HVĚZDY BUDOUCNOSTI – Amálie Gottwaldová
Další díl seriálu rozhovorů s talentovanými nadějemi a jejich trenéry
Je jí 16 let, žije nedaleko Brna, od 5 let jezdí na závody, umí to ale nejen na kole. Už jako starší žákyně si domů přivezla bronzovou medaili z cyklistického ME mládeže. Kolo miluje, stejně jako kreslení fantasy obrázků. Amča, jak jí její nejbližší říkají, se sportem jako takovým stále baví a využívá pestrost všeho, co umí. V tom jí pomáhá skvělé a pohodové rodinné zázemí, Jirka Vašíček, šéf CP teamu i trenér Jirka Ošťádal. I proto je obrovským příslibem české cyklistiky….
Amálko, nejprve prosím krátké představení, odkud pocházíš, na jakou jsi chodila ZŠ a co nyní studuješ?
Jmenuji se Amálie Gottwaldová a bydlím s rodiči a se ségrou v malé vesnici Spešov. Na základní školu jsem chodila do Blanska na ZŠ Salmovu 17. Momentálně studuji prvním rokem na Gymnáziu v Boskovicích. Do budoucna budu rozhodně chtít vystudovat vysokou školu. Jakou? To ještě vůbec nevím. Nejvíce mě baví historie, literatura a biologie, tak uvidím…
Jak je to sportem u tvých rodičů, jste sportovně naladěná rodina?
Jak už jsem zmínila, mám mladší sestru Lucku. Ta stejně jako já trénuje a závodí na horských kolech a také v cyklokrosu. Naši rodiče nás ke sportu vedli úplně od malička. Jsme hodně sportovně založená rodina a to nejen na kole! Vlastně pořád něco děláme, chodíme na procházky, na skialpy, lezeme ferraty. Zároveň s Luckou trénujeme v plaveckém oddílu v Boskovicích.
Co tě jako malou holku bavilo? Sport, ale i jiné aktivity?
Jako malou mě hrozně bavilo hrát si v lese. S Lucinkou jsme skoro každý den blbly v lese, vzpomínám si jak jsme si vždycky stavěly bunkry a různé domečky 🙂 Společně jsme taky všichni jezdili na cyklovýlety. Moc ráda jsem malovala, vymýšlela a vyráběla všelijaké věci. Kdykoli se přede mnou na procházce objevila nějaká skalka nebo kámen, neodešla jsem dokud nebyla překážka zdolaná.
A kdy přišlo do tvého života kolo?
Na plastové motorečce jsem závodila už ve dvou letech. Potom jsem rovnou přesedla na kolo s bočníma kolečkama. Bylo celé růžové, no jak se mně líbilo! S kolečkama mi to teda nešlo hned, nesnášela jsem je, ale s tátovou pomocí jsem to nakonec zvládla. Hodně rychle jsme je následně oddělali. Pak už to byl bílý Lapierre, potom zlatý Pells, no a teď už mám sedátko výš než řídítka (to jsem si jako malá vždycky přála). Už jako malé holky jsme jezdili všichni po závodech v regionu. Závodila jsem já, ségra, táta a někdy i máma.
Začínala jsi závodit na horských kolech, kdy ses pustila i do cyklokrosu, kde se ti také hodně daří?
Ano, nejdříve jsem závodila jen na horských kolech. Dovedl mě k nim můj táta. Svou první celou cyklokrosovou sezónu jsem odzávodila až v roce 2021 a to jako kadetka prvoročařka.
Kdysi s taťkou jako doprovod, teď už je to naopak
Co tě baví na: horských kolech, cyklokrosu, asi trénuješ i na silnici?
Na horských kolech mě hrozně baví ta technika, jak už na tratích, tak v tréninku. Ráda se v ní zlepšuji a posouvám hranice svých limitů. A náročné výjezdy ať už bolí sebevíc, ráda vždycky zaberu a znepříjemním si je 🙂 Na cyklokrosu mě zase baví různé druhy povrchů, nejradši mám určitě bahno. Zároveň jsem si hrozně užívala reprezentační výjezdy a to zejména díky té úžasné partě! Na silnici trénuji pravidelně, je to potřeba.
Sportovec si musí vést i nějakou evidenci svých tréninků. Co používáš ty? Je to pro tebe nutné zlo nebo jsi milovník čísel a pečlivě sleduješ watty, hodiny, atp?
Nově jsem začala používat TrainingPeaks. Rozhodně nejsem nijak ujetá na číslech, spíš se jen vždycky podívám jaké jsem měla hodnoty, popřípadě se pochválím, nebo si řeknu, že to dneska úplně ideální nebylo.
V cyklokrosu jsi letos závodila prvním rokem v kategorii juniorek, v horských kolech jsi sbírala úspěchy jako kadetka. Když by ses měla ohlédnout a vybrat tři výsledky, kterých si nejvíc ceníš, jaké by to byly?
Z cyklokrosů to bude určitě čtvrté místo na světovém poháru v Namuru a triumf na mistrovství ČR v Táboře. Na horských kolech tři roky po sobě třetí místo na mistrovství Evropy mládeže.
Máš nějaký závod, kdy jsi měla očekávání, ale který jsi opravdu hodně pokazila?
Určitě jich byla spousta, ale myslím, že žádný z nich nedopadl úplně tragicky. Tyto závody jsou však nejdůležitější pro zlepšení, bez nich by to nešlo.
Máš v cyklistice – naší nebo zahraniční – nějaké vzory, které tě inspirují? A co cyklistické cíle, sny? Splnilo už se ti z toho něco?
Určitě Evie Richards, je to britská závodnice, která je mi moc sympatická. Pořád se usmívá a je pozitivní. Mým cyklistickým snem je získat medaili ze světového poháru.
Rozhodně můj dosavadní největší sen, společný s mojí velkou kamarádkou Hankou Vikovou, bylo dostat se na MS v cyklokrosu v Táboře. Náš jasný cíl jsme si daly rok před MS, právě když jsme tam o rok dříve fandily. Uběhlo to rychle a my jsme obě, bok po boku závodily před úžasným českým publikem.
Jak jsi na tom v horských kolech s technikou? Už se dostala na nějakých závodech na limit, s odvahou a dovednostmi, že by ses bála?
Myslím že technika není mou slabou stránkou, doposud jsem vše zdolala na hardtailu a technikou se spíš bavím. Občas nějaký malý strach přijde, většinou to ale vždy vypadá hůř, než to doopravdy je.
Jaké tratě ti na horských kolech víc sedí: když je bláto, mokré kořeny, rock gardeny nebo přírodní tratě? A v cyklokrosu?
V obou disciplínách mám nejradši neskutečně těžké podmínky. Bahno, mokro, technika a kopce.
Když zmiňuji cyklokros, musím se vrátit k MS v Táboře. Tam byl hodně náročný okruh a ty jsi zvládla parádně štafetu i druhý den individuální závod. Jak jsi s odstupem času spokojená a jak hodnotíš výsledek?
S odstupem času jsem s výsledkem v Táboře rozhodně spokojenější než hned po závodě. Jestli chcete zajet dobrý výsledek, musí se vám sejít nejen forma, ale i všechny ostatní okolnosti, které se nemusí zdát tak důležité. Poprvé jsem tam jela štafetu v cyklokrosu, předávala Zdeňkovi Štybarovi, to byl úžasný zážitek a jsem ráda za tu příležitost. Tudíž s ohledem na vše, co závodu předcházelo, jsem s výsledkem spokojená.
Jakou vlastnost bys u sebe vyzdvihla jako tu, která ti třeba i pomáhá v tréninku? A v čem vidíš naopak svoje rezervy, co bys ještě chtěla vylepšit?
Umím na sebe být přísná a nic si neodpustit, nemusí to být vždy pozitivní, ale určitě mi to dost pomáhá v tréninku i ve zlepšování. A co se týká rezerv, myslím, že bych se měla víc zaměřit na cvičení a regeneraci po tréninku.
Na jakých jezdíš kolech? Co vše máš k dispozici na tréninky a závody?
Tuhle cyklokrosovou sezonu jsem poprvé odjela na kolech Specialized, o ty se mi stará táta a kamarád mechanik Šusty. Musím říct, že stěžovat si rozhodně nemůžu. Na nadcházející sezónu horských kol jsem od Ježíška dostala první celoodpružené kolo a to S-Works. Zatím jsem na něm byla párkrát a jsem neskutečně spokojená. K tréninku na silnici mám kolo Lapierre. Doma mám ještě k dispozici chytrý trenažer Tacx a válce.
Zbývá ti vedle tréninku čas na nějakou zálibu? Jak ráda ten volný čas trávíš?
Tedy pokud zrovna netrénuji, nebo se neučím, najdete mě s hlavou zabořenou v knížce. Nejraději čtu poezii, historické romány, detektivky a občas i fantasy. Moc ráda taky maluji a kreslím. Nejraději ze všeho poslouchám hudbu, a to na každém kroku a při každé příležitosti.
Tvůj největší nebo třeba hodně veselý zážitek, který ti cyklistika přinesla? Je jedno, jestli ze závodů, soustředění…
Musím říct, že z cyklokrosové sezóny máme nespočet veselých zážitků. A to zejména s Hankou Vikovou a Káťou Douděrovou, čemu se smát dalo, tomu jsme se smály. Každé soustředění a každé závody jsme držely při sobě a vytvářely jsme si nezapomenutelné zážitky.
Prozradíš plány a cíle na příští rok?
Od horských kol vůbec nevím vůbec, co čekat. S holkama ze zahraničí jsem se ještě ani pořádně nepotkala. Rozhodně se ale chci dostat do reprezentace a absolvovat co nejvíce výjezdů. No a v cyklokrosové sezóně? Kdo ví, jak to bude příští rok, avšak zabojovat o tu vysněnou medaili, to bude mým největším cílem.
Očima trenéra Jiřího Ošťádala
Jak dlouho je Amálie vaší svěřenkyní?
Naplno od listopadu 2023.
V cyklokrosu jezdila letos prvním rokem v juniorkách a v rámci SP posbírala řadu opravdu krásných výsledků. Čekal jste to?
Vzhledem k Amálčině historii se daly očekávat velmi dobré výsledky, ale myslím, že očekávání ještě předčila. Hlavně je potřeba říct, že zásluhu na většině jejich výsledků na SP, hlavně na začátku sezóny, nemám já, ale její rodiče, u kterých má perfektní zázemí a zároveň na ni nevyvíjí tlak.
A zpětně hodnocení MS v Táboře?
Výborný výkon po všech stránkách, zvlášť k ne úplně ideálnímu zdravotnímu stavu a ještě nasazení ve štafetě, která určitě vzhledem k podmínkám vzala nějaké síly. Ale je to MS, každý start na něm je odměna a nezklamala ve štafetě ani v individuálním závodě, naopak, byl jsem z výsledků nadšený.
Které klíčové vlastnosti pomáhají Amálii ve výkonnostním růstu, jaké jsou její silné stránky?
Určitě technická zdatnost, vytrvalost a houževnatost a taky to, že se nebojí za to vzít hned po startu a jet dopředu.
Řekl bych že Amálka není nijak tvrdohlavá a nechá si poradit, nebojí se zkusit něco nového. Dále pak umí naslouchat vlastním pocitům a nedrtí vše za každou cenu, například při tréninku. Umí sdělit pocity, dle kterých se trénink klidně celý překope ze dne na den, což se často jiným trenérům moc nechce …
Řeším hodně detailů, které jí někdy ani neříkám, spíš to pak implementuji v tréninku.
Je trémistka? Pokud ano, jak s tím pracujete?
Řekl bych, že bývá zdravě nervózní, je to součást každého výkonu, snažíme se to využít k tomu, aby měla jiskru a snažím se jí vždy jen dodávat sebevědomí, aby věděla co má odmakáno a že udělala vše dobře a že už je to jen o tom, jak to sedne a jak se vyspí a to do určité míry ovlivnit nejde, když to nedopadne svět se nezboří.
Amálie úspěšně kombinuje horská kola a cyklokros. Kdy a kolik volných dní/týdnů mezi sezónami dostane? Je to čas úplně bez kola?
Moc ne :), člověk se má hýbat, sportovec obzvlášť, je to jeho normální stav, volné dny jsou často stres, dát jí dva týdny volno bez ničeho nemá žádný pozitivní efekt. Dostává volno od systematického tréninku, nemusí nic cca 2týdny, ale když se chce jít projít, proběhnout nebo jede s rodiči na skialpy do Livigna jako letos, tak se nic neděje. Zakázáno má jen se unavovat a nutit se do čehokoliv, odpočívat musí hlavně hlava.
Kolik % času zabírají v přípravě jiné sporty, než cyklistika? Je na to prostor?
Poměrně hodně, Amálka je dobrá i proto že kolo zase tolik nehrotíme a dokud to bude fungovat, nebudeme na tom nic měnit. Přidávat kilometry na kole můžeme vždycky, ale tělo, srdce a plíce máme jen jedny, jestli objem natrénuje na kole, v zimě na běžkách a na skialpech, nebo během, je celkem jedno. Na kole trénujeme více specificky a úderně, nemusí na něm zatím trávit všechny tréninkové hodiny.
Jak moc letošní výsledky posunuly vaše (i Amálky) ambice pro příští rok? Opět to bude
kombinace horských kol a cyklokrosu?
Co se týká mých ambic, tak jsou hlavně takové, aby to Amču bavilo, byla zdravá a tím samotným vím, že se bude zlepšovat. Kombinace horských a kol a cyklokrosu problém není, zvlášt v jejím věku, ale určitě budeme více vybírat závody aby jich nebylo tolik, hlavně přes zimu, a aby bylo více prostoru na trénink mezi nimy i odpočinek.
Foto: Jan Brychta, Milan Žejdlík, archiv A. Gottwaldové
