Janka a Martina, bojovnice z Cape Epicu #3
Dnešní etapa v Tulbachu byla skoro bez pár metrů 100kilometrová s 2500 m převýšením.
Šlo nám to velmi dobře, tedy až po poslední občerstvovačku a před poslední kopec. Tam mi to nešlo, urputně mě bolely prsty na nohou v tretrách, s čímž mám zejména na levé noze skrze halux problém už dlouhodobě. A teď se to ozvalo zas.
Celá levá noha mi cca po 3,5 hodině strnula, necítila jsem ji. Až teprve po sjezdu se mi prokrvila a mohla jsem tak slušně dojet do cíle. Ale byly to tedy pro mě ty poslední 2 hodiny hotové utrpení.
Martina má ráda silové kopce v trailech po kamenech, takže jí to šlo dnes parádně. O tom to v závodě dvojic je, jedna motivuje druhou ve chvíli, kdy prožívá krizi.
Terén byl dnes náročný, zejména první kopec, kamenitý silový trail, který jsme pak sjížděli opačně do cíle.
I počasí zatím přeje. Teplo bylo až poslední hodinku a půl, do té doby bylo to bylo v pohodě. Přece jen, dnes jsme závodili poměrně vysoko v nadmořské výšce 1000 m, kde je chladněji.
Dnes mě čeká i menší servis. Budu muset dnes i odfouknout z vidlice a tlumiče a dát o pár mm nižší sedlo ať mi to líp chodí, ať se necítím jako na hardtailu.
Snad se mi noha do zítra dá dohromady, je to fakt nepříjemné, nechci se s tím trápit další dny.
Autor: Janka Keseg Števková
Foto: archiv Janka Keseg Števková
