Po sedmi letech se postaví na start Absa Cape Epic česká zástupkyně. Její jméno byste ale v bikových výsledcích těžko hledali. Jmenuje se Lucka Zelenková a jejím životní cesta je spojená s triatlonem. Přesto se jede porvat o co nejlepší umístění v kategorii mix týmů.
Biková Tour de France, tak mnozí hodnotí etapový závod Cape Epic, který se jede v Kapském Městě. Do Jihoafrické republiky se už po šestnácté sjíždí světová bikerská elita i tisíc dalších milovníků bikového dobrodružství.
Absa Cape Epic 2019, který má už řadu let ve svém názvu jméno hlavního sponzora, se uskuteční jako obvykle v osmi dnech bez přestávky. Na závodníky čeká porce 624 kilometrů, s celkovým převýšením 16 650 metrů.
První den, v neděli 17. března se už tradičně jede 21 km dlouhý prolog na úpatí Stolové hory v Kapském Městě, který rozhoduje dále o nasazení týmů do jednotlivých startovních bloků pro první etapu. Po prologu následují tři klasické etapy a pátý den je na programu opět časovka.
V době, kdy se už bude kumulovat únava, čeká na bikery královská etapa v délce 100 km a převýšením 2850 m. Poslední dva dny už se jednou standardní etapy, ta poslední má „jen“ 1800 metrů. Tato závěrečná etapa zavede, stejně jako ve dvou předchozích letech, účastníky do cílového městečka Paarl.
Náročnost závodu tkví nejen v kilometrovém objemu a nastoupených metrech, ale svou velkou roli hraje horko a povrch, který tvoří nekonečné kamenité úseky, někde písečné sekce, spousta singl trailů. A k dobrému výsledku vede týmová práce, musí se dařit oběma ve dvojici.
Letošní startovní listinu po mnoha letech zdobí i jméno české zástupkyně. První a poslední českou stopu zanechala Jana Martínková (rozhovor zde), dcera významného lékaře řady českých sportovců Karla Martínka. Letos na náročnou trať vyrazí Lucie Zelenková, která dlouhodobě žije v jihoafrickém Johannesburgu. Čtyřiačtyřicetiletá sportovkyně sbírala úspěchy v triatlonu, nejprve v olympijském, pak propadla dlouhým ironmanským tratím. Proč přesedlala z časovkářského speciálu na bike a zamířila rovnou na ikonický Cape Epic? Tady máte odpověď…
Lucko, jak dlouho žiješ v JAR a co je tvoje práce tady?
V JAR jsem už 10 let. Byla jsem tu poprvé v roce 2004 na soustředění v Potchefstroomu ve snaze natrénovat přes zimu na poslední možnou kvalifikaci na olympiádu. Poté jsem se sem vracela každý rok, nejprve na soustředění a na konci roku 2008 už na trvalo. Našla jsem si tu přítele a bylo rozhodnuto.
Už v Čechách jsem působila jako trenérka triatlonu, spolu se závoděním. Tady se mi povedlo vybudovat vlastní triatlonový klub – Trifactri. Ze skromných začátku, kdy jsem trénovala 5-6 lidí, se mi klub pořádně rozrostl. V současnosti máme kolem 150 členů a mám další 4 holky, co mi pomáhají s trenérstvím. Bohužel to tady nefunguje jako v Evropě, žádné dotace nebo pomoc sponzorů, všechno je vlastními silami. Moje práce mě moc baví, ať je to pomoci lidem dokončit první triatlon / Ironman, shodit váhu nebo vyhrát závod.
Máme v klubu závodníky všech úrovni, od začátečníků až po zkušené závodníky. Loni jsem dovedla holčinu k celkové age group výhře na MS 70,3 nebo dva kluky k top 10 na MS Havaj.
Jako triatlonistka na kole výkonnost máš, ale Cape Epice je bikový závod, jaké máš zkušenosti s mountainbikingem?
Zkušenosti s biky mám i nemám. Na horském kole jsem jezdila pro zábavu docela hodně, když jsem ještě studovala na vysoké škole. Ale to už je 20 let zpátky. Poté dostalo přednost silniční a časovkářské kolo na triatlon. Další horské kolo jsem si pořídila asi před 3 lety tady v Africe, ale byla jsem na něm tak 3x za rok.
V říjnu po získání přihlášky na Cape Epic jsem si pořídila karbonové kolo a začala přípravu směřovat víc na cyklistiku. V mém případě méně běhání a plavání a více kola. Kolik kilometrů jsem do závodu najezdila nemám tušení, nepočítám to. Díky flexibilní práci mám dobrou možnost tréninku. Můj týden v současnosti vypadá takhle: 1–3 tréninky denně, kombinuji 2-3x týdně plaváni, 2 x týdně běh kolem 1h, 1x týdně dlouhé kolo a 5x týdně trenažér nebo úseky na trenažeru.
Proč v kraji, kde je ideální klima pro kolo, je na programu tak často trenažer?
I přes super počasí tady v Africe, většina našeho cyklistického tréninku se během týdne odehrává na trenažeru. V Johannesburgu je velký provoz a auta, hlavně minibusy, které slouží jako “veřejná’ doprava pro černochy, jezdí hodně nebezpečně a cyklisti jsou pro ně jen překážka na silnici. Máme tu ale super oblast – Cradle of Humankind, kam jezdí všichni cyklisté. Mám to z města asi 20 km. Pro horská kola jsou všude okolo „bike park or bike farm“. Různé trasy s různou obtížností.
S kým jedeš Cape Epic a koho napadlo vás přihlásit?
Cape Epic pravidelně sleduji každý rok od té doby, co tu bydlím. Tady v JAR je velmi populární a všechny etapy jsou živě v televizním přenosu. Takže pro mě to vždycky byla srdcovka a závod na „čekačce“, až jednou skončím triatlonovou kariéru.
Nápad přišel někdy loni v červnu – Tiaan, můj závodní partner a zároveň taky svěřenec, jel Epic už dvakrát. Jednou v tréninku jsme se o tom bavili a poté co slyšel, že bych to jednou chtěla opravdu jet, řekl, že zkusíme zajistit přihlášku. Hlavní sponzor Cape Epic je ABSA banka a každoročně mají asi 30 přihlášek pro své komerční partnery. Jelikož Tiaan a jeho rodiče tu podnikají a účet mají v bance, zkusili jsme poslat motivační dopis a hurá, v říjnu jsme dostali email, že jedna z přihlášek nám byla přidělena.
Jak moc toho o Cape Epicu víš? Stihla jsi nějakou speciální přípravu?
Letošní trasu mám nastudovanou z internetu, mám ji vytisknutou na stole vedle postele 🙂 Jinak to znám z televize a také mám pár svěřenců, kteří závod už jeli. Trasu si ale bohužel projedu až během závodu. Přeci jen Kapské Město je 1500 km od Johannesburgu, kde bydlím, takže do téhle oblasti jsem se nedostala.
Co se týká přípravy, věřím, že fyzička tam za všechny ty roky strávené trénováním na Ironmana bude :). Horší to bude s technikou, ale od října se snažím pravidelně jezdit na horském kole – vychází mi to tak jednou nebo dvakrát týdně. A každou jízdou je to lepší a lepší.
Kolik bikových závodů jsi už absolvovala?
Jela jsem tady dva závody – Transbaviaans – týmový závod na 230 km a závod Race to the Sun – 167 km. Oba dva loni a oba dva byli víceméně pro zábavu. Cape Epic bude můj první etapák.
Na jakém kole pojedeš?
Mám nejlepší kolo na závod Cape Epic – je to totiž Epic Expert od Specialized.
Celá akce stojí poměrně dost peněz, jakým způsobem jste si pokryly náklady?
Bohužel tady v JAR to není se sponzorováním jednoduché, takže mi na pokryti startovného a ostatních výdajů padly všechny mé úspory. Ale zatím toho vůbec nelituji, dalo mi to novou motivaci, nový cíl a už se opravdu strašně těším.
Výhoda je, že jsme součástí ABSA týmu. V tom je zahrnutý speciální stan s občerstvením po závodě, masér a mechanik. Je to místo, kde se po závodě potkávají i všichni profíci, takže se těším, ze nějaké ty hvězdy tam i potkám.
Máš nějaký cíl, kterého chcete s tvým parťákem dosáhnout?
To je dobrá otázka. Můj partner Tiaan je výborný triatlonista a bývalý cyklista. Letos jel prvního Ironmana a ti hned na Havaji, kde dokončil v čase 8:58. Na středních triatlonech, které jezdí, zajíždí vždy nejrychlejší cyklistickou část a vloni vyhrál i etapový závod na horských kolech Cape Pioneer (7 dní, sólo kategorie) tady v JAR.
Já jsem taky závodní typ, ale nikdy jsem nezávodila na horských kolech. Takže do závodu jdeme s tím, že uvidíme, jak nám to půjde. Když to nepůjde, tak si to objedeme a užijeme. První dvě, tři etapy otestovat, jak na tom jsme s porovnáním s ostatními mix týmy. A jestli bude nějaká šance, tak vím že po ni oba sáhneme.
Dá se tedy říci, že cíl se bude měnit podle vývoje závodu. Ale protože jsme oba “triatlonisti”, žádná očekávání na nás nejsou, můžeme jen překvapit.
