Jet sama na kole nebo s dítětem v sedačce je samozřejmě velký rozdíl, nicméně k souhře stačila jedna vyjížďka. Na rovném povrchu při jízdě z kopce a po rovině se dokonce dostavil shodný pocit, jako je jízda bez spolujezdce. Jiné to ale samozřejmě bylo, když jsem se dostala do stoupání. Tam samozřejmě hrála roli váha, která se vezla navíc. Oproti „normálu“ plus více jak 16kg. Zhruba cca 6kg na materiálu (váha sedačky a kola s hliníkovým rámem a těžšími komponenty) a cca 10kg váha dítěte. Každé sebemenší zvýšení sklonu do stoupání bylo v nohách cítit. Větší váha nad zadním kolem byla sakra znát. O to víc se nabízela možnost, absolvovat opravdu efektivní silový trénink.
I v tomto případě platí pravidlo, že kolo je snáze ovladatelné ve vyšší rychlosti. Při rozjíždění a zastavování bylo třeba dbát zvýšené opatrnosti. Jakmile nebyla jedna noha na pedálu, nerovnoměrné rozložení váhy se ihned projevilo. Stejně tak při jízdě ze sedla, která byla prakticky téměř nemožná. Co se týče otáčení (např. o 180 º), odbočování a průjezdu zatáček šlo vše bez obtíží za předpokladu dostatečné rychlosti.
To, že na vyjížďku s dítětem v sedačce by se měl vydat ten, kdo má něco naježděno, zkušenosti s chováním kola i kondici, potvrzuje další faktor, kterým je pohyb dítěte v sedačce. Každé otočení, vykouknutí do strany, vyklonění hlavy se projeví na chování kola.
Velmi příjemně se sedačka chovala při jízdě na rovném povrchu, kde se ani při silnějším šlápnutím do pedálu téměř nerozhoupala a na samonosném upínacím systému nepérovala. Jinak tomu bylo na rozbitějším povrchu např. louce, kde se s dítětem pohybovala lehce nahoru a dolů, aby co nejvíce tlumila nárazy.