Anna Šmídová: V závodě musím být dravec.

Moje první otázka logicky směřuje k tvému vítězství v seriálu KPŽ.  Gratulace, samozřejmě. Kolik to stálo úsilí ? Máš už čas si užívat radost ?
Děkuji za gratulaci. Ač to může vypadat, že to pro mne letos bylo jednoduché, nikdy nic není zadarmo. V podstatě každý ze závodů KPŽ jsem brala jako důležitý a také tomu směřovala tréninky a přípravu. Žádný závod jsem se snažila nepodcenit a vítězstvím jsem si byla jistá až v cíli. Vzhledem k množství závodu a dlouhému závodnímu období bylo také těžké si udržet určitou výkonnost celou sezonu. Uplynulou sobotu jsem měla poslední závod, takže teď si konečně užívám dny bez kola, a když se mi nechce, tak nemusím.

Jak ses vlastně dostala ke kolu ? Jaké sporty byly předtím …
Ke kolu jsem se dostala přes kluky tady od nás v Tišnově. Začala jsem jezdit a v podstatě hned i závodit. Vznikl zde malý klub místních cyklistů, jehož jsem se stala součástí. Později jsem přešla do většího týmu a následně do Nilfisk Alto. I když jsem sporty měla vždycky ráda, žádnému jsem se nevěnovala tak, jako teď cyklistice. Ještě než jsem začala s kolem, dělala jsem nějakou dobu balet, tak možná i to mi dalo určitý sportovní základ.

Čím tě tak učarovalo,  co ti jízda na kole přináší ?
Na cyklistice se mi líbí ta svoboda, že můžu jet na trénink kam chci a v podstatě kdy chci a dokonce i na čem chci,střídám silnici a bike. A také ten pohyb v přírodě. A co mně učarovalo nebo proč mě to baví? Myslím si, že do určité míry za tím jsou závody. Závody mě baví, ta atmosféra a potom, když se zadaří dobrý výsledek, je to vždy motivace a motor proč to dělat dál.

V loňském roce jsi vyzkoušela  i silniční závody,reprezentovala jsi  v českém výběru na Tour de Feminin.  Letos ale opět jen terén. Nechybí ti to ?  Proč tato volba ?
Terén především proto, že jsem součástí bajkového týmu. Tedy ani nemám na silniční závody takové možnosti. Na začátku sezony jsem uvažovala, že bych i tak nějaký silniční závod objela, nicméně závodní kalendář byl nakonec tak nabitý, že ani nebyl prostor.

Co tě ještě baví, kromě kola ? Máš ještě i jiné oblíbené sportovní aktivity ?
Na jiné sporty už nezbývá moc času ani chuti. Ale ráda v rámci zimní přípravy jedu na lyže, chodím na tůry nebo hraju hokej :-).

Jak vnímáš novinku v sportovních kláních, tzv Spartan race ? Před pár lety zábava pro pár nadšenců, nyní už má i světový šampionát A mistryní světa se před pár dny stala Češka !
Právě tím jak je to teď na vzestupu, tak to přilákalo i mou pozornost. Několik mých přátel se tomu věnuje a popravdě mě celkem láká to vyzkoušet, i když asi bych na to v některých disciplínách opravdu neměla…

Naše čtenářky, a doufám si tvrdit, že velká část ženské populace má  ráda cyklistiku v nejrůznější podobě i rychlosti ;-). Ale pro mnoho z nich představa  připnout si na řidítka startovní číslo a vyrazit do závodu,  je malým strašákem. Dokázala bys poradit, jak na to ?
Zrovna nedávno při závodě na Oderské mlýnici jsem si uvědomila, jak jsou závody pro ženské těžké. Řítila jsem se z kopce na blátě, kde to klouzalo, v očích bordel přes kterej jsem nic neviděla a v háku borcovi přede mnou a nezbývalo mi nic než nebrzdit, doufat a věřit tomu přede mnou. V tu chvíli jsem si uvědomila, že než se zvlášť žena dostane do takovéto fáze „vypnutí hlavy“, chce to určitý čas. Sama jsem i s technikou dlouho bojovala a bála se. Takže bych asi poradila, že prostě závodit a závodit a on ten strach opadne, i když pro  ženy je to horší, zvlášť pokud mají děti.

Jsi mladá dáma obdařená štíhlou postavou.  Hlídáš si  svůj jídelníček ?  Bude teď po sezóně čas na nějaké hříchy ?
Ač to není asi úplně dobře, jídelníček neřeším v podstatě vůbec. Letos se mi dařilo držet celou sezonu dobrou váhu, což jsem byla až překvapená, takže jsem to ani nutně řešit nemusela. Ono člověk vždy zhubne nejvíc závodama. A pravidelný závodní režim mi dovolil i občasné hříchy. Mám moc ráda sladké, ale naštěstí na ně mám vždy chuť jen při sportu a jinak ani ne. Nicméně kvalitnější strava by asi byla krok jak vylepšit trénink.

Ještě zpět k právě skončenému seriálu KPŽ, kde jsi zajížděla i v celkovém pořadí parádní umístění. Jak se k tobě chovali pánové, s kterými jsi bok po boku jela rovnocenně závod a třeba je v cíli těsně porazila ?
Že bych někoho v cíli těsně porazila se většinou nestávalo nebo výjimečně. Byla jsem vždy ráda, že jsem v cíli a pokud to nebylo nutné, už jsem s chlapama nespurtovala (i kvůli bezpečnosti). Jinak plno chlapů během závodu je moc fajn, pomůžou nebo povzbudí. Najde se však i plno takových, kteří se mnou těžce soupeří a hodně to hrotí.

Kdybys měla volnou ruku – je nějaký závod, kromě těch, které jsi absolvovala v rámci seriálu KPŽ, na který bys toužila jet ?
Moc jsem si přála jet nějaký maraton v Rakouských Alpách a to se mi letos splnilo. Dokonce i na Slovenský etapák jsem se mohla podívat. Takže se dá říci, že už nemám žádný vyloženě vysněný závod. Do Alp na nějaký pěkný horský maraton bych se však ráda znovu vrátila.

Jeden dotaz ryze dámský: máš nějaký recept,  jak pečuješ o své dlouhé vlasy, které pod helmou musí přeci jen trpět…..
Vlasy trpí hodně, vždy si přes sezonu lámu hlavu s tím, proč je mám takové špatné. Teď poslední dobou se mi osvědčila kloubní výživa. Kvůli špatného kolenu teď beru Condrosulf, co mi doporučil náš šéf Honza Hruška, a mám pocit, že mám i vlasy trochu hezčí. A potom obecně vitamíny, ty jsem letos během sezony také zařadila do jídelníčku, myslím si, že jsou dobré i celkově pro namáhaný organismus.

 V závodě ze sebe člověk musí vydolovat maximum po fyzické i psychické stránce, pokud chce vyhrát, prostě se musí  umět porvat.  Ty ale působíš jako poměrně křehká bytost.  Jaká je Anna Šmídová v závodním ale i civilním životě ?
Je to jak říkáš, v závodě člověk musí být dravec. Závody na kole a obzvlášť v balíku chlapů nejsou moc pro žádnou třasořitku:-).  Jak je ale známo, psychika u závodů dělá hodně a já si myslím, že u mě to platí ještě víc. Myslím si, že já jsem takovej  „magor“, že v tom závodě vždy nechám úplně vše a občas mi přijde, že už ani nejedu nohama, ale hlavou :-). Na druhou stranu, jak v civilním, tak v závodním životě člověk tu hlavu musí používat !

Autor: Kája P.
Foto: archiv A.Š.

Kája Polívková