Aničko, jaká byla tvoje cesta ke sportu, respektive k závodění?
Od mládí nám rodiče dávali možnost vyzkoušet všechny možné sporty, ale pravidelně jsem se žádnému nevěnovala. Občas jsem se s tátou zúčastnila nějakého běžeckého závodu a k tomu jsem chodila do florbalového kroužku. Věnovat se sportu pravidelně a chodit na trénink i když se nechtělo jsem začala až někdy v 15 letech, když jsem potkala mého nynějšího manžela Filipa. Když jsem s ním vyrazila na první závody a on na 2 hodiny zmizel a viděla jsem ho zase až v cíli, řekla jsem si, že tohle už nikdy a na dalších závodech už jsem i já bez jakékoliv tréninku stála na startu.
Během studia medicíny a následně práci na interně mi nezbývalo tolik času na sport co bych chtěla. Momentálně jsem na mateřské,, dovolené“ a mám poprvé v životě více času na trénink a chci využít příležitosti přiblížit se nejlepším.
Tak s tím volným časem jsi teď asi vyrazila dech mnoha maminkám, ale možná je i zároveň inspiruješ. Můžeš tedy trochu přiblížit, jak to vše děláš?
Nejsem ten typ, co si odedře trénink, pak dá nohy nahoru u televize (kterou ani nemáme). Ani ten, co bouchá za každou cenu únava neúnava. Snažím se žít co “nejzdravěji”, naslouchat tělu, regenerovat.
Samozřejmě jsem si k tomu došla postupně. Začátky byly těžké. Něž jsem si přišla na to kolik moje tělo snese a moje povaha berana zkousne to, že nemusím trénovat to co kluci. To totiž často končilo přetížením a volnem na dalších pár dní. Pomalu jsem si přicházela na to co, mi vyhovuje a co ne. Teď mi s přípravou hodně pomáhá můj manžel Filip. Tréninky upravuji každý den podle toho, jak se mi podaří v noci s malou spát.
V letošním roce jsem strávila 90% času jen na biku jelikož právě tady mám největší rezervy. Moje nejoblíbenější tréninky byly v Praze s Liborem, kde jsme jezdili na Točný nebo v okolí Slapů a já se jen snažila o to abych zůstala za Liborovým zadním kolem, a ne v okolním křoví. Samozřejmě jsou i dny, kdy mě Filip ráno vidí a řekne dnes netrénuješ nebo zas naopak zvedni prdel a jdi na trénink.
A dost času šetřím i tím, že jsem i nejsem on-line. Když potřebuju, vypnu si mobil, na sociální sítě chodím na tři, čtyři dny, i tohle mám položený trochu jinak, než diktuje dnešní doba.