Které výsledky ti udělaly radost, co tě potěšilo?
Obhájila jsem vítězství v ČP XCM. V Kole pro život jsem zabojovala na pěti podnicích a nakonec z toho vypadlo celkové 4. místo v ženách a v kategorii 2. Tady jsem letos neměla ambice obhajovat celkové prvenství počtvrté v řadě, zvolila jsem změnu strategie a vyhrála seriál závodů Nova Cup.
Vyšla mi Xterra v Prachaticích, která byla letos MČR a získala jsem zde titul mistryně ČR v kategorii 30-39 let a novou nominaci na MS na Havaji na rok 2021.
Završením bylo MS v Turecku, kde jsem zajela svůj životní maratonský výsledek (16.místo-pozn.red).
A co se z tvého pohledu nepovedlo?
Kde mi to úplně nevyšlo podle představ, tak to bylo maratonské mistrovství republiky. Byl to extrémně těžký závod a zpětně vím, že jsem měla lépe rozprostřít stravu. Po páté hodině už jsem jela v jakémsi setrvalém tempu a nemohla zrychlit. Skončila jsme třetí.
Takovou perličkou byl letos Harrachov, kde jsem musela třikrát opravovat defekt. Naštěstí mě zachránili jednak na občerstvovačkách, kde měli velké pumpy a pak knoty a bombička v dresu, které vozím s sebou.
Zmiňovala jsem, že tě letos potkala řada změn, ať už v ryze soukromém životě, ale také pracovním. Po 10 letech jsi opustila své místo na strakonickém Katastrálním úřadu. Proč?
Na apríla jsem si udělala opravdového apríla. Potřebovala jsem změnu a bylo více důvodů z mé strany. Ač práce v oddělení aktualizace katastru byla pestrá, tak to bylo už psychicky unavující. Hrnulo se stále více úkonů a zkracoval čas na zpracování. Nemovitosti a problematika katastru mě jinak baví, ale v člověku těch 10 let stopy zanechá. Potřebovala jsem změnu.
A šla jsi do Rouvy… vnímala jsi to jako práci, která ti dá více prostoru pro trénink?
Taková myšlenka tam byla. Jenže se to sešlo v nesprávný čas. Bylo to hodně náročné období, nechtěla jsem každý den dojíždět, tak jsem se přestěhovala do Vimperku. Ani to se neukázalo jako dobrá volba. Prostě těch změn bylo najednou moc.
Počítala jsem s tím, že práce bude zcela jiná, i když jsem věděla, že se budu muset učit spoustu věcí. Ale nejvíc mě trápilo to, že vlastně žiju v síti, nedokázala jsem se sžít s virtuálním světem, testováním tras a IT problematikou. Ale tak to v životě chodí…“nezkusíš, nevíš“.
Nakonec spolupráce moc dlouho netrvala….
Celou tříměsíční zkušební dobu jsem doufala, že se to zlomí a sedne si to. Bohužel ne. Rozešli jsme se v přátelském naladění. Kolektiv tam byl skvělý. Jsem za tu příležitost ráda, a že jsem zkusila něco v životě změnit. Jsme národ, který moc změny nevyhledává a spíš brblá.