Z deníčku šílené matky B. – 3. díl. Hlavně si nic neplánovat
„Uf, to nejhorší máme za sebou“. To jsem si říkala, po ukončení prvního trimestru, ale opak byl pravdou. Spíše jsem ještě nevěděla, co přinesou další části těhotenství a hlavně porod. Druhý trimestr, teda 5-7 měsíc, jsem začala na Mallorce. Byl začátek prosince a nikdo nevěděl, až na pár výjimek, že jsem těhotná. Chystali jsme to jako Vánoční překvapení. Bylo by to hodně nápadné, kdybych nejela na Mallorku, jako součást podzimní přípravy.
Naštěstí mi vesmír poslal kamarádku a jejího ročního syna. Zrovna ji odpadlo hlídání a měla jet na soustředění na Mallorku. Slovo dalo slovo a domluvily jsme, že budu hlídat. Letadlo bylo v těhotenství úplně v pohodě. Vše vypadalo tak, že jedu trénovat. Ve skutečnosti jsem jezdila odpoledne max 2,5hod,al e spíše 1,5-2 hod pohodového tempa a dopoledne jsem se starala o prcka. Jestli se chcete připravit na mateřství, tak si zkuste pár dní hlídat roční dítě. Byla to sranda a strašně mě to bavilo. Hned jsem byla méně nervózní a věděla, že to, co mě v budoucnu čeká, zvládnu.
Krátce před odletem jsem byla na další kontrole, byl to 18. týden těhotenství a paní doktorka mě trochu postrašila s úzkou „brankou“ tedy miminko by mohlo přijít na svět o hodně dříve, protože se neudrží v děloze. Tato informace dost zásadně ovlivnila moje další týdny těhotenství. Měla jsem svalovou strukturu moc staženou a ta tlačila z vrchu na tuto „branku“. Dostala jsem doporučené cviky na uvolňování svalů pánve, aby děloha a vše uvnitř mohlo růst bez rizika.
Sbohem mé plány s pořádným tréninkem v těhotenství. Myslela jsem, že začnu chodit od druhého trimestru do posilovny, ale naštěstí mě tato informace od šílených nápadů odradila. Takže jsem si na Mallorce krom 14denní praxe s dítětem (přebalování, baštění, hlídání, hraní, uspávání) dělala pohodičku tzv. aktivní regenerace.
Docela jsem si vše užívala, až do doby, než jsem jednu noc dostala zpět nemoc + celonoční zvracecí dýchánek. Bylo to strašné, ráno jsem se nemohla nadechnout, jak mě bolely mezižeberní svaly. Naštěstí to bylo předposlední den na Mallorce. Domů jsem odlítala opět nemocná a unavená, ale už jsem si zvykla.
Po návratu jsem fungovala ve sportu už v nastaveném tempu (pohoda, vše dělat na pocit a nemít žádný tréninkový plán). Tzv. HLAVNĚ NIC V TĚHOTENSTVÍ NEPLÁNOVAT! Pokaždé, když jsem si myslela, že chápu, jak to těhotenství funguje, tak se něco zvrtlo.
Je to tak, každý den byl úplně jiný. Jeden den jsem vyšla s bráchou na skialpech na Lysou horu v jeho svižném tempu úplně v pohodě a za týden jsem šla s tetou znova a musela jsem třikrát zastavit a prodýchat si bolest v boku atd. A další týden jsem tak tak vylezla z postele a došla po schodech do pokoje. Ale snažila jsem se řídit pocitem. Když se mi chtělo spát, tak jsem spala a naopak. Jako Forrest Gump Tréninkový plán byl úplně zbytečný.
Nicméně jsem si rozhodně dovolila více než na začátku těhotenství. Už jsem nebláznila s jídlem, a když jsem na něco měla chuť, tak jsem si to vzala. Začala jsem více sportovat, ale jen regeneračně. Chodila jsem hodně na procházky, jezdila na silničním kole (jen na pohodičku), začala jsem chodit plavat a taky do sauny. Sice s nižší teplotou, ale i tak to bylo příjemné.
Na horách jsem lyžovala a chodila na skialpech a jezdila na běžkách (na pohodu). A stále jsem předcvičovala jógu, až do konce sedmého měsíce. Měla jsem dovoleno dělat vše, co jsem dělala před těhotenstvím, ale s rozumem. Každý den jsem se snažila uvolňovat svaly kolem pánve a myslela na přirozený porod. Cíl jsem měla pořád stejný – zažít normální porod. No, co bylo náročné ve druhém trimestru byl váhový přírůstek. Za druhý trimestr jsem přibrala 12kg a to jsem začala hodně poznávat na patách, jak se mění během těhotenství těžiště těla.
Ke konci druhého trimestru jsem se začala zajímat o všechny papíry, co jsou třeba zařídit. A docela jsem byla překvapená, že jako živnostník přijdu o dost peněz na rozdíl od zaměstnaných žen. Ženy podnikatelky třeba nemají vůbec nárok na mateřskou podporu, tedy pokud si dva roky před otěhotněním neplatí připojištění.
S bráchou jsme ještě koncem roku založili v Ostravě cyklo kroužky. Tento projekt jsme promýšleli asi 4 roky, ale nikdy jsme se do toho nebyli schopni dokopat. Ale v těhotenství jsem rozjela vše, co jsem posledních pár let plánovala. Poslední kroužek byl v plánu 14 dní před porodem. No bez břicha se to hezky plánovalo, ale realita byla potom teda dost náročná.
Taky jsme s manželem a bráchou založili nový lyžařský oddíl Young stars ski team, kde dělám klukům takovou „sekretářku + reklamní propagátorku“, asi tak nějak bych to nazvala. Ještě jsem zvládla dodělat kurz těhotenské jógy, měla jsem to místo klasického kurzu pro těhotné.
No, jediné, co jsem ve svém těhotenství nezažila, byla nuda!
Shrnuto a podtrženo – za mě byl druhý trimestr nejlepší část mého těhotenství. Příště se s vámi podělím o tom, jak se funguje s obřím břichem a s + 20kg.
