8 tipů, jak učit bojácné děti jezdit na kole
Užitečný rádce pro rodiče, prarodiče a to nejen pro výuku jízdy na kole
Čas prázdnin, dovolených, víc času na všechno. Třeba i na výuku našich ratolestí (platí i pro vnoučata), jízdě na kole. Jaké byly první pokusy na odrážedle? Nebo i v jiných pohybových aktivitách, třeba v lanových prolézačkách, tobogánu? Bylo to radostné, s nadšením? Nebo se v dětské duši prala touha to zkusit, ale o slovo se hlásil i strach?
Pokud je vaše dítě úzkostné, učit se jezdit na kole může být pro něj stresující. Když to uchopíte za špatný konec, začne to nejistotou a po chvíli skončí pláčem a stresem pro dítě i pro vás.
Když dodržíte několik správných zásad, půjde to snáz a kolo se brzy stane pro dítě zábavou.
1. Získejte pomoc
Začneme přísně. I když si většina z rodičů (těch, co propadli cyklistice obzvlášť) představovala, jak bude dítko učit, předá své nadšení, ve skutečnosti to nemusí být právě rodiče, kdo by měl být v této konkrétní činnosti tím nejlepším.
Je to totiž i o naší míře strachu, obav a na druhé straně odvaze. Příklad: táta sporťák, máma víc bojácná, opatrná. Oba dítěti radí, dávají instrukce: Pojď, jen budeš točit nohama a kolo pojede! Pozor, zpomal! Kombinace takových pokynů se u dětí změní v menší zmatek, ty si je následně zpracují po svém, podle míry úzkosti. Navíc – i v kombinaci s tím, jak to funguje doma.
Na druhou stranu, pokud soused, oblíbená teta nebo kamarád zavolá „Koukej dopředu!“, dítě opravdu vnímá jen tenhle pokyn a může se učit.
A je tu ještě jedna důležitá věc, odbourání emocionální zatížení. V takovém případě totiž zcela odpadá u dítěte úzkost, strach, že zklame mámu nebo tátu.
2. Zůstaňte pozitivní
Zůstat pozitivní je samozřejmost. Nebo? Ať už dítě učíte sami nebo stojíte opodál kvůli morální podpoře, zůstaňte pozitivní. Úzkostné děti se obávají, že zklamou své rodiče. Použijte benevolentní, klidný hlas, který říká: „To se ti povedlo. Dobrá práce.” a nic jiného. Dávejte krátké a jasné pokyny. Řekněte dítěti předem, že můžete zvýšit hlas, aby vás slyšelo, že to ale není totéž jako křičet. Oceňte snahu, cokoliv, co se povedlo, ať si dítě může „na příště“ zapamatovat svůj úspěch, na který se naváže. Ne to, že ještě samo nejede.
3. Nastavte si realistická očekávání
Odolávejte slovům „To bude zábava!“ nebo “Je to snadné!” Jízda na kole je zábava, naučit se jezdit na kole ale může být těžké. Uznejte obavy a realitu, ale jasně řekněte, že strachy zde nevládnou. „Ano, můžeš spadnout, to se může stát. Ale proto máš dlouhé kalhoty, zkoušíme to na trávě, zvedneš kolo a zkusíme to znovu. Bude to stát za to, až se to naučíš!”
4. Připravte se předem, ať je šance na úspěch
Ujistěte se, že jsou všichni dobře odpočatí a najedení. Dítko, ale i vy, jako ti, co budou učit. Hladový a unavený (podrážděný z práce) -to není dobré kombo pro jízdu na kole nebo cokoliv jiného!
Velikost kola je ožehavý problém. Na výuku by mělo být akorát, nebo klidně i trochu malé. Obvykle dětem pořizujeme kola trochu větší, protože rostou rychle, ale vězte, že je mnohem těžší se jízdu na kole naučit, když je na něj příliš velké. A nejde jen o váhu. Nohy vašeho dítěte by měly mít možnost být pevně na zemi, když sedí na sedle. Dává to obrovský pocit jistoty. Balanc jen na špičce naopak budí u dítěte obavy, že přepadne do strany. Využijte raději na první týdny výuky půjčení kola. (jeden ze zajímavých tipů najdete zde)
5. Stanovte si limity, ne termíny
Zvažte, co vyhovuje věku a temperamentu vašeho dítěte a nastavte si časový limit. Například 30 minut denně po dobu 3 dnů v řadě. Díky tomu se nikdo nemusí bát, že lekce bude pokračovat „navždy“. Pokud dětem začne trvat 5 minut obouvání bot a 15 minut přestávka na záchod, napití, atp., zkouší na vás malý šikula taktiku odkládání! V tom případě pozastavte hodiny. Půl hodiny poctivého úsilí všech, včetně rodičů, je to, co se počítá. Nestanovujte si však termíny, do kdy se co naučit. Každé dítě se učí jiným tempem. Opět jsme u toho stejného – dopřejte jim dobrý pocit z jejich úsilí bez ohledu na to, jak dlouho to trvá.
6. Motivujte
Některé děti se chtějí naučit jezdit na kole a stojí za to jim několikrát spadnout, aby to zvládly. Jiné necítí žádnou takovou potřebu. Pokud je pro nás to, aby se na kole naučilo, důležitější, než pro něj samotné, příslib malé odměny, jako je výlet na zmrzlinu, může pomoci k jeho snažení. Pozor, i tady je potřeba nastavit zdravou míru. Pokud jsou pobídky/odměny příliš vysoké, jen to zvýší tlak.
7. Cvičte pozitivní sebemluvu
Je normální mít strach z něčeho, co jsme nikdy nezkoušeli. Co bude líp fungovat k překonání? Když si budeme říkat: To nejde, to nemůžu, nedokážu! Nebo: Zkusím to, ale asi to nezvládnu!
Když řekneme „Zkusím to“, dostaneme se z našeho ustrašeného já do našeho statečného já. Je to skvělý model pro naše děti. Udělejte něco, co je mimo váš komfortní zónu a nechte své děti, ať vidí, že se bojíte, ale zkoušíte to. A komentujte to pozitivní sebemluvou: „zkusím to“.
8. Žádné drama, mami!
Tohle je rada pro úzkostné maminky. Musíte se zocelit. Vaše dítě může spadnout. Vaše dítě může plakat. Přežije to! Odolejte nutkání se rozčilovat nebo je sebrat a vzít domů. Věřte, že pokud skončíte, když se bojí, bude mnohem těžší je přimět, aby to zkusilo znovu. Laskavě, ale odhodlaně mu pomozte do dalšího pokusu, aby mohlo skončit ten den s dobrým pocitem. Vaše dítě na vás může křičet, odmítat se hýbat, může mít záchvat vzteku. Zhluboka se nadechněte. Usmějte se. Udržet vlastní úzkost na uzdě pomůže všem zachovat klid a šlapat dál.
Zdroj: LIVcycling
