ROZHOVOR: Jana Czeczinkarová: ” Na trénink potřebuji klid a soustředit se”.

Tahle sympatická blondýnka vlítla do letošní sezóny famózním způsobem. Asi málokdo čekal, že devatenáctiletá bikerka týmu Sram Mitas Trek, která rok předtím bojovala v kategorii juniorek, bude prohánět  na domácích závodech nejlepší elitní ženy. Prohánět a porážet! Průjezd cílem s vítězným gestem, rukama nad hlavou si Jana Czeczinkarová užila mnohokrát, radovala se i z mezinárodních úspěchů, v její sbírce přibyly cenné kovy z evropských šampionátů v cyklokrosu. Ale přišly i okamžiky zklamání, nejistoty, zdravotních problémů, vše, co k vrcholovému závodění patří. Jak se s tím vypořádala a jaké plány má do budoucna, nám prozradila v předvánočním rozhovoru….

Jano, tvůj vstup do letošní sezóny byl famózní,bylo to pro tebe překvapení nebo jsi už tušila zlepšení na základě fyzických testů?

Bylo to pro mě překvapení, ale na druhou stranu jsem přes zimu dobře potrénovala, takže jsem ráda, že se to vyplatilo. Na testech jsme viděli zlepšení, ale s tím jsem trochu počítala, protože oproti té předchozí sezoně byla zimní příprava více všestranná, efektivnější a hlavně pocitově jsem se cítila lépe.

Povedl se ti husarský kousek, pohárový závod v Kutné Hoře a přímý souboj s Katkou Nash, z kterého jsi vyšla vítězně…

Na ten závod ráda vzpomínám, bylo to něco, co jsem vůbec nečekala. Ač Katka přiletěla těsně před závodem a nebyla úplně ve své formě, tak jsem si závod moc užila a to už mi nikdo nevezme, že jsem si mohla zazávodit s naší nejlepší českou bajkerkou bok po boku a ještě dokázat vyhrát!

Všichni ti moc přáli úspěch na MS v Novém Městě, ale neměla jsi svůj den. Víš teď, s odstupem času, čím to bylo?

Pár dní po závodě jsem na to furt myslela a snažila jsem se najít všechny chyby, které vedly k tomu, že se závod nevydařil tak, jak jsem chtěla. Našla jsem je a beru si z nich do budoucna ponaučení, jak se říká „chybami se člověk učí“.  Může mě to sebevíc mrzet, ale závod je za námi a je potřeba se poučit a pak to hodit za hlavu a jet dál.

Odnesla sis přesto z  šampionátu nějaký pozitivní prožitek?

Samozřejmě! Atmosféra byla nepopsatelná. Díky tomu, že náš start byl naplánovaný na neděli dopoledne, před elitní kategorií mužů, přišlo nám fandit snad nejvíce lidí s celé akce. Fanoušci byli naprosto úžasní, nikdy jsem nic takového nezažila.

Ale přesto bych jeden malý zážitek více vyzdvihla. Byla jsem po závodě v reprezentačním stanu, prožívala jsem obrovské zklamání a nebudu lhát, tekly i slzy. V tu chvíli ale za mnou přišla malá holčička s řehtačkou v ruce a tatínek povídá: Prosím vás, vyfoťte se s ní, málem mi vylámala zuby řehtačkou, jak vám fandila“. Smutek musel jít stranou.

Skvělou formu z horských kol jsi ukázala i při cyklokrosovém ME, kde ti zacinkal bronz, přesto tě na lednovém mistrovství světa v Lucembursku neuvidíme…

Bohužel je to tak, po ME ve Francii se ozvalo koleno a táhlo se to se mnou celý měsíc. S trenérem jsme usoudili, že by návrat do cyklokrosu byl riskantní jak pro koleno, tak z důvodu, zda bych se vůbec dokázala rychle dostat do závodního tempa. Kvůli horským kolům, což je moje hlavní disciplína, jsem se rozhodla v klidu začít najíždět objemové kilometry a připravit se na bikovou sezonu 2017. Včera jsem přiletěla ze soustředění na Mallorce a plánujeme určitě ještě jedno na Kanárech. První závody mě čekají v únoru na Kypru, kde budu závodit poprvé.

A co koleno, drží a zvládá zátěž?

Měla jsem popravdě velké obavy, jak zareaguje teď na Mallorce, protože jsem předtím vůbec do zátěže nešla, pouze jsem absolvovala pár lehkých tréninků na ergometru doma, pár dní před odletem. První tréninky jsem byla jak na jehlách, pořád jsem se soustředila,  jen aby v tom koleni nepíchlo. Vydrželo a vše se zdá v pořádku.  

Trénuješ přes dva roky pod vedením Karla Martínka, pokračuje vaše spolupráce i dál?

Pan Martínek mě bude trénovat už třetí sezonu a moc se na to těším. Máme toho hodně co zlepšovat a myslím, že během těch dvou let mě už natolik zná, že lepší spolupráci bych si nemohla přát.

Můžeš nám přiblížit, co tě baví a co není zrovna tvůj oblíbený trénink?

Trénuji podle tréninkového plánu, který mi píše pan Martínek, ale mám ráda výzvy a ráda si dělám tréninky náročnější, mám z toho pak lepší pocit i když pak dostanu za uši ;). Samozřejmě, jak se blíží závody, tak  poslouchám trenéra a své tělo, pokud si tréninkem nejsem jistá, tak vše konzultujeme a popřípadě trénink změníme.  Co se týče tréninku samotného, jsem vlk samotář a ráda mám na trénink svůj klid a soustředění se.

Jsi někdy líná a bojuješ s tím, zda jít na kolo?

Nebudu lhát, když řeknu, že mám dny, kdy se mi na kolo opravdu nechce. Myslím, že to má tak každý. Většinou je to signál, že jsem moc unavená a dám si volno, ale jsou i dny, kdy se musím chvíli přemlouvat, ale jak vyrazím ven, tak mě to zas baví a odtrénuji co mám.

Máš za sebou pestrou sportovní minulost, hrála jsi fotbal, hokej, běhala jsi…kde byl ten zlomový moment, že zvítězilo kolo?

Sport mě provázel od narození, byla jsem pořád v pohybu, atletikou a hokejem jsem si vybudovala fyzičku. A kdo mě dostal ke kolu? Byl to můj taťka, který celý život na kole  jezdí, tak nějak to k tomu přirozeně dospělo. 

Patříš mezi subtilní závodnice, musela si někdy řešit životosprávu, hlídat si váhu? Máš nějaký  stravovací úlet?

Jím ráda potraviny, o kterých vím, že jsou pro moje tělo prospěšné a i si na nich pochutnám. Zbytek už neřeším, jím na co mám chuť. Úlety mám, nejraději mám hořkou čokoládu.

Studuješ  grafický designu, jak stíháš skloubit školu s vrcholovým sportem? Plánuješ pokračovat na  vysokou, třeba UMPRUM?
Bohužel je to obor, kterému se člověk musí věnovat naplno, stejně jako cyklistice. Teď je u mě priorita kolo a nemám moc v hlavě prostor na jiné věci. Určitě se k dalšímu studiu někdy vrátím, ale jak jsem řekla, teď bych se tomu musela intenzivně věnovat, abych se někam posunula a na to není čas. 

Blíží se vánoční svátky, jak je budeš trávit? Máš nějaké přání, co bys chtěla dostat pod stromeček?

Vánoce plánujeme na horách v Harrachově, chci si užít trochu sněhu a pár dní volna po soustředění. Moje přání je jedině zdraví, v poslední době ho moc nebylo a bez něj se pořádně trénovat nedá. Jinak dárky ráda rozdávám a mám radost, když dárek udělá radost.

S novým rokem přichází i předsevzetí a samozřejmě osobní přání. Prozradíš to své?  Pokud máš sportovní sen, tak jaký?

Předsevzetí žádné nemám a nikdy jsem neměla. Sportovní sny a cíle ano, ale ctím pravidlo, že co si člověk přeje, tak to se neříká, jinak se to nevyplní.

Očima trenéra, Karla Martínka

“Jana je hodně pracovitá, pilná a její povaha stran tréninku je až buldočí! Taky je velmi 
komunikativní typ, což je důležitá oblast pro nás oba a naší spolupráci. K přednostem patří bezesporu také její genetické předpoklady, které jsou pro tento typ sportu potřebné.

 Samozřejmě, že má svoje slabé stránky, kdyby nebyly, je už mistryně světa v cyklokrosu i v XCO. Takže určitě jsou a snažíme se na nich zapracovat. Jestli mám být konkrétní, tak řeknu jednu jedinou slabinu, že ještě neumí číst dokonale trať závodu, tím mnohdy zbytečně přichází o spoustu energie, která chybí v rozhodujících fázích závodu. Bohužel toto je spíše důsledek toho, že neprošla v mládí sportovním střediskem. Nebyl nikdo kdo, by jí to naučil. Na tom intenzivně pracujeme. Za ty dva roky znám Janu velmi dobře a musím říct, že se mi s ní hodně dobře pracuje”.

Autor: Kája P.
Foto: archiv mtbs, tým Sram Mitas Trek, DNK

Kája Polívková