Cyklodovolená s dětmi aneb co nepodcenit, aby se výlet vydařil

Co vše přispěje ke klidnému a pohodovému průběhu jakéhokoliv výjezdu?

1. Nácvik před odjezdem na dovolenou
– technické dovednosti (přejíždění děr na vozovce, vyjíždění obrubníků, jistota jezdce při  brždění a seskakování z kola)

– nacvičená jízda na silnici (rovná jízda u pravé krajnice, pevné držení řidítek a držení přímého směru a základní respektování pravidel silničního provozu)

– najeté kilometry v nyní již silných nožičkách

2. Promyšlené plánování jednotlivých tras.
Vezmeme v potaz fyzickou a psychickou výkonnost družstva (zejména toho nejslabšího člena) a podle toho zvolíme délku výletu. Dětem se určitě lépe pošlape za zmrzlinovým pohárem, čokoládovým pokladem,  prohlídkou zámku či výstupem na rozhlednu, než „čistě tréninkově“.  Promyslíme odpočinková místa (hřiště, studánku, potůček, palouček), kde vydechneme a alespoň na chvíli změníme pohyb (vykoupeme se, proběhneme, zahrajeme na schovávanou, nasvačíme). Děti po nějaké době, v závislosti na  věku a výkonnosti, neoddiskutovatelně potřebují změnu činnosti a přenesení pozornosti jinam. Mají schopnost rychlé regenerace, pookřejí, minulá a budoucí dřina ustoupí do pozadí a hned se jede veseleji. Tipy na konkrétní trasy a výlety nejen na kole zpracoval například také server Arecenze ve svém článku o výběru destinace dovolené.

Omezíme na minimum jízdu po frekventované silnici, i kdyby to znamenalo popojet autem či vlakem. I malé děti krátký úsek na silnici zvládnou, ale pozornost dětí i rodičů dosáhne maxima a o radosti z jízdy nemůže být řeč. Dospělý po tuto nezbytně nutnou dobu kryje dětem záda, jede nejdál od krajnice a stane se jakýmsi živým terčem projíždějících vozidel. A proto hurá na cyklostezku, lesní cestu, turistickou značku, kde je prostor pro povídání, zastavování, závodění, kličkování, zvedání předního kola, atd.

Pokud jde o množství kilometrů, pro cyklovýlet s dětmi určitě platí, že méně znamená více.

Přibereme děti již do příprav a plánování cesty. Budou alespoň rámcově vědět, co je čeká, získají geografické znalosti, naučí se pracovat s mapou a hlavně se od samého začátku budou cítit důležitou součástí výpravy a jistě vyrazí s větší chutí, než když je vytrhneme přímo od rozestavěného lega či rozkoukané pohádky.

3. Před výjezdem pečlivě připravíme kola, neb není nic horšího, než s malými dětmi řešit neopravitelný defekt, kterému šlo předejít, 20 km od domova… Zkontrolujeme stav pneumatik, utáhneme šrouby, vše promažeme)  a zabalíme „povinnou výbavu“: náhradní duši, lepení, pumpičku, nářadí (nejlépe lehké nářadíčko ve tvaru kapesního nožíku).

4. Nezbytnou výbavou je dále dostatek pití a svačina, jejíž velikost je přímo úměrná délce výletu a dalším potencionálním občerstvovacím možnostem (frekvenci výskytu hospod). Nezapomeňte, že děti potřebují doplňovat energii častěji než dospělí (rychleji spalují, nemají zásobárny tuku). Natěšený tatínek sice může mít pocit, že „jsme přece teď dosnídali“, ale rychlá musli tyčinka či hrst brusinek dokáže někdy udělat zázraky.

5. I přesto, že rtuť teploměru vyšplhala dopoledne vysoko, zabalíme do batůžku náhradní oblečení, lehkou větrovku, návleky na nohy nebo punčocháče. Nikdy nevíme, zda se výlet neprotáhne a stejně jako je u dětí odlišná schopnost udržet pozornost či doplňovat energii, tak i termoregulační systém dětí pracuje jinak než u dospělých a mnohem rychleji se přehřívá či podchlazuje. Musíme být proto vždy připraveni na variantu deště a ochlazení.

Na závěr jen přání krásných zážitků s vašimi malými cyklisty! Buďme trpělivými průvodci  jejich bajkových začátků, nečekejme hned nemožné, dopřejme jim čas na to, aby si pohyb na kole zamilovali stejně jako my a udělejme maximum, aby se jim jízda na kole stala zdrojem radosti a potěšení a ne nutností a nenáviděnou povinností. Prožitá spokojenost se dětem vrývá pod kůži a formuje obecný přístup k pohybu v letech dalších.

Autor: Madla Fantová

Kája Polívková