Blog DNK: Není špatné se vrátit o pár kroků zpět
Bikerský zážitek z kurzu základní pilotáže…
Jednou v létě při vyjížďce s DNK vyprávěly dámy o kurzu na Trutnov Trails s Dušanem Mihalečkem. Také mezi řečí zmínily, že v říjnu bude pokračování v pražském Krčském lese a ať se přidám. Jen, že je to pro začátečnice, což vidí jako překážku. Chyba lávky, tohle pro mě žádná překážka nebyla! Kdo je vlastně začátečník a kdo pokročilý? Kde je měřítko, kdo určuje pravidla…? Vše je o pocitu a já se jako začátečnice prostě cítím. Vím, kde mám rezervy, tuším, jak je odstranit ale taky mám stále co zlepšovat. Takže jsem si pro tentokrát vybrala ke svému bikerskému vývoji kurz nižší pilotáže s perfektní partou žen a pro mě Panem instruktorem Dušanem Mihalečkem.
Mám Kristova léta za sebou, na kole jezdím něco málo přes dva roky a vše se učím od úplného začátku. Nikdy předtím na kolo nebyl čas, nejezdila jsem. Takže tohle byla pro mě perfektní příležitost upevnit si zažité návyky v technice a díky přesně cíleným radám opravit stávající chyby. Tak, abych měla možnost o nich přemýšlet bez stresu. Vím, že potřebuji čas k zpracování informací o jízdě, o tom co jsem právě udělala a mezi pokročilými jezdci bych tuto možnost neměla. Věta Dušana po krátkém představení „ Ty se tu budeš nudit!“ mi zní v uších ještě teď a musím se pousmát… nuda opravdu nebyla. Naopak se ukázalo, že není špatné se někdy vrátit o pár kroků zpět a s lehkými dovednostmi nabalovat ty těžší. Mě takový počin posune mnohem dál v jízdě a vím, že z toho dlouhodobého hlediska je to potřebné.
Trénovali jsme a zkoušeli mnohé. Třeba taková kláda na zemi. Hlavou mi šlo: „To není těžké, pohoda, už jsi přejížděla horší věci…“ ale ouha! Zase tak lehké to opravdu nebylo, hlavně se udržet správným směrem při šlapání na „té věci“ bylo docela náročné! Dušan tak chvíli pozoroval mé snahy, někdy totiž vyšly někdy ne, bylo to dost o náhodě. Tak vzal své kolo a předvedl správné šlapání, bez zbytečných řečí a přesně trefil mé chyby. V tom okamžiku mi došlo…ano, jsem ve správný čas na správném místě! Stačila jedna rada a už mi šlo přejíždět kladinu automaticky. Sedm pokusů, sedmkrát bez zaváhání.
Takových situací bylo za celý víkend ještě mnoho. Hrádek v Krčském lese zná mnoho bikerů, zadní lajnu též. Nikdy mě nenapadlo tam vletět zleva a šmiknout ostrou zatáčku. Hrádek se přeci jezdí po sypkém podkladu rovně, že jo! Omyl, instrukce Dušana byly jasné, jede se zleva, svižněji, kola se musí točit…! Takových zážitků máme z celého víkendu nespočet.
Celý víkendový kurz byl plný nezapomenutelných prožitků, legrace, motivace. Sešla se dostatečně šílená parta dam a dívek, abychom se dostaly do složitějších míst, které stálo za to trénovat. Na tomhle kurzu jsem si svoje hranice neposunula hned. Vše si ale pěkně uložila do paměti na svůj „hard disc“. A hned v pondělí po kurzu, když se mi podařilo po práci vyjet na kolo, místo delší vyjížďky jsem zkoušela všechno, na co přišla na kurzu řeč. Něco šlo, na něco, třeba Bunny hop, ještě v hlavě nedozrál čas, abych ty složité pohyby pospojovala. Ale to přijde!
Zásadní posun u mě nastal v práci s předním kolem a brzdou, z kopce se mi podařilo na pár vteřin po tom předním kole sjíždět! Kontrolovaně, samozřejmě. A to byl pocit. Já byla v sedmém nebi! Věřím, že naše parta žen se znovu setká spolu s báječným instruktorem na nějakém dalším kurzu.
Všem, co váhají, zda jít nebo do jaké obtížnosti se zařadit radím jednoduchou věc. Neřešte to. Vždy se něco přiučíte, já už mám třeba spoustu nápadů, jak trénovat techniku při našich vyjížďkách. Takže nejpozději na jaře a vstříc lepší technice, dámy!
Autor: Monika Kyselová
