nohy. Ale jak jsem byla chvíli na prvním místě, byl to neskutečnej pocit, jet za motorkou, která jede před.
V předposledním kole jsi Švýcarce nastoupila, získala menší náskok v technice, bylo těžké udržet emoce a nechybovat?
Vnímala jsem okolí, ale zároveň jsem měla vypnuto a jela jsem si svůj závod, poprvý jsem jela takhle dobře hlavou a vyplatilo se to.
Ale fandění jsi určitě vnímala. Mamku jsem slyšela mocně povzbuzovat, byl tu i táta?
Táta tu samozřejmě je, fandil mi v lese, stále mě trénuje, ale já tu jela s týmem, takže tu o mě bylo postaráno. On tu měl ale na starost svou závodnici z MS Bike Academy Kateřinu Uhmanovou. Byl tu i děda, táty táta, a ten mi řekl, že brečel v životě jenom dvakrát, jednou při nějakém úspěchu s tátou, a pak dneska.
To je krásný rodinný moment. Takže mrzuté období, kdy ses dávala dohromady po nemoci je pryč?
Pro mě je strašně důležité, že se mi povedlo to těžší období překonat, zvládla jsme to a dokázala jsem sama sobě, že to jde že je to přesně to, co chci v budoucnu dělat a moc mě to baví. A dnes to i trochu oslavím s rodinou a kamarády.