Hvězda pod Svatým kopečkem. Proč jezdí Tracy Moseley na elektrobiku?
V rámci prezentace značky Trek byla pozvaná i někdejší hvězda světového bikingu, Tracy Moseley. Proč jezdí na elektrokole a komu předává své downhillové zkušenosti nám prozradila v krátkém rozhovoru pro DNK…
V rámci prezentace značky Trek, která byla stejně jako předchozí léta v jihomoravském Mikulově, se během 10 dní objevilo i několik významných osobností, spojených s touto americkou značkou. Vedle otce moutainbikingu i zakladatele kultovní značky, Gary Fishera, který zde byl již po několikáté, přijel na společnou vyjížďku Nizozemec Bauke Mollema, vítěz jedné z etap letošní Tour de France. V samotném závěru mezinárodní prezentace se v továrním oblečení TREK objevila i jedna usměvavá dáma. Kdo našel odvahu a čas, mohl vyrazit do terénu s mistryní světa v downhillu, Tracy Moseley, britskou bikerkou, která v současnosti vévodí světovému enduru. V našem případě to na vyjížďku nebylo, ale nemohly jsme si nechat ujít příležitost a Tracy v rychlosti vyzpovídat.
Tracy Moseley (38) – britská profesionální cyklistka, která se specializovala na downhill a později na enduro závody. Svou závodní kariéru odstartovala v r. 1994 na národním šampionátu a o rok později již startovala na MS, kde skončila na 8.místě. Za svou dlouholetou kariéru získala řadu úspěchů, vedle titulu mistryně světa (r. 2010) dvakrát ovládla celkové hodnocení SP v DH, na svém kontě má 16 vítězství z jednotlivých SP. V letech 2013, 2014 a 2015 vyhrála Světovou enduro sérii.
Jak sis užila pobyt tady v Mikulově, obklopená desítkami nových kol značky Trek?
Bylo to skvělé myslím si, že je vždycky vzrušující poznat nové retailové prodejce z celého světa a hlavně vidět nová kola. Je to pro mě skvělé vnímat každý rok ty změny, a také mít možnost si na kolech hned projet, dozvědět se něco o vývoji. Ty dva dny jsem si tu hodně užila.
Tohle je tvůj první pobyt v České republice?
Tady v Mikulově s Trekem ano. Ale byla jsem také v minulých letech v Novém Městě, jelikož spolupracuji s britským cross country týmem jako jejich technický trenér. Takže před Světovým pohárem jsme hodně trénovali na trati, kde jsem radila, jakou stopou jet hlavně tedy holkám. A dokonce jsem tu sama i závodila myslím v roce 2014 nějaké cross country a taky tuším nějaký DH závody. Takže párkrát jsem v české republice už byla.
A co říkáš trati v Novém Městě?
Líbí se mi moc. Myslím si, že to je moje nejoblíbenější cross county trať, protože tam je skoro všechno přírodní. A taky je tam člověk v blízkém kontaktu s fanoušky a když ten dav pak křičí tak to skvěle pohání do kopce. To je na tom nejlepší!
Vraťme se k tvé práci, ty tedy jezdíš s britským týmem po světových závodech?
Ano, ale pouze v Evropě. Byla jsem s nimi na nějakých Švýcarských pohárech, v Německu na Bundes lize, takže cestujeme společně po různých evropských závodech.
A radíš pouze dívkám nebo i klukům?
Spolupracuji se všemi, přestože většina těch kluků je na tom technicky už opravdu dobře. Ale také se mě na něco třeba ptají, jezdíme za sebou hledáme rychlejší průjezdy, takže to je opravdu super.
Trénuješ s nimi i mimo závody?
Trénuju s nimi přes zimu v Anglii, někdy máme tréninkové kempy, kde je to převážné o technických dovednostech. Snažím se jím to předat do prosince, protože některé holky závodí už v lednu. Je to více než o samotném závodění o tom, aby byly spokojené s kolem, naučily se nalézt dobrou stopu, aby zrychlovali a aby ta stopa, co si vyberou pracovala pro ně. V cross country je třeba ušetřit síly i vteřiny.
Kde trénuješ v Anglii?
Já jsem poměrně šťastná osoba, protože žiju přibližně hodinu jižně od Birminghamu a poměrně blízko Wellsu, kde máme opravdu hodně dobrých tras, včetně downhill tratí. Také hodně cestujeme do Skotska. Počasí v zimě je sice deštivé a je spousta bláta, ale pořád to je perfektní na ježdění na kole, takže jezdíme celoročně. Prostě nepřestáváme!
Tady v Mikulově ses pěkně ohřála, dnes bylo 34 °C, jaké máš raději podmínky při jízdě, teplo nebo chladno a mokro?
Je to opravdu jiné, ale já mám ráda variabilní počasí. Myslím si, že když je sucho a slunečno tak to vždycky člověk ocení, obzvlášť, když je u nás většinou déšť a mokro. Ale já mám ráda obojí například v zimě, kdy to klouže, je hodně bahna, tak si myslím, že to udělá z člověka lepšího jezdce, když jezdí v různých podmínkách. Můj trail doma se v průběhu roku permanentně mění a člověk musí být schopný to jet, a tak to je i při závodech. Myslím si, že jej fajn, že to počasí máme doma tak různorodé. Je to naše výhoda.
A to platí i při závodech?
Je mi to jedno. I když asi preferuju slunečno, protože potom nemusím kolo po závodě dlouho čistit, při suchu je to o hodně méně práce. Ale v hlavě mi to je jedno a myslím si, že to ze mě dělá i psychicky silnou závodnici a je to moje výhoda. Spousta lidí nad tím přemýšlí a říká si, ne, ať neoprší, ať to není mokrý, já si říkám OK, tohle mi nevadí. Člověk pak do závodu nastupuje s pozitivním přístupem, a to je dobré.
Věnuješ se jen enduru nebo si ještě občas střihneš nějaké cross country?
Každý rok závodím méně a méně, už pomalu půjdu do sportovního důchodu a hledám nové směry, takže tento rok pár Enduro závodu hlavně u nás v UK, něco v Itálii. Cross country jen doma, jen tak pro zábavu. Enduro závody pro mě mají vše, co potřebuji, je to vytrvalostní test, má to zábavné downhill sekce a je to i docela společenské, takže si to opravdu užívám.
Co ty a silniční cyklistika?
Na trénink miluju silnici, ale nemám touhu na ní závodit. Strávím hodně času na silničce, je to opravdu super trénink, v Británii máme krásné silnice, klidné bez aut a opravdu si vyjížďky užívám.
Můžeš nastínit, jak vypadá tvoje příprava na Enduro závody?
Mám za sebou 15 let závodní kariéry v downhillu, takže technické dovednosti na to mám. Takže moje metoda je udržet se v dobré kondici, potrénovat hlavně tu vytrvalost, takže trénuji spíše jako XC závodnice. A to je taky důvod, proč jsem začala pracovat s britský xc týmem. Vlastně jsem s nimi začala trénovat jako sportovec, takže jsem se sama naučila různé tréninky, práv i na silnici.
Být s nimi na cross country závodech pro mě byla správná cesta, protože enduro závody nejsou nikdy tak fyzický náročné jako cross country. Takže když zvládněte tohle, tak pak je enduro pro vás jednoduché. Samozřejmě pokud člověk přijde bez downhill základu, musí trénovat i tu techniku, dovednosti v terénu, bez toho to nejde.
Dnes jsi jezdila dopoledne na E-biku, líbilo se ti to?
Jasně že jo! Sama mám doma Powerfly a upřímně ho někdy používám během mého koučování britského týmu, protože některé holky a samozřejmě kluci jsou rychlí, opravdu hodně rychlí, takže takhle s nimi můžu jezdit a projet jako první terén. Ušetřit nějakou energii a potom jet i s nimi. Takže tady to je hodně užitečné. A podobné je to při objevování nových trailů, když nevíš, kam vlastně pořádně jedeš, někdy to zabere hodiny, ztratíš se musíš se vrátit a energie dochází, takže pro mě to je další typ kola, s kterým můžeš jet. Prostě další možnost.
Silnička, xc, enduro, to je poměrně široký záběr, který typ kola je tedy tvůj nejoblíbenější, na kterém toho najezdíš nejvíc?
No to je docela těžká otázka. Většinu času jezdím na mým Fuelu EX, to je trailbike na středně těžké traily. Což mě stačí, když jezdím doma, protože tam to pro mě není technicky náročné, ani příliš strmé. Na cross country mám Top Fuella, takže na těchto dvou kolech trávím většinu času.
Byla jsi jedna z úplně prvních žen, která začala jezdit na 29″ kole? Proč tě to oslovilo?
On to vlastně nebyl plán, myslím, že to bylo v roce 2013, kdy Trek uvedl na trh model Remedy 29 a oni my řekli, chtěla bys to vyzkoušet? Nebyl tam žádný tlak jako „na tom teď budeš závodit“, byla to moje volba a já tomu byla otevřená, tak jsem to zkusila a musím připustit, že jsem se nikdy takhle skvěle necítila.
Takže jsem přešla rovnou z 26″ na 29″, zkusila jsem to poprvé na enduro závodech v Itálii. Šla jsem do toho s tím, že pokud se mi to bude líbit, tak na tom budu možná i dál závodit, pokud ne, aspoň jsem to zkusila. Bylo to ale úžasné! Od toho dne jsem už jsem nejela na jiném, než 29″ kole. Pro mě jako závodníka je cílem zrychlovat, být efektivní. Myslím si, že to sedí i mému stylu jízdy. Já jsem se vždycky snažila držela rychlost do zatáček, jet plynule, žádné „brzda a full gas“, moje jízda nevypadala na pohled rychle, agresivně, ale pro tenhle styl jízdy velké kolo opravdu funguje. Myslím si, že lidé, co v enduru hodně brzdí a musí potom honem zrychlovat, tak to není nejlepší volba, protože je těžké to kolo zase rychle rozjet.
Velká kola se objevila i u DH speciálů, ty jsi skončila svou sjezdovou kariéru v době 26″ kol. Otestovala jsi už od Treku Session dh 29″?
Ne, ještě ne. Skončila jsem s DH v roce 2011 a stále byly 26″ kola, takže jsem tento rok poprvé zkusila nový Session na šestadvacítkách. I to byla zábava, jak se kola mění. A 29″? Popravdě se trochu bojím, protože to bude fakt šílená jízda. Samotná dh kola jsou opravdu rychlá natož takhle. No bude to zábava to zkusit.
Jaký tě čeká v nejbližších dnech za program?
Teď jedu na Swiss cup s týmem, pak na Junior World series race. Z těch nezávodních věcí mě čeká Trek Women summit v Americe, to bude super akce, nikdo sice neví, co očekávat od tolika žen na kolech pohromadě, ale určitě to dopadne fajn!
A poslední otázka, co děláš, když nejsi zrovna na kole?
Spím a jím! Ne, vážně, bydlím na farmě, takže máme zvířata a já si užívám přírodu. Mám také zahradu, kde se snažím pěstovat si vlastní jídlo, mrkev, hlávkový salát…jsem člověk, co miluje přírodu a pobyt venku, takže když je to možné, tohle si opravdu užívám.
Ještě jsme Tracy před odjezdem na letiště ve Vídni nechaly podepsat plakát s její fotkou a pak už jen vstřebávaly moc příjemný dojem, který v nás tohle nečekané setkání zanechalo. Třeba, že tahle velká star světové bikové scény (vyhrála toho opravdu hodně!) je pohodová a moc příjemná ženská. A že se snad bude opakovat příležitost a příští rok se s ní tady v Mikulově znovu potkáme a vyrazíme společně na vyjížďku do terénu. Místo kam jet, už vím…
Foto: DNK, archiv Tracy M.
