Reklama

Blog DNK: Zpátky do formy

Nenechte si vzít, co vás baví, změňte to, co vám brání…

Reklama

Patřím mezi ty, co si na sklonku roku najdou čas a trochu bilancují. Pěkně na férovku, co se povedlo a co ne. Někdy jsem v sebehodnocení trochu přísná, ale vím, že je to pro mě hnací motor do budoucna. Pak přijdou na řadu plány na příští rok, předsevzetí, co změnit, aby se ty vyřčené cíle staly skutečností. Naštěstí nejsem extra snílek, abych si před sebe kladla nereálné věci. Patřím mezi „ženy-zkušené“, rodné číslo si pamatuju, do některých „soubojů“ už se zkrátka nepouštím.

Tentokrát se ale mezi novoročními předsevzetími objevilo jedno velké přání. Vrátit se do formy. A shodit pár kil. Že je to nudné, otřepané? Pro někoho ne. Dlouhá léta jsem závodila a celoroční hlídání váhy bylo nutností nebo spíš samozřejmostí. V kombinaci s tréninkem to fungovalo, proto se předsevzetí tipu „musím zhubnout“ na seznamu těch novoročních nebo sportovních cílů nevyskytovalo. Teď tam trůní na předních pozicích. V létě jsem měla úraz páteře, byly z toho tři měsíce bez pohybu, další tři pak s dávkou většího objemu pracovních, ale i osobních povinností. I těch společenských a s výborným cateringem. Co mi v tu chvíli nenabízel sport, slabě, ale přece doháněly gurmánské zážitky. O co méně to vyplavilo endorfinů, o to více přidalo kilojoulů.

Ve volném čase jsem pomalinku začala s tréninkem. Z pohledu nicnedělání se i krátká vyjížďka počítá, říkala jsem si, ale o nějaké pravidelnosti nebyla řeč. Euforie veliká, pocity rozporuplné. Vysoké tepy jsem měla už při pohledu na kopec, při bikové vyjížďce byly v kurzu tři nejlehčí pastorky, velká placka si mohla vzít klidně dovolenou. Pohled do zrcadla při oblékání na kolo leccos naznačoval, ale díky bohu cyklistické oblečení je tak pružné…navíc, na zimu si víc vrstvíme, tak jeho těsnost byla zcela logicky zdůvodnitelná.


 „Nenechte si vzít, co vás baví…“

Moje novoroční rozhodnutí nepřišlo jen kvůli pohledu na váhu nebo nějakého náznaku z mého blízkého okolí. Přistihla jsem se, že si přestávám užívat to, co mě tolik baví. Vystavila jsem si sama limit, který je zbytečný. Dokážu objet těžký sjezd, protože už si na něj netroufnu, dokážu si užít radost z malého skoku stejně tak, jako prožívá někdo jiný při zvládnutí dvojáku. Ale funět do kopce ještě nemusím. Ani vymýšlet trasy s malým převýšením, odmítat pozvání přátel na vyjížďku, protože by se ze zábavy stalo utrpení.  Tohle vše jsem milovala, tu volnost na kole, možnost vyrazit si kam se mi zlíbí.

Vím, že v mém případě je zlepšení na dosah. Velkou motivací jsou pro mě nejen vlastní pocity, ale taky vyjížďky s partou holek, kterou jsem vytvořila. Ony se za ¾ roku společného ježdění tolik zlepšily, že jim zase chci stačit. A taky mít sílu znovu co předávat. Radit ze zadních pozic totiž není to nejlepší ;-).

Takže jedu podle našeho článku o 5 cyklo předsevzetích, kde jsou cenné rady, jak uspět. A věřím si.

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková