Z deníčku šílené matky B. – 4. díl. Chutě stejné, ale ty porce!
Tak jo, poslední tři měsíce jsou tady. Vypadalo to sice jen na dva, protože mě fakt skoro všichni včetně paní doktorky strašili, že se Emilka narodí dřív. To pro mě bylo asi nejhorší v posledním měsíci, že jsem každý den čekala, že už budu rodit a furt nic. Emilka si to udělala po svém a ani jeden tip termínu porodu nikomu nevyšel. Narodila se totiž dva dny po termínu.
Na začátku třetího trimestru mám napsáno: „Fakt si kup pořádné boty na další týdny těhotenství. Sedmý měsíc, zhruba 28. týden, jsem vážila o 12 kg víc, než normálně a začaly mě hodně bolet paty. Na druhou stranu musím říct, že záda mě celé těhotenství nebolela, a to bylo super. Myslím, že to bylo jen díky tomu, že jsem chodila hodně plavat a cvičila těhotenskou jógu a uvolňovací cvičení. Taky jsem hodně chodila pěšky. Pamatuji si, že jsem v 33. týdnu šla na Lysou horu a v docela slušném tempu. Potom jsem si trochu nadávala, když bylo v doporučení pro vyvolání porodu napsáno – rychlejší procházky a skákání na balónu. V mém případě bych asi musel běžet maratón a skákat na trampolíně, jinak byla Emilka na všechno zvyklá a jen tak něco ji nerozházelo. Jen pro zajímavost – nakonec jsem ji ven vyhnala chilli polévkou.
Můj poslední trimestr byl hodně aktivní. Otevřely se nám s bráchou cyklo kroužky a až do 34. týdne jsem s dětma jezdila každé úterý a středu na kole. Ale jinak jsem od 8 měsíce na kole nejezdila. Měla jsem už poměrně velké břicho a začalo mi to být nepříjemné. A tak jsem chodila pouze opravdu hodně pěšky a plavat.
Poslední měsíc už jsem jen na zahradě sbírala diviznu a občas se šla projít. Bylo strašné vedro a u nás na Jižní Moravě byl ten poslední měsíc fakt utrpení. Od 36. týdne už jsem omezila také plavání a opravdu jsem se začala i mentálně připravovat na porod. Šíleně jsem se na něj těšila a zároveň jsem se bála, jestli zvládnu porodit normálně. Využila jsem pomoci mé paní fyzioterapeutky Leničky Jůzové a ta mě uklidnila, že mám pánevní dno a svaly kolem pánve hezky uvolněné a to, co ještě chybělo mi pomohla odblokovat. Pro mě to byla hlavně mentální úleva, že nemusím mít strach.
V průběhu sportovní kariéry jsem prošla hodně pády na kostrč a trochu mě to strašilo, že Emilka neprojde pánví při pohnuté kostrční kosti. Takže to mě Lenka uklidnila, že mám vše ok. Asi bych doporučila návštěvu fyzioterapeuta všem prvorodičkám. Je to fajn pro klid duše, že už je to opravdu jen na Vás.
Chutě jsem měla pořád stejné a musím říct, že jsem jedla zdravě, ale obrovské porce. Myslím, že jsem úplně v pohodě snědla každý den dva obědy a dvě večeře a mezi tím, kolem pět jablek za den určitě. Někdy těch jablek bylo i deset! Měla jsem na ně prostě chuť. A taky jsem ráno pila kávu s mlékem, další věc, kterou jsem si před těhotenstvím zakázala. Je sranda, jak jsem byla před otěhotněním kritická a říkala si, že budu striktní. No a když jsem byla těhotná, tak jsem hodně ze svých zásad porušila. Třeba když jsem vylezla na Lysou horu, tak jsem si dala malé pivko. Ale pořád si myslím, že malé pivko je lepší než kofola. Takový rebel jsem byla.
Koncem 38. týdne jsem měla o 19 kg více a už pro mě bylo všechno náročné. Nicméně, boty a ponožky jsem si byla schopná nandat celé těhotenství. Mám jednu super větu v deníku o Emilce. Říkala jsem jí žížalák, protože se šíleně hemžila, a to trvá stále, i teď venku. A další název byl Otesánek, protože mě nenechala ani 2 hodiny bez jídla. Takže když jsem psala jeden den manželovi zprávu, že je Emilka žížalák a ještě k tomu Otesánek, tak se tomu hodně smál. Jinak je opravdu super vozit na výlety v těhotenství aspoň záchranou tyčinku, protože když má to stvoření v břiše hlad, tak prostě furt otravuje, dokud mu nedáte najíst. U mě se to projevovalo velkými křečemi. Pak jsem ji pochopila a nosila velké tyčinky v kapse, kdyby náhodou. No byla to sranda, a to ta největší měla teprve přijít. POROD!! O tom ale příště.
