Ráno si pospíme do půl 8, v klídečku vařím ovesnou kaši, kávičku a čaj. Vyvalujeme se na sluníčku a užíváme krásného rána plnými doušky. Rozhodly jsme se počkat do otevíračky rozhledny (10:00). Postupně balíme saky paky a chystáme se k odjezdu. Vybíháme rozhlednu a následně sjíždíme po žluté do Červené Vody. Terén spíše na celopéro s teleskopem, vidlice mi prošla na doraz až mi přední brašnu lehce ošouplo přední kolo. No, co se dá dělat, je to jen materiál.
Ve vesnici nakoupíme sváču, doplníme vodu i kalorie a zahajujeme první stoupání směr Červenovodské sedlo, následně jízdu po hřebenovce. Další zastávkou je rozhledna Suchý vrch a dělostřelecká tvrz Bouda. Všude se nám dostává pozornosti, najít někoho kdo nás vyfotí opravdu není problém. V krasojízdě pokračujeme sjezdem do Mladkova, výjezdem přes vesnici Studené a sjezdem až ke známé vodní nádrži Pastviny.
Původní plán byl oběd a koupačka, nakonec však míjíme všechny pláže a vracet s nám nechce. Stoupáme po zelené podél potoka až do Českých Petrovic, kde míjíme pár hospod. Následně litujeme, že jsme nikde nezastavily. Další vyhlédnuté hospody na trase evidentně zlikvidoval covid, naše žaludky tak pláčou. Poslední nadějí je chata kousek od Zemské brány, kde nám převelice milý personál odmítá dát si jídlo venku.
Nakonec končíme s rádoby boršč polévkou v plastovém kelímku trochu rozladěny z nepříjemné obsluhy. U toho se s námi snaží dát do řeči partička borců na kolech. Dle výbavy soudíme, praví výletníci. Dáváme jim 20 minut náskok, a i tak je před tvrzí Hanička předjíždíme. Pánové z nás mají trochu Vánoce, ega pláčou. Nevadí, alespoň je využijeme na fotku před tvrzí s tankem a valíme dál po hřebenovce (cyklo 4071).