Další bikepacking adventure se od těch předchozích trochu liší, jak volbou kol, tak i specifickou tématikou…
Moje skvělá kamarádka Sabča se bude na podzim vdávat, tak mne napadlo vytvořit pro ni nezapomenutelnou interní akční rozlučku a adventure výlet zároveň. Termín jsme sladily pár týdnů dopředu a já tak mohla v poklidu střádat plány. Jako finální směr i cíl volím Orlické hory, nicméně si k nim musíme hezky dojet. A protože bylo pro mě nutné vyladit vše tak, aby šlo opravdu o intenzivní zážitek, byla důležitá příprava předem. Tady jsou sepsané základní body.
Jak naplánovat (nebo nenaplánovat) bikepacking výjezd?
V prvé řadě si vymezím cílovou destinaci a to, jak se k ní dostanu. Někdy je fajn se přiblížit vlakem či autem, záleží na tom, jak daleko od domoviny se chystám. Následně používám aplikaci Mapy.cz, kde si postupně naklikám trasu. Pro začátek je dobré se v appce zorientovat. Můžete si rozkliknout zajímavé body zájmu i s fotkami. Je dobré volit trasu dle typu kola, na kterém jedu. Tentokrát volíme mtb, proto si můžu dovolit více turistických tras, nicméně je důležité sledovat vrstevnice. I přes to se však setkáme s úseky, které se vyjet nedají. Dále plánuji kilometráž a cíl pro spaní.
Zásadní body pro plánování:
Tématika výjezdu
Sabča měla přesné instrukce předem co si vzít a nevzít, samozřejmě vše ve stylu minimalismu. Po 11- hodině přijíždí ke mně domů, dáváme light oběd, ladíme brašny a vybavení. Naštěstí naše outdoor domácnost poskytne vše potřebné chybějící. Na start jsme připraveny něco po 13. hodině odpolední. Co by to ale bylo za rozlučku bez závoje a trochu cirkusu kolem? S výbuchem smíchu na budoucí nevěstu inscenuji závoj a pár balonků s tematickými nápisy. Jsme opravdu nepřehlédnutelné, o pozornost okolí se nebojím.
Na rozjezd a roztočení nohou kopírujeme cyklotrasu Litovelským Pomoravím. Po rovině frčíme až na první bod zájmu – zámek Úsov. Dáváme fotky a vytahujeme namotaný závoj z šaltru (přeci jen to není každodenní cyklo výbavička ;). Zkratka po turistické plné maliníků nás pak stojí všechny balonky a Sabču možná i sluch.
Dále míříme po vedlejších silničkách do vesnice Brníčka, zároveň obdivujeme zříceninu hradu. Přes kopec sjíždíme do Bludova, kde okusujeme první kilometry v terénu. Po zelené turistické se kodrcáme směrem ke zřícenině hradu Bludov. Procházející turisté na nás hledí jako na zjevení, vzhledem k terénu i sklonu kopce. Těsně pod zříceninou přichází na řadu první bikepushing, kilometry krájíme opravdu pomalu. To jsme ještě nevěděly, co nás čeká za výšlap na rozhlednu Háj.
Prokazujeme opravdu solidní fyzičku, i tak tepovka letí do vesmíru. Otevíračku rozhledny jsme sice nestihly, za to nám odcházející pán dočepoval bidony. Dáváme tyčinku a otíráme krůpěje potu. Sába je naštěstí držák a holka šikovná, takže vše zvládá s přehledem i úsměvem. Po žluté turistické pokračujeme až do Bohdíkova. Máme poslední možnost se občerstvit, rychle usedáme do místní hospody a objednáváme pizzu napůl a radlery. V projíždějícím autě identifikujeme kamarády (svět je opravdu malej), na chvíli si k nám přisedají. Čas letí kvapem, hodinky ukazují 19 hod. Můj původní plán po turistických cestách lehce pozměňuji, tak abychom dorazily do cíle za světla (čti šera).
I tak se musíme přehoupnout přes vrchol Čečola po cyklotrase 4071 velmi obtížným terénem. Následuje rychlý sjezd do Moravského Karlova a to nejlepší na konec – výšlap na Křížovou horu po zelené. 1,3 km s 200 m výškovými v nesjízdném terénu nám v závěru dává lehce zabrat. Jsme ale hrdinky a s humorem tlačíme brašnami ovláčené bajky vzhůru. Kamarádka nemá tušení, jaký hotel nás pro dnešní noc čeká. Spíme přímo pod rozhlednou v luxusním do kulata vystavěném přístřešku v hamakách. Po 21.hodině se vyškrábeme na vrchol, dáváme koupačku ve stylu namočeného ručníku a užíváme teplého letního večera s panáčkem domácí zázvorovice. Obě jsme spokojené jako blechy a kolem 23.hodiny se kuklíme do hamak sbírat energii pro další den.
Ráno si pospíme do půl 8, v klídečku vařím ovesnou kaši, kávičku a čaj. Vyvalujeme se na sluníčku a užíváme krásného rána plnými doušky. Rozhodly jsme se počkat do otevíračky rozhledny (10:00). Postupně balíme saky paky a chystáme se k odjezdu. Vybíháme rozhlednu a následně sjíždíme po žluté do Červené Vody. Terén spíše na celopéro s teleskopem, vidlice mi prošla na doraz až mi přední brašnu lehce ošouplo přední kolo. No, co se dá dělat, je to jen materiál.
Ve vesnici nakoupíme sváču, doplníme vodu i kalorie a zahajujeme první stoupání směr Červenovodské sedlo, následně jízdu po hřebenovce. Další zastávkou je rozhledna Suchý vrch a dělostřelecká tvrz Bouda. Všude se nám dostává pozornosti, najít někoho kdo nás vyfotí opravdu není problém. V krasojízdě pokračujeme sjezdem do Mladkova, výjezdem přes vesnici Studené a sjezdem až ke známé vodní nádrži Pastviny.
Původní plán byl oběd a koupačka, nakonec však míjíme všechny pláže a vracet s nám nechce. Stoupáme po zelené podél potoka až do Českých Petrovic, kde míjíme pár hospod. Následně litujeme, že jsme nikde nezastavily. Další vyhlédnuté hospody na trase evidentně zlikvidoval covid, naše žaludky tak pláčou. Poslední nadějí je chata kousek od Zemské brány, kde nám převelice milý personál odmítá dát si jídlo venku.
Nakonec končíme s rádoby boršč polévkou v plastovém kelímku trochu rozladěny z nepříjemné obsluhy. U toho se s námi snaží dát do řeči partička borců na kolech. Dle výbavy soudíme, praví výletníci. Dáváme jim 20 minut náskok, a i tak je před tvrzí Hanička předjíždíme. Pánové z nás mají trochu Vánoce, ega pláčou. Nevadí, alespoň je využijeme na fotku před tvrzí s tankem a valíme dál po hřebenovce (cyklo 4071).
Následuje zastávka na rozhledně Anenský vrch, posléze dále přes Mezivrší, Komáří Vrch, Pěticestí až k rozcestí Pod Homolí. Tam konstatujeme, že za pivo bychom zlatem platily. A hle, směrovka na samoobslužný bar Kačenčin Šenk.
Přivítá nás luxusní lesní bar s nespočtem lahváčů k mání nachlazených v potoce. Tato oáza jako by nám spadla přímo do klína. Volíme tematické pivo od Primátora – Tchýně (APA). Další kousek se snažíme přimontovat na brašny. Což se nakonec povede a já s doplněným hydrovakem přidávám 4kg váhy přímo za zadek. Výhled posledních 5 km a 100 m výškových je akceptovatelný a za námahu rozhodně stojí. Na plánovaném nocovišti – Velké Deštné nás čeká překvápko v podobě otevřeného bufetu s velmi milou a přátelskou obsluhou. Nejdříve stavíme tábořiště v budoucím dřevníku, nyní luxusním přístřešku – na ukotvení hamaky přímo ideálním.
Zároveň dávám vařit večeři, tedy červenou čočku na kari s tofu. Nemotorným pohybem část vysypu na zem, naštěstí pravidlo 3 s je stále funkční. Večeříme v příjemné společnosti s poctivě vyvezeným lahváčem. Večer navážeme na lehkou oslavičku, když už je bufet k dispozici. Nuda opravdu není, příjemně utahané uleháme do hamak za svitu úplňku kolem 22:30.
Ráno o půl 7 se vyklubeme z hamak, posnídáme opět ovesnou kaši s proteinem, ořechy doplněno filtrovanou kávou a čajem.
Balit se nám vůbec nechce, nejradši bychom zůstaly. Kolem oběda musíme být v Chocni, takže nekompromisně rveme brašny a loučíme se s místňáky. Ještě musíme vyběhnout na novou, krásnou rozhlednu přímo na Velké Deštné. Nabídne nám exkluzivní panoramata všemi směry.
Poté vyrážíme směr Šerlich, sjezdem do Velké Deštné, výjezdem do Luisina údolí a dlouhým sjezdem po cyklotrase 4309 až do Uhřínova. Terén je různorodý, od šotoliny, po velký makadam až luxusní asfaltku. Skuhrov, Kvasiny, Solnici až Kostelec absolvujeme po cyklotrasách a rozbitých asfaltkách. Do Chocně dojíždíme po hlavnější silnici (bez provozu) kolem poledne.
Den 1. v součtu:
Den 2. v součtu:
Den 3. v součtu:
Během 48 hodin absolvujeme 230 km (+ pár km bikepushing), 3700 m převýšení.
Milion x záchvatů smíchu a naprostá spokojenost, vše klaplo jako na objednávku (včetně počasí). Bikepacking je mi čím dál více životním stylem a s radostí tuto sportovní disciplínu šířím do světa.
Nové otestované vychytávky:
Merino cyklo dres od firmy Mons Royale – testovací 3 dny zvládlo na výbornou. Ani po třetím dnu nezapáchá. Materiál odolný, rychleschnoucí a držící termoregulaci. Tomu říkám pravý parťák na bikepacking minimalismus.
Autor: Zuzka Skalická
