Místo piva kapačky. Rozhovor s Terezou Němcovou o cestě za titulem.

V Lipníku nad Bečvou, kde se mistrovské klání startovalo, uvítalo závodníky tyrkysovou oblohou a teploty připomínaly skoro letní počasí. Maratonský závod měřil bezmála 100 kilometrů, s úctyhodným převýšením 2288m. Zdejší trať je rozdělena na dvě půlky: první techničtější a hravější, druhá těžší, s táhlými výjezdy v Oderských vrších. Je zkrátka hodně spravedlivá a závodníky dokonale prověří jak po fyzické, tak i psychické stránce.

Obojího si dostatečně „vychutnala“ i Tereza, která se stále specializuje především na olympijské cross country, na druhou stranu právě v maratonu získala v r. 2014 titul mistryně Evropy a světový bronz. Vítězství se od ní tedy v očekávalo…

Terezo, byla jsi papírovou favoritkou, s čím jsi do závodu šla?
Samozřejmě jsem šla do závodu s tím, že chci obhájit titul a to se mi podařilo i přes defekt, který mě potkal. Mitasky (značka plášťů, které Tereza vozí – pozn. red.) mě nikdy nezradily, tak jsem s tím vůbec nepočítala, ale v tom štrúdlu lidi jsem neviděla na cestu a vzala šutr. Naštěstí to bylo blízko od depa, tak jsem to zvládla doběhnout a nemusel tak pro mě závod skončit.
Zdejší trať je krásná, ale také nesmírně náročná a dokonale prověří – jak se ti líbila a co ti tu sedí?
Trat jsem si víc užila při tréninku, najíždění, než při samotném závodě, protože se kvůli svému slabému startu dostanu do řad závodníků, kteří nejsou tak technicky zdatní a tak jsem musela občas překousnout i několik chodeckých či pomalých úseků. Druhá část byla díky zdejším kopcům a letos i silnému větru opravdu těžká. Jelo se mi dobře až do čtvrté hodiny, posledních třicet minut už bylo hodně náročných.

Zmínila jsi defekt, který na pohodě moc nepřidá. V které části závodu se ti to stalo?
Zachránil mě můj manžel, stál v rozkvetlém třešňovém sadu, skoro v místě, kde mi na prvního máje políbil. Teď mi tady vyměnil zadní kolo a mohla jsem hned jet. Bylo to zkraje závodu, pod tzv. Zubr výzvou, což je náročné stoupání a organizátor tu vypisuje prémii za vyjetí. Dala jsem jí a vyhrála pivo…tedy, místo toho piva jsem dostala v cíli kapačky.

Měla jsi po této ztrátě zprávy o průběžném pořadí?
Žádné zprávy jsem neměla, až na průjezd hradem, holek ale nebylo tolik, jako mužů, tak jsem si počítala pořadí podle předjetých a odhadovala, jak na tom můžu být. Ale fanoušci u trati mi pak dávali jasně najevo, že jedu první ;-). Za to jim děkuju..
Jela jsi nadoraz až do cíle?
Mě přijde, že to úplně nejde jet maraton v závodním tempu, jako jsem zvyklá v cross country. Na druhou stranu, i to vysoké tempo po tak dlouhou dobu člověka vyšťaví tolik, že se ve výsledku vydá úplně ze všech sil. To byl i můj případ.

Po závodě jsi musela na infuzi do nemocnice….Teď už je vše v pořádku?
Po závodě jsem byla fakt vyřízená, ani jsem neměla sílu si užít vyhlašování. Další den už to bylo mnohem lepší. Teď jsem na foceni Superior kol 2017 v Rakousku, tak doufám, že na mě nedávný kolaps nebude vidět! 😉

Asi nebyla chuť ani síla titul slavit…
Na to jsem opravdu neměla…. A hlavně – byly tu jiné dámy, které měly mnohem více zásluh i důvod slavit – naše maminky! Tak jsme se v neděli po závodě věnovali právě jim. Škoda jen, že k mojí mamce je to z Beskyd (současný domov –pozn. red) na Šumavu tak daleko.

Co tě čeká dál, myslím v závodním programu… Tvojí hlavní disciplínou je cross country, najde se místo v tvém kalendáři na nějaký významný zahraniční maraton, aby ses poměřila se světem?
Zatím plánuji 5. června ME v Lotyšsku a MS ve Francii, které se jede poslední červnový víkend, asi taky. Ačkoliv jsem v sobotu byla rozhodnutá už nic nejet ;-).