Novoroční rozhovor s Kateřinou Nash
Rozhovor s historicky nejúspěšnější českou bikerkou….o životě, sportu, blížící se olympiádě i motivaci proč je fajn jen tak jezdit na kole….
Přestože žije víc jak 15 let ve Spojených státech, je miláčkem národa. Tedy minimálně toho cyklistického….
A zcela oprávněně – tato velmi sympatická a stále usměvavá závodnice, dělá radost svými výkony, v horských kolech i cyklokrosu, hrdě reprezentuje Českou republiku, přestože už dávno mohla mít americké občanství. Naše “malá Káča”, jak se jí říkalo ještě v juniorském věku, kdy nesměle nakukovala do světa velké cyklistiky, získala za ty roky spoustu úspěchů a stala se i motivací pro mnoho dalších závodnic, které vnímají její příběh, postupnou cestu od lehce nadprůměrných výsledků až po mety nejvyšší, jakými jsou světové medaile a vítězství ve Světových pohárech.
Katka si přes své úspěchy stále zachovává otevřenost a ochotu předávat své zážitky a zkušenosti dál. Náš rozhovor se odehrál 12 hodin po jejím příletu do Čech, sešly jsme se jako bývalé kolegyně ze závodního pole v útulné kavárně a při velmi příjemném posezení vznikl i tento rozhovor pro náš web Dámy na kole….
Katko, vítej opět v Praze. První otázka se doslova nabízí – po jak dlouhé době to pro tebe jsou české svátky ?
Já jsem tu byla loni, ale v rámci závodního programu. Štědrý den jsme strávili v Praze, s našimi jsme zašli do mexické restaurace a hned druhý den ráno odjezd na závody. Takže tradiční vánoční svátky si doma, v Prachaticích užívám …myslím že po 10 ti letech.
Přes 15 let žiješ v Kalifornii, zvykla sis na zdejší pojetí vánoc? Přenesla jsi tam něco z českých tradic ?
Já asi nejsem moc typ člověka, který drží pevné tradice, kvůli sportu jsem od mlada strávila hodně času pryč od rodiny, ať už šlo o tyto svátky nebo narozeniny. V Kalifornii, v horách u Lake Tahoo, kde jsem doteď žila , je to jinak, tam se sejde u společně večeře třeba i 15 lidí, všichni, co se tu potkávají, pracují v lyžařském středisku a nemohou cestovat na pár dní domů, přes celou Ameriku. Takže je to spíš takové vánoční setkání přátel, druhý den se jde společně lyžovat….
A co se týče tradic, třeba pečení cukroví – asi dvakrát jsem to tam zkusila, ale zájem o to moc nebyl, takže vyhrál jablečný štrúdl. Mám babičky recept na těsto, ten má úspěch, a vlastně už tradici- musím ho upéct i často během roku, když jdeme na nějakou oslavu.
Zpátky k tvému pobytu tady. Jak dlouho zůstáváš a jaký máš program ?
Budu tu 14 dní a program mám tentokrát skutečně pohodový, bez závodních a ani tréninkových povinností. Minulý týden jsem, měla poslední cyklokrosové závody a potřebuji si dát pauzu. Termínově to krásně vyšlo na svátky, nemám s sebou ani kolo ! Jen jsem si chtěla užít Šumavu na lyžích, ale zatím to se sněhem nevypadá slavně…bohužel. Projet se jen tak volně, ani ne po závodních tratích, ale kolem Kvildy….po tom se mi stýská…..
Jsme na prahu nového roku, fanoušci horských kol s očekáváním vyhlížejí největší domácí sportovní událost – mistrovství světa, které se koná v Novém městě na Moravě. Ty jsi na podzim přislíbila účast, předpokládám, že jdeš do přípravy naplno….
Přesně tak. Když jsem se rozhodla, že chci jet mistrovství světa v Novém městě, od toho se odvíjely i další plány. Když už někam jedu, chci připravit co nejlépe. Od začátku ledna budu mít i od týmu maximální prostor pro cílenou přípravu na tento důležitý závod.
A o pár týdnů později jsou OH v Riu… Sleduješ situaci ohledně postavení českých žen v žebříčku národů ?
Ano, koukala jsem na konci sezóny, takže když to dobře dopadne, jedno místo se určitě vyjede. A dvě…? To by jsme musely zrychlit a hlavně zajet všechny závody na 100 % , což je těžké, protože lidi se chtějí připravit i na OH, i na MS…. Já plánuji objet všechny svěťáky a v USA i další závody, které jsou dobře bodově ohodnoceny, takže jedno místo by mělo pro Českou republiku vyjít určitě.
Bude tedy stát na startu Katka Nash ? Reprezentační trenér, Viktor Zapletal se nechal slyšet, že se rozhodneš v únoru ?
Přiznávám, že jsem se dlouhodobě na OH nechystala. Pro někoho je to dlouhodobý sen, pro mě to od poslední OH nebylo něco, pro co bych chtěla znova žít. Nicméně, teď jsme kousek od toho a já se budu na 100% chystat na Nove město a OH jsou chvíli potom. Samozřejmě je to těžké rozhodování. Já na to už koukám i trochu jiným pohledem…když jsem jela jako devatenáctiletá do Atlanty, byl to obrovský začátek mé kariery. Na jednu stranu vím, že můžu něco zajet, když to dobře dopadne, ale vlastně nějaká mladší závodnice může mít příležitost nastartovat svou sportovní dráhu. Samozřejmě, kdybych všechny porážela v novém roce o hrozně moc, tak by to dávalo asi nějaký smysl. Fakt jsem se zatím nerozhodla, ale jsem v úzkém kontaktu s Viktorem (reprezentační trenér, pozn.red). Vím, že jsem poslední tři roky říkala, že na OH už nechci, protože s profesionálním přístupem, kdy pro to člověk chce udělat maximum je to velká životní oběť.
Takže to je otevřené a na druhou stranu i motivující pro ostatní mladší závodnice, pole je tady teď vyrovnané, jsou tady 3-4 holky, kterých se to může týkat. Když tam nepojedu já, život jde dál, není to něco, na čem moje kariéra závisí. Jak jsem řekla, těším se do Nového Města, ale třeba i na celou cyklokrosovou sezónu.
Takže nechystáš po MS, resp. letní sezóně konec kariéry a můžeme se těšit ještě na tvoje další působení?
Já se snažím pomalu nějakým způsobem dostat z tohoto vrcholového sportu někam dál, ale jak víš, je to těžké…před pár lety jsem si říkala, ano-končím, začnu budovat karieru jinde, ale pak jsem si uvědomila, jak mě kolo a závodění obrovsky baví. A hlavně když v tomto věku jednou skončíš, tak už se k tomu nevrátíš…. A já mám skvělý tým, který mě chce, který mě platí a mám vlastně super podmínky. Kdybych třeba na dva roky přerušila, už bych se do stejné pozice nevrátila. Vím, že ten konec je někde blízko, je mi 38 let, ale že bych věděla, kde je ta definitivní pomyslná tečka, to ne. Letos jsem vynechala svěťáky, odpočinula od cestování, teď se vracím…..no uvidíme 😉
Určitě ti budeme přát závodní dlouhověkost. Když už zmiňujeme tvůj věk, jak to děláš, že ti drží zdraví ? Nemyslím formu, výkonnost, ale vyhýbají se ti zranění, úrazy. Co si pamatuji, tak ten poslední průšvih – 7 zlomených žeber, jsi měla ještě coby juniorka….
Jojo, od té doby je to dobré ;-). Když se zamyslím nad svou kariérou, tak mám docela štěstí. Občas trochu problémy s kolenama, v Londýně (na OH) se mi zasekly záda, což byl docela problém, ale vše se to řešilo nějakým cvičením. Myslím, že je to hodně dané tím, že jsem přecházela z lyžování, kde pracuje celé tělo, svaly nejsou v takové dysbalanci….vlastně když jsem se právě před OH v Londýně soustředila jen a jen na cyklistiku, začaly mi trápit najednou ty záda. Od té doby se to opět snažím mixovat, běhám, v zimě jezdím na běžkách, občas vložím i cvičení jógy….vlastně i proto mě baví cyklokros, tam je příprava pestřejší. Možná mi to někdy uškodilo, že jsem měla z lyžování svaly, ale na druhou stranu, když člověk z kola padá, zas mu to pomůže…
Tvé světové úspěchy v elitní kategorii přišly až po 5,6 letech života v zámoří. Byla to otázka tvé vyzrálosti a nebo ti tolik pomohly místní podmínky ? Je zahraniční angažmá nutným krokem k cestě do světové špičky ?
Já jsem odešla do USA z vícero důvodů, jedním z nich bylo moje trápení v lyžařskému mančaftu. Já excelovala jako juniorka, ale pak to chvíli trvá, než se v dospělé kategorii daří. Nás vzali hned na SP, ale my na to neměly… V jedenadvaceti jsem se cítila na odpis…
V USA jsem šla do školy, a lyžovala za univerzitu, trénink se změnil, bydlela jsem v 1600m nad mořem. Cyklistice jsem se naplno začala věnovat až v 2003, doháněla jsem kilometry, které si člověk musí najezdit pro potřebnou vytrvalost. Mě osobně pomohlo i to, že se závody zkrátily, když to šlo z těch 2 hodin na 1,5 hod. To jsem měla natrénované z lyží, proto mi i jde dobře cyklokros – umím jet hodně rychle, ale na delších tratích mi docházelo. Zaměřila jsem se na závodní zónu, abych v ní závod cross country vydržela celý. Pak se to samo nějak zlomilo, myslím, že člověk jako sportovec kolem té 30 tky zraje, oproti chlapům jsme my, ženy, na tom v tomhle věku líp….vyřešené studium, vztahy. Chlapi naopak začnou po třicítce zpomalovat…
Samozřejmě, jsou tam vyjímky..třeba Jolanda Neff, Pauline Prevot, to jsou špičky od 16 let, ale ten zbytek….holky dozrávají později. Je důležité udělat v mládí základ techniky, protože závody se z tohoto pohledu hodně přiostřují. V minulosti bylo bahno, sjezdy, a když před tebou někdo spadnul, byla to jen jeho chyba, jeho ztráta. Teď je to jiné, je jedna lajna, spadneš s ním, bolí to , platíš za to….
Jaký je pohled na ženskou cyklistiku v zámoří – jak je těžké se cyklistikou uživit ? Je váš čistě dámský tým LUNA Women mimořádná záležitost ? Marketingově je to velmi působivé…
Jak v které disciplině, já mám to štěstí, že jsem si vybrala horská kola, cyklokros. Pokud jde o price money, tak ty jsou stejné jako u mužů od těch 90 let, což je správné, protože jezdíme stejnou trať, téměř stejnou délku. Není to třeba jako na silnici….tam se to těžko porovnává. To samé cyklokros, v USA je na vysoké úrovni, já jsem tam jela svěťák a tam bylo třeba 70 žen na startu a to je pak skvělé. Peníze tam jsou poslední čtyři roky stejné. O to větší překvapení je na závodech v Evropě, kde ženy např. na závodech C1 dostanou 10 % z toho, co muži. Co se týče zabezpečení v týmech, podmínky v týmech obecně, nikoliv jen ženských, oproti dřívějším dobách už nejsou takové, jako dříve. I proto jsem šťastná, že jsem v týmu LUNA , který je velmi stabilní, příští rok to je 16. sezóna a já jsem ráda, že naše spolupráce funguje. Jsme ryze ženská formace, důkaz toho, že není nutné mít v týmu aspoň jednu chlapskou hvězdu. Náš tým je postavený na jiných morálních základech, než na ženské atraktivitě, kráse…..Většina holek v týmu má vystudovanou VŠ, umíme mluvit, ale jsme především cyklistky,nikoliv modelky, když si lidé uvědomí, o čem ten náš sport je a máme nějaké výsledky, tak nás lidé respektují. A sponzoři podporují.
Váš LUNA tým je také propojen s hobby cyklistikou, triatlonem…
Máme přes 300 členek, myšlenka byla založit Luna kluby v různých městech a podporovat je v aktivním sportu. Není to pro závodnice, ale třeba když se někdo přistěhuje do nového místa a chce začít jezdit, jen neví kde, tak aby našel skupinu, která v začátcích pomůže. Tak si ta holka najde náš klub, nic jí to nestojí, může se zúčastnit organizované vyjížďky, která bývá zpravidla 1 x v týdnu, jednou za čas pozvou někoho nás, z těch profíků, a ukazujeme, jak na kole jezdit. Já ráda jezdím s klukama pořád, já se od nich hodně naučila, jezdí rychle, ale někdy mám dny, kdy ráda jedu i s těma holkama, kdy se nechci s nikým honit a užít si to. Kolo to je zábava a to ty ženský umí… jen tak si jet. Na fungování se podílí i naši sponzoři, v klubech mají pak zvýhodněné ceny na kola, řada ambasadorek ale za tu práci nic moc nemá, jen dres, Luna tyčky, jednou za rok máme společnou akci, kde se učí od nás a ony pak předávají dál.
Co tvůj volný čas ? Jak trávíš chvíle mimo kolo…?
Občas se nějaký najde… já mám 2 psy a ty zaberou hodně času…mám maďarské ohaře, ty právě potřebují hodně ven, takže mi přijde, že někdy strávím celý den venku…jdu se psy, pak na kolo , pak zase se psy a den utekl…Jinak moc koníčky nestíhám, ale doufám, že jednou se k tomu nějak dostanu. Před dvěma roky jsem přestěhovala z hor na předměstí San Franciska, takže přibyla i možnost nějakého divadla, kina, výstavy.
Je to asi hodně velká změna…
Je to velká změna, ale dobrá změna, protože já jsem celý život strávila mimo velkoměsto, spíše v horských městečkách, tak jsem ráda , že jsem měla tu šanci a teď si to užívám. Ale nevím, jestli to bude místo, kde strávím celý život, Co se týče tréninku, na silniční cyklistiku je to skvělý, na horský nic moc, to už musíme dojíždět…Hory mi samozřejmě chybí, a třeba když jedeme někde v nadmořské výšce, tak to hodně pociťuji, takže třeba když jsme jeli závod „Leadville 100“ /Katka dokončila na třetím místě -pozn. red/, který je 2500 metrech nad mořem, tak jsem se na část léta musela vrátit do hor, aby si člověk zvykl a natrénoval. Asi to hodně i vnímám, když jsem téměř 15 let ve vyšší nadmořské výšce bydlela.
V USA žiješ v podstatě svůj celý dospělý život, přesto jsi dosud nepřijala americké občanství, závodíš na Českou republiku. Přemýšlíš o návratu zpět ?
Zatím nemám plány se vrátit zpátky, tam, kde bydlím, se mi líbí. Ale líbí se mi i v ČR a nemám to nijak vyhraněné. Když bude nějaká nabídka v ČR, kdo ví…. Teď jsem v situaci, kdy si mohu udělat, co chci a jít, kam chci. Kvůli závodění mám tu zelenou kartu, což je na život v USA v pohodě, jen musím strávit víc času v USA než mimo, takže kdybych chtěla třeba jet na rok pracovat do ČR, tak by to byl problém.
Nový rok je časem přání a předsevzetí, dáváš si je ? Hodnotíš si pro sebe uplynulý rok ? Co ti třeba udělalo největší radost a na co bys radši zapomněla…?
Já určitě bilancuji, ale nevím jestli to je na konci roku, spíš po sezóně . A o životě také, ale nevnímám nový rok jako ten zlomový bod, kdy musím něco měnit. Věc, na kterou bych raději zapomněla, je ukradené auto po vyhraném SP v cyklokrosu. Naštěstí je to už vše vyřešené, auto mám nové. Měla jsem tam spoustu věcí, ale třeba kolo tam nebylo, což je pro mě důležité…
A z těch nejlepších okamžiků ? Dám mimosportovní příklad, jeden z mých pejsků měl rakovinu a vyléčil se, to je asi to letos nejlepší .
Na závěr, mohla bys vzkázat něco motivačního našim čtenářkám ?
Aby si našly dobrou partu, vybraly pro sebe ten pravý materiál na ježdění a užívaly si . A nejezdily pořad na ty stejná místa, ale objevovaly a užívaly si to, protože pro mě ty nejlepší momenty, kdy si něco uvědomím, jsou právě ty na kole.
Moc díky za čas, který sis pro nás našla a za redakci i čtenářky ti přeji stále pevné zdraví v novém roce a ať ti vyjde vše dle tvých představ !
Autor: Kája Polívková
Foto: archiv DNK,mtbs a Katky Nash
